JAK PŘEPLOUVAT BEZ ÚHONY TĚŽKÝMI ČASY

"Nikdy nepodceňujte sílu lidského ducha. Můžete se cítit naprosto zdrceni a přemoženi absolutním zoufalstvím, vždy je však ve vás síla, která vás může znovu pozvednout i z toho nejhlubšího dna, a to i v těch nejtemnějších dobách. “ (matka jedenáctiletého syna, kterého zavraždil její bývalý partner)

Ještě donedávna byli nejenom laici, nýbrž i vědci přesvědčeni, že jsou místa na Zemi, na nichž nemůže existovat život. Pražádný život. Jenomže… Existuje. I v největších hlubinách oceánů, na Sahaře, v Údolí smrti, v duhově zbarvených, na pohled malebných, avšak enormně horkých minerálních pramenech v Yellowstonském národním parku. Před krátkou dobou se dokonce zjistilo, že právě v extrémně nehostinných podmínkách těchto pramenů žijí pozoruhodné organizmy, termofilní bakterie. Nejde pouze o jeden jediný druh, naopak. Jedna z nich, Thermus aquaticus způsobila převrat v molekulární biologii. Tato malá revoluce pozorovatelná pouze pod mikroskopem přinesla sebou vynikající zbraň proti zrovna teď probíhající obtížné době. Enzym z těchto organizmů je momentálně využíván většinou nemocnic na světě. Je součástí PCR, testů na přítomnost nového typu koronaviru.

Těžké časy však nepřináší pouze pandemie, mohou se objevit v různých podobách, za různých okolností, v různých obdobích, být hromadné, celosvětové i docela osobní.

Mnoho z nás má během konfrontace s nesnadným životním obdobím pocit, že je všemu konec, že se to nedá přežít, že to už lepší nebude. Bude. Střídání lepších a poté méně či více náročných údobí je známé již od dob, kdy na naší planetě nebyl – život. Zdánlivě, samozřejmě. Obměňování ledových dob, výbuchy megavulkánů zcela měnících podnebí, horotvorné procesy přesouvající celé kontinenty. Život si však cestu vždy najde, navzdory neradostným vyhlídkám a mizerným šancím. Ať již tyto procesy vnímáme jako zázrak nebo nevyhnutelnou výzvu, koloběh života pokračuje bez ohledu na náš pohled na svět. Ať již máme na očích růžové nebo černé brýle.

Slunce nad našimi hlavami svítí pouze během dne, pak nastane pokaždé temná noc. Někdy jej nevidíme ani přes den. Například když jej zahalí dramatická mračna na několik hodin, někdy i na pár dní. To ale v žádném případě neznamená, že slunce přestalo existovat. Že máme propadat panice, letargii, beznaději. Na druhý den, možná ještě v tentýž den odpoledne, znovu zazáří na vysoké obloze klenoucí se nad naším světem.

Celé lidstvo i jednotlivci byli v průběhu historie i svých osobních životů vystaveni mnohem závažnějším potížím, než je dopoledne nebo dva týdny bez slunečních paprsků. I navzdory moderním vymoženostem, ke kterým patří kupříkladu neustálý a bezproblémový přístup k vodě či k elektřině, ke zdroji tepla nebo naopak ke chladící klimatizaci, střecha nad hlavou, jídlo ve spíži či v lednici, relativně lehce dostupná lékařská péče, se stále v našich životech vyskytnou období - někdy dlouhá, nesnesitelná období – kdy si klademe otázku, jak k nám může být život tak krutý, tvrdý, nemilosrdný. Někteří z nás po vystavení „nestandardní“ situaci padají na kolena nebo propadají naprostému zoufalství, ačkoli… Jejich srdce stále bije, ruce a nohy jsou zdravé, mozek nepoškozený, organizmus funkční a nebyli vhozeni do zřídla s teplotou nad 80 stupňů anebo vyhozeni z helikoptéry na ledovou pláň s mínus 50 stupni, z lodě do moře mezi žraloky, nezabloudili na savaně do smečky hladových lvů, nepřišli ve válce o celou rodinu nebo o nohu. Každý z nás má jinou hranici, za kterou propadá beznaději. Není však hezké ani nikomu nápomocné bagatelizovat dění v životech těch druhých. Všem se občas stane, že lapají po dechu, mají pocit, že nemohou dál, že z nich vyprchala všechna energie, že už nemají víc sil překonávat nové a nové zatěžující situace, že jsou naprosto zničeni, na dně, ze kterého se už nevyhrabou. V takových případech si nezřídka klademe otázky typu: "Proč já? Proč zrovna já! Proč se mi to děje? Proč mě tak trestají? Čím jsem si to zasloužil/a? Co špatného jsem udělal/a?“

