ESENCE SLUNCE - SESTERSTVÍ SOLÁRNÍCH BOHYNÍ

SLUNEČNÍ BOHYNĚ KAM SE PODÍVÁŠ!

Zmátl vás trochu název článku? Že jste ještě neslyšely o bohyních Slunce, pouze o těch lunárních? Věříte jako mnoho lidí, že božstva Slunce jsou převážně mužské povahy? Tak vězte, že většina solárních božstev byla původně ženská, nikoli mužská. Například v němčině je Slunce dodnes ženského rodu (ověříte si to lehce, kdyby bylo rodu mužského, psalo by se der Sonne, avšak píše se die Sonne). Hodně kultur má nebo mělo bohyni světla, sluneční bohyně jsou běžnější, než byste si myslely.

Ve skutečnosti byly v Egyptě nejstaršími slunečními božstvy ženy. Od Japonska po Finsko vládly přes den bohyně slunce a byly uctívány také jako Stvořitelky a bohyně plodnosti.

Pokud si nemůžete vzpomenout na žádnou sluneční bohyni, na kterou byste se případně mohly obrátit s prosbou o „dobytí baterek“, o získání úspěchu, hojnosti, o nový rozvoj a rozkvět, o uzdravení, o poskytnutí síly k realizaci svých plánů a vizí, o osvětlení své životní cesty, pokusím se vám pomoci.

Tady máte některé z nich:

Solntse je staroslovanskou bohyní Slunce, ačkoli málo známou, povědomí o ní se uchovává spíš u vzdálenějších východních Slovanů. Pádí po denní obloze na povozu taženém třemi rychlými koni. Spolu se svým chotěm, bohem Měsíce a myriádami jejich dětí, hvězd, obývají na nebesích velký palác, který má však pouze tři ložnice, v jedné z nich odpočívá sama Solntse, v druhé její lunární druh, ve třetí všichni jejich hvězdní potomci. Někdy najdete zmínky o tom, že je jinou podobou bohyně Kupaly, oslavovaly se obě o letním slunovratu.

Sunna, jinak nazývána i Sol, je germánskou a severskou bohyní Slunce. Její sluneční vůz táhli po obloze dva koně, nikoli tři jako u bohyni Solntse. Dávali se jí přívlastky Jasná nevěsta nebes nebo Zářící bohyně.

Aine, irská keltská bohyně, představuje jiskru života. Její svátek se slaví v předvečer letního slunovratu. V křesťanských dobách byla uváděna jako královna víl.

Keltskou solární bohyni Suleviu uctívali v Galii, Británii a Galicii.

Brigid, keltská bohyně Imbolcu a ohně, se rovněž v jistých oblastech považovala za sluneční božstvo, neboť jejími atributy byly světlo, inspirace a všechny dovednosti spojené s ohněm.

Jméno velšské bohyně Slunce Olwen znamená Zlaté kolo (dle jiných interpretací Bílá stopa).

Husté zlaté vlasy zdobí hlavu litevské bohyně Saule, jejímž chotěm je bůh měsíce Menua. Po obloze se pohybuje podobně jako další solární božstva na voze taženém dvěma bílými koňmi se zlatou hřívou. Proslula jako legendární bojovnice se silami temnoty. Její jméno se stalo konvenčním jménem pro slunce. Je také bohyní života, plodnosti, tepla a zdraví. Chrání sirotky a další nešťastné duše.

Satel-Ekua, další ze zapomenutých slunečních bohyní, byla uctívána kmeny starých Maďarů, kteří kromě mužského boha Stvořitele současně ctili i ženskou bohyni Stvořitelku. Stejně jako východoslovanská Solntse brázdila oblohu na svých třech ořích a s koni byla také velice úzce spojena, takže ji vzývali taktéž jako bohyni a patronku koní (obdobně jako například Keltové bohyni Eponu).

