AUTOMATICKÉ PSANÍ V AUTORSKÉ TVORBĚ PROZAIKŮ, BÁSNÍKŮ I DRAMATIKŮ
PRO UŽ PIŠÍCÍ AUTORY I TY, KTEŘÍ BY PSÁT POUZE CHTĚLI:
„Tvůrce musí umět vypadat jako blázen. Tvůrce musí riskovat svou takzvanou vážnost.“ Osho
V každém z nás je skrytý autor. Prozaik, povídkář, pohádkář, bajkář, scénárista, básník. V každém z nás jsou nahromaděná skrytá, nevyřčená a nenapsaná slova. Protože v každém z nás, v našem nitru, v hloubce naší duše jsou ještě nedovyprávěné příběhy. Příběhy nás samých, lidí, zvířat, květin, oblaků, větru i deště. Proč tomuto autorovi nedovolit vybrat se na badatelskou cestu a proč neuvolnit jeho nesmírný potenciál? ¨
Zajímáte se o literaturu, prózu či poezii? Ba je přímo milujete? Patříte dokonce k těm, kteří by rádi sami psali? Povídky, novely, romány, básně, ódy, reklamní texty nebo divadelní hry, případně filmové scénáře? Než se dostaneme k tomu, jak rozvinout svůj talent, jak odstranit bloky v psaní, jak psát lehce a přirozeně a jak překonat tvůrčí stagnaci apod., položím vám otázku: Víte kdo je, resp. byl Fernando Pessoa? Že ne? Jak to?
Fernando Pessoa
"Pamatujte si, že tvořivý člověk zkouší neustále nesprávné způsoby. Pokud se vždy snažíte dělat všechno správně, tvořiví nikdy nebudete." Osho
Pocházel ze země, která má tolik obyvatel jako Česká republika. Je dodnes nejznámějším představitelem portugalské literatury 20. Století. Narodil se v r. 1888 a na posmrtný literární Parnas se vydal v roce 1935. Jeho jméno si zapůjčují seriózní univerzitní instituce a organizace rozdávající prestižní literární ceny. Jeho tvorba je předmětem zájmu mnoha badatelů. Neustále se ještě i dnes objevují nové texty z jeho pera.
Věnoval se jak prozaické, tak poetické i dramatické tvorbě. Většinu jeho literární pozůstalosti vlastní portugalská národní knihovna. Pessoa měl několik heteronym. Někdo nezasvěcený by je mohl považovat za pseudonymy, ale není to úplně to samé. Heteronyma jsou jakési fiktivní osobnosti. V Pessově případě se stali nejznámějšími Álvaro de Campos, Alberto Caeiro a Ricardo Reis. V češtině byla vydána jeho „Kniha neklidu“, kterou není nutné číst v chronologické posloupnosti, naopak čtenář si mohl a může sám zvolit pořadí, v jakém chce číst. Na dobu, v níž žil, geniální, co říkáte?
Podle všeho prožil Pessoa jen jednu jedinou lásku, a to ke své devatenáctileté kolegyni Ofélii Queiroz ve firmě, ve které pracoval jako překladatel. Z tohoto vztahu vzešla a zachovala se čilá korespondence.
Zatím to víceméně působí jako životopis literáta, nepříliš odlišného od mnoha jiných.
Rozdíl je kupříkladu v tom, že Pessoa je jakýmsi „autorem posmrtných vydání“, za jeho života vyšla jen jedna jediná sbírka, Poselství. Tvorba tohoto autora byla nejenom vydávána až po jeho smrti, nýbrž často objevována dlouho po ní.
Pessoa byl všestrannou osobností. Vytvořil slogan Coca-coly pro portugalský trh, návrh na telefonní seznam s malými „logy“ či figurkami zobrazujícími náplň firem, živnostníků i soukromých osob v seznamu. Věnoval se též propagaci turismu v Lisabonu, rovněž však psychologii a filozofii, okultním vědám, spirituálním oborům, metafyzice, mystice a astrologii. V jednom ze svých heteronym, Raphaela Baldaya, dokonce sestavoval horoskopy pro klienty.
Se známým tvůrcem nejprodávanějšího tarotového souboru na světě, Aleisterem Crowleyim, pracovali nějakou dobu na jakémsi tak trochu záhadném společném projektu. Já sama si ráda myslívám, že to byl koncept tarotového storytellingu, čili vyprávění a psaní příběhů pomocí archetypů tarotových karet, kterému se už delší dobu věnuji, ale kdo ví.
Během několika let si vyměňovali bohatou korespondenci. Dosud bylo objeveno více než 800 stran z dopisů, které obdržel Pessoa od svého mysteriózního přítele. Nezapomínejme přitom, jaké převážně vážné instituce tak rády si přivlastňují Pessoovo jméno. Co spojovalo plachého, melancholického, nostalgického, ale geniálního spisovatele s okázalou světovou osobností okultismu, jakou byl Aleister Crowley? Možná jednou bude nalezena písemnost, která nám to objasní. A možná byste mohli použít tuto záhadu jako základ pro svou knížku!
