ISIS, ISIDIN UZEL, MÁŘÍ MAGDALENA, MAGIE, ALCHYMIE, VZKŘÍŠENÍ A ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Dnešek, 22. července, je v církevním kalendáři zasvěcen Máří Magdaleně (dále jen MM). Co má však MM společného s Isis? Zdá se, že mnohé. Stejně jako Marie, matka Ježíšova. (Navíc, dnes je pátek, jenž náleží patronátu bohyní lásky, Venuše, Artemis, Freye a dalších).

 

Mně však v souvislosti s tímto tématem zaujal tzv. Isidin uzel, který se snad až do dnešních dob často objevuje i na zpodobeních MM. Avšak také dalších osob vztahujících se k jejímu příběhu, nebo rovněž k osudům „zmrtvýchvstalých“ božstev. Třeba Bakcha, který je také – sice zcela jiným způsobem -  vzkříšen, či spíš znovu narozen.

Záležitost s Isidiným uzlem je dosti spletitá a mohli bychom o ní mluvit a psát celé obsáhlé knížky, nejenom kratší články, takže se budu snažit být stručná a popsat pouze to, co se mi v této chvíli, v den MM, zdá zajímavé. Anebo spíše co stihnu.

A nechme pro tuto chvíli stranou jednu z mnoha hypotéz, která říká, že MM byla pokročilým zasvěcencem v chrámu Isis v Egyptě, její matka byla z Egypta a otec z Mezopotámie.

O „velké magii“ a alchymii, někdy dokonce „sexuální alchymii“ bohyň existuje tolik spekulací a záhad, že se do jejich „rozboru“ dnes nebudu moc pouštět, byť mohou z jistého hlediska vysvětlovat spojení mezi velkou magií Isis a alchymií Máří Magdalény, dvou bohyň, jež spolu úzce souvisí (všimněnte si na obrázku, že Isis, s tzv. Isidiným, pra pra pradávná predchůdkyně MM, s uzlem na hrudi, deží v ruce - nádobu). Toto téma je přístupné mnoha okázalým závěrům, je však nutno poukázat na důležitou věc: ​​Egypťané pohlíželi na magii zcela jiným způsobem, než jak se na ni pohlíží nyní nebo jak se na ni nahlíželo ve středověku, nebo i v řecko-římském období.

 

Magie, byla dle pojímání Římanů - které se přeneslo, žel, až do moderní doby - v podstatě chytrá, ale hrubá a často nebezpečná manipulace vesmírnými silami pro náš vlastní prospěch nebo pro způsobení škody někomu jinému (pokud je takto zacílena nebo pojata). Takže podle chápání mnohých současníků je magie jakousi riskantní hrou s hmotnými silami a s nutností zaplatit za její realizovaný výsledek určitou, občas dosti vysokou cenu (vzpomeňte si například na Fausta a podobné pohádkové. mýtické nebo i údajné skutečné osoby, kterým se pakt s "ďáblem", tudíž ve své podstatě s magií, byť v těchto případech vylsoveně "černou", ani trochu nevyplatil. Signifikantní je především ztráta vlastní duše, v Egyptě ka, které by se žádný starý Egypťan nikdy nevzdal, neboť duše je věčná, nikoli tělo a jeho pozemské požitky.). Ve své podstatě, pokud se na magii budeme takto dívat, není na ní nic vznešeně alchymistického (alchymii jsme časem také hodili do koše šarlatánství, podvodů atd. a to zcela nezaslouženě), ani ušlechtilého, jedinou její „výhodou“ je obvykle krátkodobý zisk nebo (zdánlivá) kontrola nad něčím.

Pro staré Egypťany nebyla magie v žádném případě zlověstná, byla chápána jako forma apelu na vyšší mocnosti vesmíru v boji proti chaosu a negativitě, které vždy ohrožovaly svět, i všechno bohy nebo člověkem stvořené (tedy úplně opačný princip a význam magie, nežli ten římský a následně i náš vlastní). Magie měla tudíž přinést světu harmonii a proměnit chaos v řád a kosmický pořádek. Jinak řečeno, magie nebyla používána k manipulaci, ale k dosažení samotného Zdroje, k nápravě toho, co bylo špatné, nesprávné, scestné, pokřivené nebo zkažené. 