Nuže, nic zlého jste neprovedli. Nikdo vás netrestá. Nejste v těch nesnázích sami. V té samé chvíli zažívá stejné pocity, trápí se a prochází trablemi miliony lidí. To přirozeně neminimalizuje závažnost vaší vlastní bolesti, smutku, strádání. Je však – alespoň trochu - uklidňující vědět, že v tom nikdy nejste sami.

Jednoduše se v jistém bodě a v jistém okamžiku spojí víc příčin, podmínek, okolností – a problematické období je tady. Je to zarmucující, těžké, jednou bouřlivé, jindy zas plíživé, někdy dokonce skutečně nespravedlivé. Ale je to tu. Každá lidská bytost zažije postupné stárnutí, nemoc, ztrátu, smrt někoho blízkého. Protože jsme – lidi. Není v tom žádná vina ani nevina, pouze nevyhnutelná změna, resp. neustálá změna. Prostě – život.

Mám však pro vás dobrou zprávu. Vlastně, spíš několik tipů, které můžete začlenit do svého života, abyste sami sobě ulehčili přechod těžkým obdobím, snadněji se přebrodili marasmem extrémů, neztráceli naději a možná i našli jistá východiska

  1. Neklást zbytečný odpor

Anebo jinak řečeno „Uvolněte se, prosím!“. Jedna věc je totiž v životě jistá: nemáme a ani nemůžeme mít kontrolu nad vším, zejména ne nad vnějšími okolnostmi. Dnešní člověk má strach, někdy dokonce až hrůzu ze ztráty kontroly; nad různými věcmi, nejenom nad tím, co se odehrává v jeho životě. Jenomže jedním z více způsobů, jak se vypořádat s těžkými časy, je přestat klást odpor a nechtít mít kontrolu úplně nad vším! Není teď řeč o věcech a skutečnostech, kterým bychom se vskutku měli postavit, vzdorovat jim, nebo naopak za ně bojovat. Jde o to, abychom poznali, co je a co není mimo naši kontrolu. A pokud je to cokoli, nad čím kontrolu nemůžeme mít, nevydávat zbytečně energii a čas snahou to cosi pod kontrolu dostat. Jednoduše, nemůžete zabránit výbuchu sopky, tsunami, zemětřesení, střídání ročních období, občasnému dešti nebo mrazu, podmořským proudům, pádu meteoritu nebo pádu burzy (tedy, přesněji, pádu burzy většina z nás zabránit nemůže). Přestanete-li odporovat a vzdáte se vyvíjení úsilí dostat pod kontrolu nekontrolovatelné, nezmění to nic na skutečnosti, že jste v této chvíli nemocní, osamělí, bez práce, bez partnera, který si vybral novější model auta a s ním i jiný novější model. Ale! Minimálně vám zůstane víc energie na překonávání toho, nad čím kontrolu získat můžete, dostanete se do většího klidu a dovedete pokojně, s rozvahou a moudrostí přijímat věci, které jsou mimo vaši kontrolu. Ba co víc, něco se z nich také naučit. A hlavně, získat kontrolu nad sebou, nad svými myšlenkami, nad možnostmi, které ještě stále máte a nad šancemi, které můžete navzdory vzniklé situaci využít.

