Zimní slunovrat a koza jako symbol

Cože? Co má společného koza se zimním slunovratem? Víc, jak by se mohlo zdát.

Nevíme úplně přesně, jak byl během svátku Yule, čili zimního slunovratu, uctíván  v pohanských dobách severský bůh Tor, syn boha Ódina, druhý nejdůležitější bůh severského panteonu. Tento germánský a severský bůh připomíná slovanského boha Peruna; byl bohem hromu, deště, nebe a plodnosti země. Často jej doprovázeli kozlové Tanngnjóst a Tanngrisni, kteří tahali jeho vůz. Byli kouzelní; každý večer je Tor snědl, ponechal však kosti i kůži a ráno tady byli kozlové opět celí, živí a zdraví.

Koza, nebo spíš kozel, symbol boha Tora, byla zároveň symbolem Yule, zimního slunovratu. Kdysi dávno byla obětinou slunovratových obřadů. Mohl to být právě jakýsi odraz Torova mýtu, podle nějž bylo zvíře během Yule poraženo jako oběť, skonzumováno a na druhý den opět znovuzrozeno. Koza nebo kozel se tak stali symbolem vzkříšení, zejména však vzkříšení toho, co dává potravu. Některé ze slunovratových rituálů konaných na Torovu počest přežili ve skandinávské tradici s názvem "Julebukk", tedy "Yule-Goat", "Slunovratová Koza".

Tento mýtus a „účast“ kozy na obřadech zimního slunovratu je „zakódován“ v některých zvycích evropských národů, kdy v průvodech poslední části roku nebo na začátku roku nového nosí lidé oblečení s kozí hlavou a srstí. Koza se také stala součástí vánočních tradic jako Vánoční koza. Dodnes navštěvují děti, pouze občas dospělí, své sousedy v kozích maskách a oděvu, zpívají vánoční koledy a za odměnu dostávají sladkosti.

Přirozeně, pohanské písně se od těch současných určitě odlišovali a průběh slunovratového rituálu byl jistě docela jiný, podstata však zůstala stejná: lidé v kozí kůži ztělesňují umírání a vzkříšení Torových kozlů, obnovení  síly (tažná síla koz ), zdrojů potravy a omlazení. Pohanské kořeny této tradice jsou víc jak zřejmé.

Poněvadž byl Torův vůz tažen kozly, stala se v některých oblastech koza tažným zvířetem Mikuláše, průvodcem elfů apod.

Judita Peschlová

Nevíme přesně, jak byl Thor uctíván během Yule v pohanských dobách, ale předpokládá se, že některé z těchto Thor-rituálů může přežili ve skandinávské tradici s názvem "Julebukk" - dále jen "Yule-Goat".
 
Koza, symbol Thor, byla založena symbolem Yule, a zvíře bylo poraženo jako oběť během Yule, snad s odkazem na mýtu o tom, jak Thor mohl zmasakrovat své drahé kozy a oživit jim den po ranou od jeho kladivo; symbol vzkříšení, a zejména vzkříšení toho, co dává potravu.
 
Je možné, že mýty jako jsou tyto byly reenacted rituálně lidmi, kteří oblečeni s kozí hlavou nosí kozí srsti. Pozdější tradice Vánočním koza, která přežila do moderní doby zahrnuje lidi (dnes většinou dětí) v maskách při návštěvě své sousedy, zpívají vánoční koledy a dostávají potravu (dnes většinou sladkosti). Můžeme si představit pohanské kořeny této tradici, snad s muži kozí-head-maskovaný roamingu sousedství, zpěv a tanec a příjem oběti Thor.
 
Předpokládám, že jejich pohanské písně byly zcela odlišné od (a pravděpodobně mnohem více nemravné než) koledy, ale podstata je stejná: lidé ztělesňující umírání a vzkříšení koza Thor, symboly novou silou (tažnou sílu koz ), omlazení a obnovení výživy na světě.