KNIHA: ARCHANDĚLÉ V MÝCH DLANÍCH

Autorka: Judita Peschlová

Vydalo nakladatelství Meduňka, ČR  

(KŘEST PROBĚHL 20.4.2013, 13.00 hod.  NA VELETRHU EVOLUTION NA VÝSTAVIŠTI V HOLEŠOVICÍCH, křtila herečka GABRIELA FILIPPI) 

NA UKÁZKU:

ÚVOD KNIHY:

Náš vesmír je utkán z lásky, z nitek jejích zlatavých vlasů. Láska je tedy základem všeho bytí. Jsme z ní stvořeni my, vše co vidíme i to, co je nám skryto. Andělé jsou stejně jako my bytostmi lásky. Na rozdíl od nás však nikdy nezapomněli na svůj původ, proto lásku rozdávají. Vkládají do našich dlaní mihotavý obraz sebe sama se svou výjimečnou milující energií, kterou pak můžeme předávat dál. Chrání všechny, kteří skutečně milují nebo po opravdové lásce touží. Andělé ruší jakékoli „zlo“. Láska dává křídla nám všem. Díky ní se otevíráme zázrakům. Láska je nejpůsobivější mantrou, modlitbou i meditací…

 

ÚRYVEK Z KNIHY:

Archandělé jako pomocníci a strážní andělé

Adnachiel

Moje příhoda s archandělem Adnachielem

Naučila jsem se číst sama v pěti letech z novin, jimiž byl v létě přikrytý sporák v naší kuchyni. Tedy, abych byla spravedlivá, pomohl mi s tím dědeček z otcovy strany; zahradník, bylinář, znalec hvězd a malých magických kouzel. Poté, co jsem dokázala spojit písmena do slov a slova do vět, vydala jsem se asi tři kilometry pěšky za Malý Dunaj do staré části naší vsi, abych si půjčila v knihovně nějakou knížku. U nás doma jich moc nebylo. Hluboce mě zranilo, když mi knihovnice nesmlouvavě oznámila, že se mohu stát členkou knihovny teprve, až začnu chodit do školy. Nezbývalo nic jiného, než hltat staré noviny a časopisy. Od první do páté třídy jsem přečetla všechno, co v malé vesnické knihovně měli. Četla jsem všude a za všech možných okolností a situací: v chůzi, při úklidu, pod lavicí ve škole, pod peřinou. Tato obsese obsahem knih s různou tematikou mi zůstala až do dospělosti. Možná mě chránila před vnějším světem, jemuž jsem velmi nerozuměla. Skrze knihy, anděly a víly jsem žila ve své vlastní říši; mytologické, mytické, pohádkové. Ze čtení se stala doslova závislost. Můj život se odvíjel ve dvou základních rovinách: První byla „realita“, kterou jsem vnímala pouze okrajově, druhou pak říše mých snů stvořených z přediva příběhů pohádek, románů, novel, povídek, andělských poselství a vílích sdělení. Navenek jsem působila, jako bych byla přítomná u všeho, co se dělo mně, se mnou a kolem mě. Nikdo si vlastně nevšiml, jak málo jsem v kontaktu se skutečností, kterou prožívali ostatní. To však znamenalo, že jsem nebyla dostatečně všímavá ke krásám této planety, k jejím cyklům, ročním obdobím, jednoduše k projevům pozemské existence. A pak… Pak jsem jednou byla na procházce v lese. Samozřejmě s knihou v ruce, s jejími hustě popsanými stránkami před očima a zbožňovaným pachem tiskařské černi v nose. Slyšela jsem spíš zvuky popsané v řádcích knihy než zpěv ptáků, zurčení potoka, šelest listí v korunách stromů nad hlavou. Najednou jsem klopýtla o kámen na lesní stezce. Snažila jsem se udržet rovnováhu a udělala jsem několik vrávoravých kroků, než mě cosi zastavilo u rozkvetlého keře těsně u srázu nad potokem. Jako když vás dál nepustí neviditelná zeď. S obličejem ponořeným do bílých kvítků jsem ucítila oblažující vůni. Znala jsem ji velmi dobře. Nebyla to vůně květů rozvitých na štíhlých větvích lesního keře. Takovýmto nebeským aroma, nepodobným ničemu jinému, se někdy ohlašovala přítomnost některého z andělů nebo víl. Keř zářil zvláštním světlem, což by skeptikové mohli přičíst mému šoku z nedokonaného pádu. Jenomže i když jsem po chvíli ustoupila o několik kroků, záře se nijak neutlumovala. Každičký detail, žilkování listů, zrzavé drobné chloupky na jejich rubu, malinkaté kalíšky květů vyrůstající z miniaturních stonků, titěrné oranžové pestíky, nepatrné bílé korunní lístečky a mikroskopická sytě žlutá pylová zrnka se pojednou zdály být v tom jasu gigantické, jako by šlo spíš o největší květ v naší rostlinné říši, Rafflesii alodii, a nikoli o drobounké lesní kvítečky. Nemohla jsem si nevšimnout jejich kolosální, absolutní dokonalosti. Můj zrak upoutaly jiné rostlinky, kvetoucí pod svítícím keřem. Zdá se vám to nedůležité? Mně nikoli. V tom okamžiku jsem zaslechla klidný hlas, který mi říkal: „Rozhlédni se kolem a pouze vnímej, nasávej, žij!“. Uviděla jsem v tom třpytu kolem rozkvetlého keře překrásný obličej archanděla Adnachiela, s nímž jsem se již několikrát potkala na letní louce v rodné vsi. Zpráva byla jasná: Mám se procházet, když jsem na procházce, jíst, když obědvám, snídám nebo večeřím, být plně přítomna v každé sekundě. Ano, smím a mohu si číst, smím a mohu být v nepřetržitém kontaktu s říší světelných a nadpozemských bytostí, ale také mám být zcela přítomna ve všem, co dělám, prožívám nebo bych měla prožívat. Obraz se rozplynul. Když jsem se porozhlédla, žádný kámen na stezce ani u ní nebyl.

 

Knihu můžete objednat na www.mojemedunka.cz v e-shopu anebo

Objednávky na Slovensko:

Magnet Press, Slovakia s.r.o.Šustekova 8, 851 04  Bratislava, Slovakia
Tel:+421 2 67 20 19 21
Fax:+421 2 67 20 19 20
E-mail: 
vojackova@press.sk