2. Přijmout změnu

Tento bod je podobný tomu předchozímu. Některé věci změnit můžete, to ano. Další však prostě změnit nemůžete. Přijmout tento fakt znamená uvolnit napětí celkově, uvolnit potenciál velkého množství nevhodně zaměřené energie a kapacitu vlastní mysli na užitečnější, prospěšnější záležitosti, nebo uvolnit zaťaté čelisti a svaly a nezpůsobovat tím sami sobě bolest a později z napětí vzniklé zdravotní obtíže, které si pak nedáváme do souvislosti s jejich skutečnou příčinou. Obtížné časy, stejně jako všechno ostatní v životě, pominou. Zabýváme-li se neustále tím, co nemůžeme změnit, vytváříme stále větší stres a napětí. Nepřijímáme-li nevyhnutelnost změn, bráníme-li se jim, výsledek je ten samý. Když zvolíme cestu přijetí změn, vytvoříme uvolněnou, pokojnou vnitřní energii; tichý klid, který nás dělá silnými. Silnými jako skála. Když se šťastné okamžiky najednou promění ve ztráty, zklamání, žárlivost, hněv, zradu, nedostatek čehokoli, tato kultivovaná vnitřní síla nám umožní, abychom posbírali rozbité kousky sebe sama i svého života a složili je zpět dohromady, do silnější verze nás samých a lepší podoby svého života.

3. Dopřát si dostatek spánku

V procesu změn, v průběhu vyrovnávání se s potížemi a těžkými časy, během doby, kdy se dáváme dohromady, nesmíme zapomínat, že budeme potřebovat mnoho energie a síly. Relaxace je jedním z klíčů k přežití, k uvolnění těla, ke snížení stresu a k uklidnění mysli.  Neříká se zbytečně, že spánek je nejlepší lék. Spánek nám poskytuje možnost získat novou energii, lépe snášet bolest, být pozornější a vnímavější, soustředěnější na to podstatné, koncentrovaní na důležité detaily, nikoli pouze na celek, a také nám umožňuje „doplnit palivo“. Nezáleží na tom, jak jste v této chvíli silní, nebo jak silní se cítíte. Chcete-li čelit náročným časům, úkolům, problémům, zdravotním potížím, zahlcujícím emocím, těžkým situacím, potřebujete odpočinek. Potřebujete dostatečně dlouho a kvalitně spát!

4. Uvědomit si, že jste „větší“ než vaše problémy

Jakkoli velké jsou vaše obtíže a nesnesitelné momentální okolnosti, nedovolte jim, aby definovali vaši identitu nebo se nedejbůh stali vaší identitou. Vy NEJSTE to, co vás potkalo! Vy nejste protivenství, kterému čelíte. Nejste nízkým stavem na vašem bankovním účtu. Nejste vaše ztracená práce. Nejste váš chaotický nebo velice problematický rozvod. Nejste pandemie, která kolem vás zuří, ať již je skutečná nebo nikoli. Kým jste, je daleko mimo jakékoli vnější měřítko nebo situaci. Nedovolte, abyste se stali obětí čehokoli. Průkopnický psychiatr Alfred Adler napsal: „Určujeme sami sebe významem, který připisujeme situacím ve svém životě a kolem sebe.“  Takže ještě jednou: Nejsou to protivenství, které určují, kým jste, nýbrž jste tím, kým se stáváte tváří v tvář protivenstvím. Nedopusťte, aby se jakékoli problémy staly vaší identitou.

