ÚNOR, MĚSÍC ŽEN: TRADICE, POVĚRY, PRANOSTIKY, ZVYKY, NÁZVY

Únor tvoří jakýsi most mezi zimou a jarním obdobím. Začíná nádherným, ačkoli v Kole roku trochu opomínaným svátkem Hromnic, Imbolcu. Únor je měsícem přechodu, zvratu, změny, bodu obratu, proto měla a dodnes má zvláštní mytologický význam.

U Starých Římanů byl únor měsícem čištění, odtud název februario, který se dodnes zachoval v mnoha jazycích. Imbolc, keltský svátek Kola roku, je rovněž svátkem čištění, a též požehnání světla.  

České slovo „únor“ má kořeny v dění v přírodě: led se v tomto měsíci obvykle „nořil“, lámal a pukal.

V některých oblastech mu dávali přívlatek „rohatý“, kvůli mrazům, které nechali všechno ztvrdnout „jako roh“.

Jinde jej zase pojmenovávali „kočičí měsíc“, protože v této sezoně roku se pářili kočky.

V dalších se mu říkalo (podle záznamů ze 16. Století) „dřevěný měsíc“, neboť právě tehdy se v čase ubývající Luny káceli stromy; získané dřevo mělo mít lepší kvalitu a být odolnější různým vlivům.

V lokalitách, kde přetrvávaly keltské tradice, byl občas označován jako „Brigitin měsíc“.

V některých krajích se objevuje od 18. století označení „měsíc oblevy“.

U Starých Slovanů se únor zahrnoval do období označovaném slovanskou runou GejLet („Tvrdá doba“), které trvalo čtyřicet dní od 23. ledna do 3. března. Pro Slovany to byla část roku, která se vyznačovala vánicemi, mrazy, tedy „tvrdostí“, pevností, ale též odolností, ztuhlostí, zpomalením, zastavením všeho (zejména však v přírodě). GejLet byl zasvěcen rozjímání, ztišení, zastavení se, přípravě na další roční plodné období.  

(Abyste pochopili, proč 41 dní, musím se zmínit stručně o starém slovanském kalendáři: Slovanský tzv. Kruh Let tvoří 16 Let. Z nich se prvním 15 letům říká Prostá Léta, mají 365 dní se střídajícími se měsíci v délce 41 a 40 dnů. V Posvátném, tedy šestnáctém a posledním Letě jednoho Kruhu Let mají všechny měsíce 41 dní, čím se vyrovnají všechny odchylky. Kruh Života tvoří 144 let, čili 9 krát 16 let a 9 cyklů Kruhu Let. Pak tady máme ještě větší cyklus, Kruh (Den) Svaroga trvá 25 920 let a 180 Kruhů Života. Poslední Kruh Svaroga končil na přelomu roku 2011 a 2012, kdy začal nový Kruh Svaroga (jaká to náhoda!?). Den Svaroga je rozdělen na 16 Čertogů, souhvězdí. ČeRToG byl v pojímání Starých Slovanů částí vesmíru, v níž jsou shromážděny Slunce, hvězdy a shluky hvězd. Doba setrvání v jednom Čertogu je 1620 Let. Každý Čertog je pod ochranou některého ze slovanských Bohů a má svůj vlastní název. Názvy Čertogů a přislouchajících ochranných slovanských božstev: Panna (Živa), Vepř (Ramchat), Štika (Rožanica), Labuť (Mokoš), Had (Semargl), Vrána (Kolada), Medvěd (Svarog), Čáp (Rod), Vlk (Veles), Liška (Morana), Tur (Kryšeň), Los (Lada), Finist (Vyšeň), Kůň (Kupalo), Orel (Perun), Rys (Dažboh).

Jeden slovanský rok měl 9 (nikoli 12) měsíců po 41 nebo 40 dní. Týden neměl 7, nýbrž 9 dnů, den neměl 24, ale 16 hodin. Rok nezačínal v čase současného ledna, nýbrž přibližně v době dnešního podzimu. Jednotlivé měsíce nesli od toho prvního názvy: Ramchato – měsíc božského počátku; Ajljeto – měsíc nových darů; Bejljeto - měsíc bílého záření a pokoje světa;  Gejljeto (náš přibližný únor) - měsíc sněhových bouřek a chladu; Dajljeto - měsíc probouzení přírody; Ejljeto - měsíc setby; Vejljeto - měsíc větrů; Chejljeto - měsíc přijetí darů přírody; Tajljeto - měsíc završení. )    
 

V germánských částech Evropy proslul únor jako „Spörkel“, „Sporkel“, „Spürkel“ nebo „Spirkel“ podle prastaré bohyně počasí a Země jménem Spurke.

Z pradávných dob vycházelo pojmenování února „ženský měsíc“. S tímto měsícem byly totiž kdysi dávno spojeny větší práva a svoboda žen. Toto údobí znamenalo začátek pomalého probouzení jara, a tím i plodnosti a v cyklu roku také nového, počínajícího vzniku života, co bylo kdysi přirozeně doménou žen a Bohyně. 

Únor byl stejně jako dnes časem nevázanosti (karnevaly, plesy a bály současnosti), oslav, rozpustilosti a – div se světe – lásky! Takže nejenom máj… Proto křesťanství stanovilo na únor svátek svatého Valentýna: aby překrylo dávné slovanské oslavy probouzející se a mladé lásky! 

Kolem 22. až 24. února se obřadně slavil svátek „ptačích manželství“. 

Různé karnevalové zvyky se točili zejména kolem Bohyně a ženského principu, také však „komunitních“ oslav a setkání.

V tomto měsíci vládly ženy podle přesvědčení germánských etnik dokonce i nad počasím. V křesťanství se snaha potlačit tyto tradice projevila velkou únorovou kumulací různých ženských světic.

Další z názvů února „měsíc duší“ souvisel zejména s dušemi předků. Jak u Slovanů, tak třeba u Germánů se vzdávala úcta zemřelým víc krát do roka, nejenom na konci října. Na hroby předků se nosilo jídlo, především koláče, co byl důvod, proč se únor někdy nazýval „koláčový měsíc“.

Pozůstatky únorového kultu mrtvých přežily místy až dodnes: ve Skandinávii se házejí do krbu či jiného otevřeného ohně koláče a pečivo. Pod ohništěm totiž měli dlít duchové rodu, proto měli být s láskou „nakrmeni“ a „nakloněni“ současníkům. V německy mluvících zemích (Bavorsko) projevují na Hromnice úctu předkům dodnes pálením malých voskových svící, které mají svítit na cestu duším předků.

Jiné únorové tradice a pověry

Vzhledem k chladu a vlhku byl únor v lidovém léčitelství považován za velice zrádný a nebezpečný, a tudíž obávaný. Starý rukopis z 15. století je kupříkladu plný astrologických instrukcí, jak únor v zdravé přežít, ačkoli leden byl nahlížený jako ještě nebezpečnější.

Teplý únor věštil chladné Velikonoce.

JUDITA KATONA PESCHLOVÁ

http://www.angelcity.cz/kurzy-a-seminare/zenska-temata-mysterium-bohyne/