Ve finské mytologii je sluneční bohyní dne, světla a života Päivätär, která spřádá stříbrnou přízi a vyrábí oblečení. Je popisována jako krásná a mladé dívka. V Kalevale se na ni obracejí dívky s žádostí o poskytnutí některých z jejích stříbrných šperků a oděvů.

Solární bohyně Sámů Beiwe byla oslavována o letním slunovratu, protože poskytovala rostlinám světlo, které potřebují k růstu. Rostlinami, životně důležitým zdrojem potravy, se zase živily soby. A používaly se také na výrobu oblečení a nástrojů. O zimním slunovratu se jí obětovala bílá zvířata, obvykle soby. Je také bohyní zdravého rozumu, jara a plodnosti.

Dle některých domněnek byla původně anatolskou bohyní Slunce také řecká Medúza (nuže, živí hadi kolem její hlavy vskutku silně připomínají sluneční paprsky). Tuto teorii podporují i její zobrazení se lvem, který symbolizoval a dodnes symbolizuje sílu Slunce i Slunce samo.

Pravděpodobně nejstarší staroegyptskou solární bohyní a zároveň ochránkyní králů (faraonů) a žen při porodu byla hadí bohyně s křídly a slunečním kotoučem na hlavě Vadžet (Uto). Občas ji zpodobovali jako štíhlou ženu s kobrou na čele. V podobě kobry se stala se symbolem na koruně vládců Dolního Egypta, jehož byla patronkou a ochránkyní. Egypťané ji poctili označením Matka krále.

Destruktivní vlastnosti slunečních paprsků způsobujících sucho, válku a tím i hladomor, také však léčení představovala egyptská bohyně Sekhmet se lví hlavou a slunečním kotoučem s hadem (Uraeus). Podobně jako Vadžet patřila k nejstarším egyptským božstvům. 

Bastet, egyptská divoká Lví bohyně slunce, kromě jiných svých mnoha rolí symbolizovala oplodňující paprsky slunce.

Hathor egyptská bohyně oblohy, žen, plodnosti a lásky je často zobrazována se slunečním diskem mezi rohy na hlavě (někdy však jako kráva), což naznačuje, že Slunce je jednou z mnoha oblastí jejího božského vlivu. Byla ženským protějškem mužských protějšků Ra nebo Hor.

Wurusemu, známá též jako Arinna, manželka boha počasí Tarhunny, byla solární bohyní starověkých Chetitů, královnou a ochranitelkou všech zemí a hlavní chetitskou bohyní. Jejím posvátným zvířetem byl jelen.

Jméno fénické bohyně Shapash znamenalo „Pochodeň“ nebo „Světlo bohů.“ Nebyla pouze solární bohyní, mohla také cestovat do a po říši mrtvých (souvislost je zřejmá, dle prastarých představ Slunce po západu putovalo podsvětní říší, nebo dokonce umíralo, a každé ráno se zrodilo znovu, případně opouštělo branou „dolní svět“ a vracelo se na nebe toho našeho).

Shemesh (Shepesh), dcera Ela a Ashery, byla kananejskou bohyní Slunce, soudkyní bohů a ochránkyní lidí. V jejím jménu se konali rituály spojené s koňmi a koni tahanými vozy.  

Amaterasu, japonská šintoistická bohyně, je považována za nejvyšší vládkyni světa, paní japonského božského panteonu a patronkou císařské dynastie (dodnes se japonský císař osobně zúčastňuje každoročního zcela dlouhého rituálu konaného na její počest). Její znak, vycházející slunce, nese i japonská vlajka. Její jméno znamená „Velké zářící nebe“.

Skromná a ctnostná japonská bohyně Chup-Kamui plnila nejdřív roli bohyně Luny. Pak si ovšem vyměnila místo s bohem Slunce, protože byla neustále ve velkých rozpacích z cizoložného a chlípného chování, ke kterému v noci mezi lidmi docházelo.

