ARCHETYP ANDĚLA V ŽIVOTĚ I V TVOŘIVÝCH DÍLECH

Že jste nikdy neslyšeli o archetypu Anděla, pouze o Hrdinovi, Dívce, Matce, Otci, Moudrém starci nebo Stařeně? Musím vám prozradit, že andělským archetypem se zabýval už Sokrates i Platón a samozřejmě také C. G. Jung. Anděl se dostal nejenom do svatých knih různých náboženství anebo do mytologie starověkých národů, ale též do povídek, románů a filmů, i těch novodobých. Anděl páně, Nebe nad Berlínem, Město andělů, Život je krásný (1946), Constantine, Dogma, Gabriel - Anděl pomsty (2007), Legie, Pád, Noe, Město z kostí. Takto bychom mohli ve výčtu filmů dlouho pokračovat, o knihách, obrazech a sochách ani nemluvě. Mnoho z výše uvedených snímků vzniklo právě ze psaných příběhů, které odráží zkušenost člověka s něčím, co jej buďto přesahuje, anebo co jej zachraňuje, dostává z potíží, pomáhá mu, podporuje, utěšuje, vede dál atd.

Archetyp v archetypu

Archetyp Anděla v sobě může nést i další, již výše zmíněné archetypy, bez nichž by nemohla vzniknout literatura, filmový průmysl, prostě žádné, ani ústní tradicí předávané příběhy, poezie či písně. Archetyp Anděla někdy splývá kupříkladu s Moudrou Stařenou (třeba babička kořenářka v „Byl jednou jeden král“), nebo s osobním strážcem („Bodyguard“), jenž je jednou z forem Hrdiny, atd. Prostě jej naleznete v mnoha archetypech, které se často objeví, když protagonista příběhu případně vy sami - ve svém běžném životě - potřebujete pomoc a podporu v potížích, cítíte se ztraceni, vyloučeni, nevíte, jak a kam dál, zhroutil se vám celý svět a dostali se do dalších a dalších životních patálií.

V takovýchto případech může být archetyp Anděla vtělen rovněž do různých typů superhrdinů a superhrdinek, kterými dnešní kinematografie a beletrie doslova hýří. Nejenom to, setkáme se s nimi i v historii a mezi lidmi kolem vás, kupříkladu Matka Tereza, Florence Nightingale, Anne Franková, Johanka z Arku a řada dalších, mezi nimi i osoby, s nimiž se možná denně setkáváte.   

Archetyp Anděla, Franz Kafka a individuace     

Anděl je archetyp, který je důležitý rovněž během individuace, která by se měla vinout každým správným příběhem a nechybí v žádné životní situaci, která je pro nás stěžejní a posouvá nás dál. Prostřednictvím tohoto archetypu objevujeme své často skryté poslání, které vede k rozvoji naší osobnosti a je spojeno s procesem, který C. G. Jung nazývá právě individuací.

Tradice archetypálního putování duše zahrnuje hlubinnou psychologii, řeckou a římskou filozofii, učení Alexandrijců i tvorbu básníků, psavců a pěvců, která vznikala během dlouhých staletí.

Archetyp Anděla nás přivádí k podobnosti mezi hloubkovým psychologickým a na druhé straně magickým pohledem na psychiku člověka, čili mikrokosmos a vesmírné dění, tedy makrokosmos. Dává do souladu dva póly lidské existence, ale také protiklady filozofie a vědy, moderního a starověkého světa.

Anděl jako archetyp je užitečným společníkem při dialogu s nevědomím a u rozvoje osobnosti. Jeho pomocí můžeme navázat kontakt se svým vlastním „andělem“, zároveň nás podporuje v rozšíření praxe hlubinné psychologie i ceremoniální magie, protože i ta může mít podobu magie andělské.

Objevení se anděla nebo jeho archetypu může být úžasným zážitkem a jeho poselství, které je určeno jenom nám, zase událostí, která změní náš život. Jeho přítomnost a volání si uvědomujeme nejvíc v tichu, uvolnění, nebo paradoxně i naopak v „divočině“ a zahlcujícím chaosu dnešního světa, který se stále víc odcizuje nejniternějším rozměrům naší duše i existence. Zjevení se anděla a jeho archetypu je jakousi návštěvou hluboké pravdy v naší psychice a má v sobě ohromnou sílu tvořit, nikoli ničit, přinášet nový život a budovat jej třeba i na troskách či doslova z trosek.

Nejenom v literatuře či filmech, nýbrž i v našich životech je setkání s andělem tradičně definováno jako poznání vlastního osudu nebo účelu života. Franz Kafka zobrazil ve svém díle „Zámek“ hlas nevědomí (mohli bychom říct „anděla“) jako to, co „nás všechny zavazuje, abychom začali cestu nového poznání“. Anděl se v umění i v životě ohlašuje, když je člověk ochoten vidět svůj osud a úděl ze širší perspektivy. Dochází k tomu nejčastěji v tíživé situaci nebo v situaci „vnitřní slepoty“.

James Hillman v knize „Kód duše“ vysvětluje, že náš vnitřní anděl či archetyp Anděla je semenem osudu, který držíme ve vlastních rukou a že každý z nás má v sobě jedinečnost, která žádá být žita, a která je stále přítomná, dokonce dřív, než ji lze skutečně žít“.