Metoda automatického psaní, Pessoa a surrealismus
„Tvůrčí člověk musí rozpustit všechny „musíš“ a „nesmíš“. Potřebuje svobodu a prostor, širý prostor. Potřebuje celé nebe a všechny hvězdy. Teprve potom se může začít rozrůstat jako nejvnitřnější spontánnost.“ Osho
Vše výše uvedené však není to nejdůležitější. Pessoa se stal jedním ze zakladatelů metody automatického psaní, velmi oblíbeného v rámci „nadrealismu“, čili surrealismu. Dnes už víme, že několik renomovaných a u nás mnohem známějších autorů psalo svá díla touto technikou, ačkoli by ji tehdy asi takto nenazvali. André Breton, Lautreamont (pseudonym Isidora-Luciena Ducassa, který vznikl z „l'autre Amon“), Rimbaud, srbský autor Marko Ristič a další. Surrealisté byli u automatického psaní, či jinak automatického textu, inspirováni psychoanalýzou, především Sigmundem Freudem a mým oblíbencem C. G. Jungem.
Tzv. „automatismus“ byl definován v prvním Bretonově „Manifestu surrealismu“ jako forma experimentální techniky, která měla vyjadřovat tvůrčí sílu nevědomí. „Manifest“ byl považován spíše za vědeckou práci, ačkoli z oblasti vědy, která neuznává aparát logiky a zkoumá nejvnitřnější oblasti lidského ducha.
Musím se přiznat, že tuto techniku jsem aplikovala už před mnoha lety, přestože bych o její teorii a praxi měla tušení. Dodnes patří k mým oblíbeným způsobům psané tvorby.
Co tedy je automatické psaní?
„Tvůrčí člověk, umělec či malíř jsou na nejlepší cestě stát se mystiky.“ Osho
Existuje několik vysvětlení tohoto pojmu. Podle některých je to nevědomé psaní, během kterého je píšící osoba v jakémsi druhu transu, drží pero nad archem papíru, pokouší se na nic nemyslet, zatímco ruka začne zdánlivě sama od sebe psát slova a věty, resp. někdy kreslit obrázky. Někdy z toho vzejdou nesrozumitelné „odkazy“, jindy jasně čitelné texty.
Proces automatického psaní není předem koncipován. Neexistuje při něm žádná racionální kontrola ani vědomá cenzura toho, co „je psáno“. Je spontánní, jako kdyby náhodné. Provádí se tak rychle, jak je to jen možné. Přitom byly touto metodou napsány romány, které mají svůj „logický“ děj a vývoj postav.
Návod André Bretona k automatickému psaní
(který jej nazval „spontánním automatismem mysli“)
.jpg)
„Skuteční tvůrci vědí, že jsou jen nástroji, pouhými médii. K něčemu díky nim došlo, něco vzniklo, to ano, ale oni nebyli původci onoho jevu.“ Osho
Pořiďte si psací potřeby (dnes dokonce stačí váš notebook, protože automatické psaní je proveditelné také prostřednictvím klávesnice, sama to velmi dobře znám).
Sedněte si na místo, na kterém se cítíte pohodlně a považujete za nejvhodnější pro koncentraci svého „ducha“. Přiveďte se do co nejpasivnějšího stavu, stavu „přijímání“ či jinak řečeno vnímavosti.
Zapomeňte na svého génia, na své talenty i všechno ostatní. Jednoduše si řekněte, že klasický způsob vyjádření přes klasické postupy literatury je nejsmutnější cestou, jak se opravdivě vyjádřit. Začněte prostě psát. Doslova nechte ruku samu psát. Pište co nejrychleji, bez předem promyšleného děje, dost rychle na to, abyste se vyhnuli pokušení číst po sobě již napsané. Nezastavujte se. První slovo i první věta přijdou samy od sebe, a to velmi brzy. V každé vteřině totiž existuje nějaké slovo, které hledá způsob, jak se dostat na povrch, „externalizovat se“. Vyslovit se k tomu, jak přichází další věta, není jednoduché. Možná částečně souvisí s naší vědomou činností a zároveň s aktivitou nevědomí.
Probudíte v sobě automaticky píšícího autora?
Tak co? Zdá se vám taková cesta k napsání svého vlastního díla lákavá? Příjemná? Zajímavá? Netradiční, ale přitažlivá? Dokonce jednoduchá a rychle osvojitelná? Napište mi, a pokud vás bude víc, provedu vás kurzem automatického psaní, během něhož začněte velmi zábavnou a nestandardní cestou klást na papír nebo monitor část svojí zatím nevyřčené a v tajemných chodbách své mysli a duše ukryté tvorby.
Judita Peschlová, autorka 8 knih, žurnalistka, lektorka automatického písma s 20-letou praxí a automatického psaní, kterým vedla své klienty už před 10 lety