Ve staroegyptské tradici byla Isis velkou kouzelnicí, měla ze všech bohů nejvíce heka (tvůrčí energie vesmíru), a dokonce i bůh magie Thoth nazýval Isis Paní magie.

Jaká je zde tedy souvislost s alchymií? Heka plynule proudí mezi posvátným, řekněme nebeským a pozemským světem. Proudí mezi duchem a hmotou, což je vlastně – zhruba řečeno - duchovní alchymie. Tato kosmická, božská síla heka působí prostřednictvím správného používání slov a zaříkávání, která vytvářejí duchovní obraz a odhalují podstatu zamýšleného výsledku (odtud snad teze o síle slova a možná i myšlenky).

Jiný termín, akhu, označuje magii spojenou s posmrtným životem. Obojí lze použít pouze v případě, že člověk zná skutečné jméno (které bylo často utajené) objektu nebo osoby, která měla být ovlivněna. Úvod jednoho z prastarých egyptských zaříkadel zní: „Já jsem Isis, Moudrost sama, slova plynoucí z mých úst se vyplňují“. Pomocí této - nejmocnější - magie se Isis konec konců podařilo vzkřísit Osirise a prostřednictvím Osirise pak všechny ostatní (ten samý princip, jako vzkříšení Ježíše a potom o Posledním soudu vzkříšení všech). Proto je důležitým aspektem Isis její často opomíjená stránka bohyně vzkříšení a zmrtvýchvstání a proto její častá zobrazení z vnitřní strany egyptských sarkofágů. Už vidíte podobnost s Marií Magdalenou, a to nejenom u Ježíšova hrobu? Nejenže může Isis vzkřísit mrtvé, ale může také poskytnout nesmrtelnost a udělit sílu magie někomu jinému, i když pouze dočasně.

Isis je rovněž bohyní moudrosti (kouzelnice s božskou moudrostí), protože pro Egypťany je poznání a vědění velkou silou a mocí. Isis měla učedníky mezi lidmi! Používala u svých kouzel a rituálů magická čísla, mezi nimiž byly trojka a sedmička. Trojka představuje mnoho (egyptští bohové jsou obvykle seskupeni po trojicích, stejně jako křesťanská svatá trojice nebo „pohanská“ trojná bohyně), zatímco sedmička je spojována s dokonalostí a velkou účinností.

Ve starověkých pramenech, zachovaných na egyptských papyrech je sedm číslem Isis a má tedy zvláštní moc bohyně.

Trojnásobným opakováním zaříkadla tedy vzýváme trojice bohyní/bohů, které potřebujeme k podpoře naši žádosti. Sedmerým opakováním zajistíme jeho naplnění mocnou posvátností samotného čísla sedm.

Jednou z dalších Isidiných dovedností bylo věštění, přičemž k němu často používala lebky, což nás upomíná na četná zobrazení Marie Magdaleny s - lebkou!

Nejzajímavějším aspektem použití lebky jako jedné z Isidiných kouzelných pomůcek je, že lebka byla kdysi považována za magický nástroj schopný přemoci smrt. V případě Máří Magdalény také pomoci při vzkříšení. Koho? To je snad nasnadě, že ano?

Máří Magdalena představuje stejný archetyp, který se znovu vynořuje z našeho kolektivního nevědomí jako Ninmah, Inanna, Isis atd. Tento archetyp, i když byl po tisíciletí potlačován a stále potlačován je, v sobě nese tajemství našeho skutečného osudu a našich vlastních vnitřních i božských sil a moci. Je rovněž tajemstvím uzamčeným v naší DNA, které nás může zásadně transformovat. Znamená to tedy, že poselství Marie Magdaleny neseme v sobě, což je nejvyšší forma alchymie, alchymie naší transformace (transfigurace) v naši nejvyšší podobu a nejvyšší možnosti (což bylo kdysi cílem alchymie, nikoli výroba zlata z olova či čehokoli jiného).

