VIVA HOMO STULTUS! (Ať žije člověk bláznivý!)

Letos se nám sešel První apríl, den bláznů a zároveň ptáků, s Velikonocema. Tématem Velikonoc jsou stejně jako u jarní rovnodennosti a dubna krom jiného nové začátky, probouzení (jakéhokoli rázu), nové projekty, obnovu.  

Latinský výraz aprilis znamená druhý, další. Takže měsíc duben by neměl být v pořadí čtvrtý, nýbrž druhý. Ne, není to prvoaprílový žert. On druhý totiž byl, ale tak dávno, že dnešní dubnové vtipálkové si to nemohou pamatovat. Jedině, že po vtípcích usilovně pátrali na wikipecii a náhodou narazili na zmínky o starořímských změnách měsíců v roce.

Ve starém Římě měl rok původně jen deset měsíců a duben následoval po prvním kalendářním měsíci nazvaném po bohu války Martovi. Později přibyl k deseti měsícům leden a únor, oba přiřazené až na konec roku. Počet dní v měsíci se snížil, ale duben zůstával stále druhým měsícem, na jehož počátku se ale slavil Nový rok (to by naznačovalo toho blázna).

Po nějaké době se poslední dva měsíce přestěhovaly před březen a duben. Začátek roku se však stále světil až na jaře. Což je v podstatě mnohem logičtější. Jaro je novým prostě a bezesporu začátkem.

Francouzský král Karel IX. byl však jiného mínění a přeložil konec starého a nástup nového roku na rozhraní prosince a ledna (což by zase mohlo naznačovat jinou formu bláznovství, které jsme nakonec podlehli všichni). Postupně ho následovali panovníci jiných zemí a původní prostopášný svátek radosti a veselosti, první duben, ztratil svůj význam. Lidé si přestali na prvního dubna dávat dárky, protože už nebyl Novým rokem, ale pouhým kalendářním dnem. Možná i proto – a nejen jako pozůstalost po zábavkami naplněném přechodu do Nového roku a jako dědictví měsíce, ve kterém se za éry starého Říma nashromáždilo nejvíce různých svátků a oslav – se toto příslovečné datum stalo Dnem všech bláznů. První duben obrali o jeho prvenství (nebo spíš „druhenství“?). Jednoduše si z něj udělali - blázn.

Od té doby se v mnoha zemích vodí známí i neznámí za nos, vyvádějí jeden druhému psí kusy a dělají si ze svých bližních někdy až nepřístojnou, hrubou nebo zlomyslnou legraci. Tedy, vodila bych vás za nos: nejen od té doby. Potěšení z toho, že si dokázali na prvního dubna - první den oslavovaného nového období - vystřelit z někoho jiného, měli již zmiňovaní staří Římané anebo také Indové (v závěru slavností huli vyváděli jeden druhému "huloviny"). Hinduistický rok začínal také v dubnovém období, stejně jako jeden z hlavních svátků starých Germánů. V Kašmíru se na rozhraní března a dubna velmi samopašným a nevázaným způsobem slavil gangaur, jarní svátek nového roku.

S prvním dubnem je úzce spojena postava Blázna (nejen toho, kterým se stáváte, když naletíte na lep nějakému vtipnému prostopášníkovi). Doprovází období před Velikonocemi minimálně od středověku jako jeden z účastníků barevných a skutečně bláznivých karnevalových průvodů. Často kráčel na jejich konci, jako příslib nového začátku. V některých krajích tehdejšího světa samopaš Blázna brzy opustila: město si každý rok zvolilo za „třídenního krále“ největšího chudáčka, jakého bylo možné najít (tedy „blázna“). Mohl dělat a dostat, po čem jen zatoužil. Jenomže - po třetím dni mu sťali hlavu. Moc krutý žert...

Že jste čekali cosi veselejšího? Vstupte upřímně do své dubnové dušičky: jsou vaše prvoaprílové žerty veselé nebo okořeněné zlomyslností, ironií, škodolibostí, sarkasmem či uštěpačností?

Dokonce ani lidé, kteří se rodí v měsíci s dnes již hanlivým přívlastkem „bláznivý“, údajně nebývají zrovna z těch nejrozpustilejších a nejbláznivějších. Pokud bych měla velmi zobecňovat (protože jsme všichni rozdílní a jedineční a neměli bychom se nechat různými teoriemi nebo předsudky házet do jednoho pytle - ačkoli ve středověku jednou z největších zábav v měsíci dubnu byly v jistých geografických oblastech právě soutěže ve skákání v pytli), v prvních dvou třetinách dubna přicházejí na svět osoby s poměrně malou dávkou smyslu pro humor. Možná skladové zásoby skutečného, laskavého a radost přinášejícího humoru nakonec po tolika kalendářních zvratech a převratech už dubnu došly. Pokud tito lidé nějaký ten humor v sobě přece jen ukrývají, nasnažte se ho velmi v nich probouzet. Je spíše kousavý a ostrý nebo přinejmenším černý. V poslední třetině dubna se prý rodí jedinci, kteří jsou společenští a rádi se baví i veselí. Jenže raději na účet těch druhých, než na svůj. Inu, typický duben!

Staří Keltové v období, kdy mi jako blázni vyvádíme bláznoviny ostatním neopatrným bláznům, ctili štěbotavé, švitořivé, trilkující ptáky a ptáčky. Kdoví, možná i opeřenci s křídly si na prvního dubna vesele vypráví lechtivé vtipy...

Bláznivý První duben!

Judita Peschlová