Osudová láska

Věřit či nevěřit v osudovou lásku? Jednoznačně věřit! Jaký bychom to vedli život, kdybychom nevěřili?! Život bez vášně, bez barvy, bez šťávy, bez tajemství, dokonce bez jakési zvláštní mystiky, bez mražení v zádech, šimrání motýlů v žaludku, bez šíleného bušení srdce, bez staženého hrdla, bez dráždivé intenzity, bez bláznivých kousků, kroků a aktivit zaměřených na získání, udržení nebo i zavržení osudového vztahu - a často i bez nostalgie a sladkobolu?

Proč bychom četli s takovým zaujetím Jih proti severu, Na větrné hůrce, Janu Eyrovou (potažmo bulvární plátky), sledovali v kině Annu a krále, Ducha, Tygra a draka, Hrbáče, Cartouche (nemluvě přirozeně o Romeovi a Julii), nebo se více či méně potají dívali na jisté novodobé seriály pro adolescenty, kdybychom bez ohledu na svůj věk v koutku duše i srdce nevěřili? Proč by důchodci dychtivě čekali na „svou hodinku“, v níž začíná v televizi běžet venezuelský – patetickými dramaty ve vztazích nabitý - seriál?

Všichni věříme, jenom si to mnozí nechceme přiznat a raději se tváříme, že se nás něco podobného ani zdaleka netýká, protože my jsme přece rozumní lidé. Čím více se však osudovosti v lásce bráníme, s tím větší razancí nás jednoho dne partyzánsky přepadne ze zálohy v některé ze zákrut či úvozů naší životní cesty a my jsme pak „postižení“ syndromem osudovosti jako šarlatovým písmenem vyraženým nikoli pouze v srdci, ale v celém svém bytí.

Osudové lásky a osudoví partneři nejsou pouze námětem knih, filmů, poezie, obrazů, skandalizujících novinových článků. Vyskytují se všude kolem nás. V běžném životě je však často přehlížíme. Že nikoli? Jak jinak, než osudovou láskou nazvat manželství muže, jehož otec prohrál všechen majetek v hazardních hrách a ženy, jejíž matka svolila k sňatku s tímto mužem až poté co se zapřísahal, že do konce svých dní nevkročí do žádného zábavného podniku, hospody či sklípku, nebude nikdy hrát ani o desetník a nedotkne se žádného alkoholu: a skutečně svůj slib splnil (i když jeho tchýně byla již desetiletí po smrti)?

Není osudovou láskou vztah starší dámy s mladším partnerem, který po několika letech společného soužití na nátlak své vnoučat chtivé matky sice sdílenou domácnost s bolestí v srdci opustil, ale již nikdy si žádnou jinou ženu nenašel a již dlouhé roky se svou osudovou láskou tráví své volné chvíle, žije na ubytovně a jí pomáhá kromě jiného i finanční podporou, ale kvůli tvrdohlavosti své venkovské matinky by se k ní nikdy nevrátil, takže s velikou pravděpodobností oba prožijí zbytek svého života v platonickém vztahu?

V angelologii se potkáváme s andělem, který se z lásky k pozemské ženě vzdal své andělské nesmrtelnosti.

V Tarotu je osudová láska zobrazena hned v několika kartách (Zamilovaní, Ďábel, Dvojka pohárů, Pětka mincí atd.) a není to žádná náhoda. Osudové vztahy provázejí lidstvo stejně jako různé věštecké a terapeutické techniky již od jeho počátků.

Nesouhlasíte? Co třeba Amor a Psyché, Héró a Leandros, Kleopatra a Marcus Aurelius, Pierre Abélard a Hélois a mnozí další?

Rovněž v terapii jakéhokoli druhu se s ní často potkávám u svých klientů. Ať již v její šťastné, slastné, či nešťastné, žal a smutek přinášející podobě. Osudová láska jednoznačně, prostě a jednoduše existuje!!! Basta!

Judita Peschlová