Hinduistická bohyně Slunce Aditi je strážkyní světla, které osvěcuje veškerý život a souvisí s vědomím. Z Aditi vzešel vesmír i nebeská tělesa.

Srílanská bohyně Pattini představuje teplo slunečních paprsků.

Akycha, Aljašská sluneční bohyně, žila kdysi na Zemi jako krásná lidská žena. Uprchla do nebe poté, co ji její bratr znásilnil a stala se nakonej bohyní Slunce.

Vášnivá, odvážná a krásná bohyně Inuitů Malina je inuitskou bohyní Slunce. V grónských legendách ji neustále pronásleduje bůh měsíce, její bratr. 

Indiánská bohyně Hekoolas rozsvítila tento svět poté, co ji člověk s pomocí potměšilého Kojota dokázal přesvědčit, aby tak učinila.

Unelanuhi, ochránkyně svého lidu a léčitelka, byla bohyní Slunce kmene Čerokíjů. Její jméno znamená "rozdělovačka", protože odpovídala za rozdělení času do jednotek. Její teplo zachycovala do svých sítí babička Spiderwoman (Pavoučí žena), aby z něj mohli mít prospěch lidé na Zemi.

Pak jsou tady ještě různé domorodé bohyně Slunce, kupříkladu australská Bila nebo Walo, indická Bomong, kanárská Chaxiraxi, sestry Djanggawul (dcery slunce, které přivedly na svět všechny rostliny a zvířata), Wuriupranili.

Slunce je dárcem světla a tím pádem i života. Svým vševidoucím okem vidí vše, i to, co se snažíme urputně skrýt, proto je též přísným garantem spravedlnosti. Světlo Slunce a jeho bohyní je odjakživa spojeno s moudrostí, suverenitou a sílou dobročinnosti.

Duch Bohyně, která neustále prochází proměnami, navzdory tomu je však konstantní, žije v kulturách po celém světě, ať již jako moudrá učitelka, léčitelka, prorokyně, kněžka, vůdkyně nebo mocná ochránkyně. Bere na sebe známou trojnou podobu Dívky, pečující Matky, Moudré stařeny a Strážkyně života. Ona je přítomná vždy, i když je občas nebo také na delší dobu zdánlivě zatlačená do pozadí. Platí to přirozeně i pro bohyně Slunce. Sluneční ženská božstva jsou nezřídka jedním z aspektů Bohyní spojených s teplem, žárem, ohněm.

Vy samy můžete v sobě probrat k životu bohyně světla, Slunce, slunečních paprsků, jejich moci, a tepla a probudit v sobě jejich magii. Jsme po Hromnicích/Imbolcu, Slunce pomaloučku nabírá na síle, jeho světlo na délce a my můžeme začít čerpat z jeho nekonečné energie, která může být léčivá, podpůrná, osvěžující, energetizující, vitalizující… Můžete třeba zkusit nedělní rituály na počest solárních bohyní (neděle je dnem slunečních božstev). Anebo sáhnout po esenci Slunce, která zvědomuje vlastní vnitřní záři, zvyšuje radost ze života, dodává energii; probouzí pozitivní vnitřní postoj, umožňuje řešit výzvy s úsměvem a vstávat s úsměvem a veselou myslí i v zamračených dnech či nepříjemných situacích.

Případně můžete používat esenci Žlutý Elohim, která rozvíjí optimistický, veselý, „slunečný“ postoj k životu; zvyšuje schopnost a ochotu učit se, pomáhá ve chvílích frustrace či deprese, zmírňuje pesimismus a negativní očekávání; usnadňuje učení, otevírá přístup k poznání duše a přináší hluboké štěstí.

Judita Peschlová, spisovatelka a žurnalistka, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka rodinných konstelací a andělské terapie, lektorka ženských kruhů, hlavní poradce projektu Lichtwesen

Víc o slunečních i jiných bohyních se dočtete v mé poslední knížce Velká kniha rituálů, kterou jsi u mně můžete objednat i s věnováním.