5. Zredukovat nereálná očekávání

Všichni máme své vlastní představy o tom, jak by věci měly být, jací bychom měli být my sami, jací by měli být ostatní lidé, jaký by měl být svět, naše vztahy atd. Když se však nakonec ukáže, že něco z toho - nebo někdy úplně všechno - je jinak, že rozdíl mezi představami a realitou je značný, snadno se dostaneme do zápasu se životem. Potíže však často nevznikají z toho, co se děje tam venku, nevychází z vnějších podmínek a „surové reality“, nýbrž z těch krásných, barevných, pohádkových – a často jalových - obrázků v našich hlavách o světě, z naší představy o tom, jak by to či ono mělo být. A není. Když se podíváte ven z okna svých vzdušných zámků (nemylte si to s vizemi, které uskutečnit lze a je prospěšné za nimi jít a bojovat za ně), dovolíte sami sobě „prozřít“, uvědomit si, co je pouhá a vykonstruovaná načančaná rádoby realita a přijmete realitu takovou, jaká zatím je (neznamená to vzdát se svých snů, za které stojí se postavit a vyvinou veškeré úsilí za jejich splnění), získáváte zpět energii promrhanou v boji proti tomu, čím není. Energii, která vám pak poslouží na cestě za splněním realizovatelných vizí.

5. Změnit postoj

Pokud se chcete dostat jinde, než kde jste právě teď, chcete-li se vymanit z pout a zátěže těžkých časů, nepodaří se vám to, pokud si neudržíte pevný postoj a nezměníte svůj pohled na vzniklou situaci. Existuje množství tipů a rad, jak dosáhnout změnu ve svém přístupu. Jedním z klíčových způsobů je začít s vděčností. Být vděční. Ve chvílích životní krize a v náročném období se vám to může zdát úplně nemožné. Proč, za co být vděční zrovna teď! Vždy je však něco, za co vděční můžeme být. Vždy! Začněte přemýšlet o tom, co máte, nikoli o tom, co jste ztratili, o co jste přišli, o co jste byli ochuzeni. Vytvořte si - hned teď - seznam alespoň čtyř věcí, za které byste mohli, nebo měli být vděční. Kupříkladu, svítí slunce nebo naopak déšť zavlažuje vaši zahrádku;  máte kde bydlet; máte co jíst; můžete chodit; můžete dýchat a máte co dýchat; můžete si užívat šálku čaje nebo kávy; můžete jít na procházku; můžete se dívat na západ slunce, hladinu rybníka, svěží zeleň v parku či v lese, anebo na zasněženou krajinu za oknem, barevné spadané listí; můžete zavolat příteli, matce, dítěti; můžete si přečíst knížku; můžete si zacvičit; můžete se dotýkat věcí kolem sebe anebo někoho pohladit; můžete poslouchat zpěv ptáčků, hlas větru v korunách stromů, hudbu, lidské hlasy; apod. Vždy, vždy je za co být vděční. I kdyby pouze za to, že jsme živí. Existuje hromada jednoduchých věcí, za které můžeme projevit vděčnost. Které si nemůže užívat každý, protože jsou kolem nás nevidoucí, neslyšící, nechodící, lidé bez přístřeší, napojení na přístrojích atd. Neexistují žádné snadné odpovědi, se životem přichází někdy i trápení, od kterého nám neuleví ani velké bohatství, vysoké postavení, sláva či popularita. To co můžeme udělat, je změnit způsob, jakým reagujeme na dění a podmínky v našem životě. Budeme-li vděční za to, co máme, co nám zůstalo, čím navzdory všemu ještě stále disponujeme, bude nám lépe, získáme víc síly a naděje, také však víc možností a nadějnějších vyhlídek. Rychleji se dostaneme opět na vrchol vlny, která nás předtím smetla a povezeme se její sílou vpřed. Vděčnost nás naučí, jak osedlat lítou saň a proměnit ji v docela pohodlný a lehce ovladatelný dopravní prostředek, kterým se dostaneme tam, kam chceme a nikoli tam, kam nechceme.