Vy, andělé a vaše talenty

Máte zvláštní talent z ničeho nic se objevit zrovna ve chvíli, kdy je někdo jiný v nebezpečí, potřebuje zachránit nebo prostě pomoci či poradit? Obrací se na vás úplně cizí lidé na ulici, abyste jim řekli, jak se dostat tam, kam potřebují? Natahují k vám ruce neznámé děti a chtějí se k vám tulit? Případně znáte někoho, kdo odpovídá tomuto popisu? To jsou andělé mezi námi, lidé s dobrým srdcem a údělem být průvodci a pomocníci těch ostatních. Jejich charakteristika se také objevuje v tvorbě spisovatelů, scénáristů, poetů, malířů, sochařů, protože jak archetyp Anděla tak „lidský anděl“ udržují a obnovují rovnováhu mezi dobrem a zlem a někdy také napravují křivdy, či dokonce doslova zachraňují svět. 

Jsou to snílci, jejich přítomnost uklidňuje a povzbuzuje, bez ohledu na skutečný vzhled působí jako „krásní“. Jejich láska a přátelství jsou bezpodmínečné. Je téměř nemožné je nemít rád, občas jsou však v jistém prostředí spíš odmítáni než přijímaní, někdy dokonce pronásledováni a exkomunikováni.

Jsou tu vždy pro jiné, soucitní a laskaví, za svou pomoc nic neočekávají. Hluboce věří v dobro obecné i v lidech, jsou pravdomluvní, nezištní a často i odvážní.

Mnozí z nich jsou přitahováni k „hrdinským“ profesím, jakými jsou kupříkladu lékaři, zdravotní sestry, hasiči, záchranáři, plavčíci, sociální pracovníci, psychoterapeuti, učitelé apod. Samozřejmě, „andělské nadání“ lze uplatnit téměř v jakékoli práci. „Andělský právník“ nebo jakýkoli jeho „zástupce“ může bojovat za ochranu práv dětí, starých lidí nebo jiných ohrožených či slabých, případně i životního prostředí a zvířat (Erin Brockovich). „Andělský programátor“ může navrhovat a vytvářet software a aplikace, které pomohou starším nebo nemocným lidem v nouzi. Někdy není ani tak důležitá vykonávaná práce sama o sobě, nýbrž její potenciál umožnit „andělu“ pomáhat ostatním.

Už začínáte nacházet podobnosti mezi archetypem Anděla a postavami z knížek, dramat, filmů, oper, obrazů?

Anděl a kniha

Anděl, nebo jinak Logos-Anděl, se nejenom často objevuje v dílech člověka, nýbrž i sám s knihou, svitkem nebo dopisem. Gnostici ho považovali za „Volání“, jakési přivolání ze sfér, které probouzí duši z jejího spánku, z démonického snu, a zve ji vzhůru, do jejího skutečného domova.

Přestože „Volání“ přichází v nejlepším zájmu člověka, ego jej tak vždy neprožívá. Ačkoli slouží skutečnému i Vyššímu Já, může egu připadat jako volání smrti a dokonce se cítit zkoušeno. Anděl slouží kráse a dobrotě Já i psychické celistvosti, a ne imaginárním představám a potřebám ega, které mohou, ale nemusí zapadat do širšího obrazu Já. Anděl tak může být prožíván jako strašlivý i nádherný, ctný a vlídný. Hrozný pro silné ego a jeho omezenou perspektivu.

Anděl versus…
Každý z nás někdy potřebuje „anděla“. Osud může být opravdu sladký pro ty, kteří mají to štěstí, že po jejich boku stojí „anděl“, který je miluje a kterého oni milují. Ochrana, milosrdenství, pomoc a dotek tajemství činí kouzelným život těch, kterých se dotýká přítomnost „anděla“.

Přesto je „anděl“ - ať již v našich životech nebo v kreativní tvorbě - často považován za samozřejmost, nebo ještě hůře, je využíván a zneužíván. Ve vztazích pak chytají za kratší konec, někdy je přitahují ne příliš vhodní partneři, přátelé, kolegové.
Říše „smrtelníků“ může být zejména pro osoby s duší a posláním anděla komplikovaná. Zachraňte jehně a lev bude hladový. Pomozte jednomu týmu vyhrát a druhému tím způsobíte prohru. Morálka není vždy tak zřejmá a polarizovaná, jak by si „andělé“ přáli.

Také negativní emoce a nepříliš hezké myšlenky, které jsou běžnou součástí lidského života, mohou být pro „anděly“ mučivé, devastující a alarmující. Tak silně se ztotožňují s konceptem „dobra“, že podobné aspekty lidské přirozenosti leckdy otřesou samotným základem jejich života.

Byť mohou být jakkoli vznešení, štědří, dobrosrdeční, smělí, zaštiťující, nezřídka až nadpřirozeně působící, pokud nemají skutečná andělská křídla, jsou to stále - lidé. Nemohou zachránit všechny a ne pokaždé udělají zcela správnou věc. Když k něčemu podobnému dojde, měli by své dary věnovat sami sobě. Anebo hledat podporu u archetypu Anděla resp. - pokud je to součást jejich víry - i na „anděla nebeského“.

V případě nouze jsou jim k dispozici rovněž energetizované esence s vibracemi andělů a archandělů jako další podpora a pomoc, nejenom ta první, nýbrž i preventivní.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka andělské terapie, žurnalistka a spisovatelka