Marie Magdalena jako vtělení bohyně (včetně Isis) by mohla být lidským ztělesněním božského příběhu o našem potenciálu. To znamená, že lidská bytost může často ztělesňovat podstatu tohoto příběhu a žít jeho další verzi.

V každém případě je bohyně středobodem velmi důležité transformace hmoty v ducha a napomáhá přechodu do duchovní říše. Příběh je znovu prožíván a opakován v náš prospěch, dokud konečně nepochopíme jeho alchymii nebo magii, které jsou pouze nástroji pro tuto transformaci.

Tak, a až teď se dostáváme k ústřednímu tématu tohoto mého článku. K Isidinu uzlu. Někteří jej považují za symbol její magie, jiný za symbol její alchymie a posléze i alchymie Marie Magdaleny (nejspíš a nejčastěji alchymie sexuální, což je téma na velice dlouho).

Je pravdou, že i na zobrazeních Marie Židovky (zcela jiná postava, nežli Marie Magdalena) se potkáte s Isidiným uzlem. Stejně jako na sochách, freskách a nástěnných obrazech Isidiných kněžek.

Jenomže pokud by to měl být symbol jejich „alchymie“, proč jej vídáme i na freskách na Krétě, na zádech ženy, snad bohyně? 

 

 

 

 

                  

Zejména a především však na dílech zobrazujících Ježíše? 

 

 

 

         

Jeho matky Marie? 

Skutečně obrovský na závěsu Zvěstování (a co ty dva kalichy nad závěsem, symbol dva spývající v jeden v gestu Nejvyššího a něco, co je ofina, nebo uzel na jeho čele?

 

 

 

 A co na zádech dvou apoštolů (jeden je označen, druhý vlevo nikoli, ale uzel na zádech má)? 

 

 

 

Ba i Salome (!). Byť u Salome, kvůli níž údajně musel být dekapitován Ježíšův předchůdce Jan Křtitel, je to malinkatý uzel na její spodní košilce, ale je tam!). Obrázek se mi kamsi vytratil, ale věřte mi, existuje! 

Nebo svaté Kateřiny Sienské (ne, není to ta, kterou tak uctíval Karel IV., tou byla Kateřina Alexandrijská)

A výjimkou není ani Dionýsos (dívejte se pozorně, co ten kalich vpravo dole???). Ano ten Dionýsos, o němž jsem se zmínila již výše, jako o bohu (no tak dobře, polobohu stejně jako Ježíš, protože byl synem nejvyššího řeckého a později římského boha, byl zrozen na dva krát, čili technicky vzato znovuzrozen, je úzce spojován s vínem – proměna vody na víno v Káně a víno používané o mši jako krev Ježíšova vám určitě něco  naznačuje - a nakonec usedl, víte kde? Nuže, po pravici svého otce!).

Ano, někdy se Isidin, neboli řekněme i Magdalenin uzel objevuje současně s gestem dvou prstů na rukou, které má prý znamenat posvátný sňatek, spojení dvou do jednoho, anebo spíš splynutí dvou v jedno. Což nás odvádí nazpátek k častěji uváděné sexuální magii Máří Magdaleny. I když… Tentýž posunek je rozeznatelný též u Marii matky, malého Ježíše a dalších. Bludiště záhad a mystérií…

Víc otázek, nežli odpovědí? Zkuste se v tom zorientovat sami, z mé strany je to forma inspirace, s čím vším se můžeme u setkání s bohyněmi i Máří Magdalenou potkat i utkat, zabývat, o čem přemýšlet, zvažovat, hloubat…

Krásný den Máří Magdaleny a bohyň lásky i velké čarodějky a alchymistky Isis.

Judita Peschlová