6. Uvědomit si, že i těžké časy pominou

Možná nemáte nejlepší týden, měsíc, případně celý rok. Chápu to. Je spousta lidí, kteří by se chtěli nějakým časostrojem vrátit do roku 2019. Přinejmenším. Zatím však dokonalý stroj času nikdo nevymyslel, takže se nějakým těm bouřím a nepohodě tak lehce nevyhneme. Víte ke kolika válkám, hladomorům, dýmějový morům, revolucím, zemětřesením za celé dějiny lidstva došlo? Bylo jich nespočet. Všechny pominuly. Mnoho z nás již nějaké ty více či méně těžké časy překonalo. A nějaké se mohou opět objevit. Nemusí, ale mohou. A opět pominou. Pokud jste již jednou dokázali překonat náročné období, vaše šance dostat se z toho právě probíhajícího je téměř stoprocentní. Jistě, nebude stejné jako ty, se kterými jste se již předtím vypořádali. Pokud se však rozpomenete na to, že jste to již jednou, dva krát nebo možná víc krát dokázali, není důvod, proč by se vám to nepovedlo znovu. Čím víc překonaných potíží a těžkých časů za sebou, tím vyšší bude vaše psychická, emoční a mentální odolnost na nové životní trable. Pamatujte, jste schopni zdolat i závažné situace a časem stále složitější a složitější. Už jste jednou povstali z hustého prachu trápení, proč byste nemohli vstát i teď?  Vyhrajete znovu. A znovu. Opakuji a opakujte si to také: těžké časy jednou pominou. Těžké časy vždy pominou.

7. Nepodlehnout přesvědčení, že se už navždy budete cítit špatně

Bez ohledu na to, jak se teď cítíte mizerně, nebudete se tak cítit navěky. Na některé věci se nikdy nezapomíná, například na úmrtí dítěte. Ale pocity se časem a postupně změní, utlumí. Dle výzkumu psychologů lidé často podléhají přesvědčení, že už se špatně budou cítit celý zbytek života, že jim bude už natrvalo stejně nevalně, jako v nejhorších chvílích těžkých časů. Že „už to lepší nebude, miláčku“. Uprostřed krize máme sklon si myslet, že budeme vždy cítit to, co prožíváme právě teď.  Nebudeme. Ne, že by to ještě nějakou dobu resp. i dlouhou dobu už nebolelo. Avšak, nebude to trvat tak dlouho, jak si myslíme, když se ocitneme ve spárech životních protivenství. Takže si zkuste ve chvílích nejhorší beznaděje uvědomit, že se tak nebudete cítit navždy. Naděje je faktorem, který vám pomůže ven z „temné noci duše“. Nepodlehněte noční můře, která není skutečná. Znovu vyjde slunce. Znovu bude nové ráno. Neexistují pouze špatné změny. Mohou nastat i změny krásné.

8. Nedovolit strachu zvítězit nad klidem mysli

Nic vás neokradne o klid mysli rychleji a účinněji než strach. Čím je budoucnost nejistější, tím jsme náchylnější k tomu, abychom podlehli strachu a vyvolali tak celou řadu imaginárních problémů. Často se sice to, na co se soustředíme, splní. V psychoterapii se tomu říká splněná předpověď. Nikdo ji nepředpověděl, jednoduše jsme si ji přivolali svým myšlením, nezřídka právě obrazy, které maluje náš strach. Mozek je obvykle zaměřen spíš na potenciální ztráty, než na potenciální zisky. Většina našich obav založených na našich nejhorších představách se však přesto nikdy ve skutečnosti nenaplnila a nenaplní. Četli jste romány Marka Twaina? Jednou prohlásil: „V životě mě trápila spousta věcí, z nichž se většina nikdy nestala.“  Takže, zkuste žít své starosti pouze jednou. Pouze tehdy, když vás dostihnou a něco náročného se právě děje. Zaměřte svou pozornost na to, co je dnes. Teď. A nepřenášejte pak to „dnes“ do zítra. Nepřipusťte, aby vás ovládl strach z něčeho, co se pravděpodobně nikdy nestane. Neotevírejte dveře strachu, má tendenci se u vás usadit na nejpohodlnějším a nejteplejším místečku a už jej neopustit.

9. Připusťte, že je v pořádku necítit se dobře

Smutek a žal. Frustrace. Malomyslnost. Úzkost. Hořké klamání. Hněv. Bolest. Zranění. Pobouření. Nezní to zrovna optimisticky? Mno, ono je fajn být pozitivní. Ale naše ztráty jsou často skutečnými ztrátami. Třeba zrovna v současnosti mnozí ztratili své podnikání, zaměstnání, živobytí, vyhlídky na realizaci svých plánů. Nemluvě o životech, které si tato konkrétní těžká doba vyžádala. Takže vyjmenované a ještě i další emoce jsou nedílnou součástí i této naší, zatím neznámé zkušenosti. Bohužel žijeme v kultuře, která často trvá na pozitivitě i navzdory tomu, že máme právo necítit se zrovna nejlépe. Tento jev se označuje za „toxickou pozitivitu“. Pokud se - vtrženi do víru náročných a krizových časů - cítíte špatně, dejte si svolení, abyste se necítili mistry stojícími na vrcholu světa, celý den, každý den. Stále můžete být pozitivní člověk a mít navzdory tomu uprostřed těžkých časů i těžkou náladu. Všechny emoce jsou legitimní. Popření, minimalizování a maskování negativních emocí, které se objevují zcela přirozeně, když čelíme výzvám a krizím, neznamená, že toxicky pozitivním přístupem jednoduše zmizí. V žádném případě se popíráním nevypaří, jen je pohřbíme hlouběji, a nakonec, někdy po delší době, se projeví na našem zdraví jako jistý druh psychosomatizace. Nepředstírejte, že jste nad věcí, pokud se cítíte pod psa. Koneckonců, předstírání je pouze pouhopouhé předstírání. Ať už se cítíte smutní, rozzlobení, zklamaní atd., buďte k sobě soucitní. Poskytněte svým emocím prostor, který potřebují. Nenechte se však jimi lapit do pasti natolik, abyste se z nich pak už nikdy nedostali. Jen je projevte přesně tehdy, když vás „přepadnou“. Nekřičet, když vás přepadne zloděj nebo násilník, není velmi rozumné. Křičet však o pomoc jaksi preventivně, nebo když se vůbec nic neděje, také není úplně v pořádku. Emoce, které neprojevíte, se ve vás usadí a budou vás ovládat víc, než si umíte představit. A také naopak, pokud dáte emocím větší prostor a moc, než jim přislouchá, budou mít nad vámi - moc.

10. Věřit si, ať se stane cokoli

Mnoho lidí podceňuje sebe sama, své schopnosti i možnosti. Věří spíš, že kdyby se „to“ či „ono“ stalo jim, nezvládli by to. Anebo by to nezvládli tak, jak to zvládl ten či onen. Přesto je síla důvěry v život a v sebe sama nesmírná. Věříme-li sami sobě i životu zejména v těžkých časech, ve chvílích, kdy čelíme životní krizi nebo velké nepřízni, máme šanci objevit v sobě mnohem větší sílu a schopnost přežít cokoli, než jsme si kdy představovali. Důvěra v sebe sice nezabrání tomu, abychom byli z času na čas vystaveni těžkým zkouškám, může však do značné míry změnit, jak je vnímáme, jak jimi dokážeme „proplout“, jak je zdoláváme, jak vítězíme nad krizemi i nad sebou, a také změní typ našich zkušeností, kterými nás mohou obohatit. Čím víc si budeme důvěřovat, čím víc budeme věřit, že „na to máme“, tím dřív se „z toho“ dostaneme.

11. Opřít se o sílu společného sdílení trablů

Je zátěž sdílená opravdu zátěž poloviční? V každém případe je to břemeno odlehčené. Četná studia prokázala, že lidé se silnými sociálními vazbami jsou odolnější, dojde-li ke krizím, životním potížím, těžkým časům. Lidi spojuje jejich zranitelnost, trápení a nutnost bojovat o život nebo kvalitu jejich existenci ještě víc, než jejich vítězství a úspěchy. Společně s jinými lidmi procházíme tunelem bolesti a strádání mnohem snadněji a s mnohem větší odvahou, než kdybychom to zkoušeli sami. Ano, je pravdou, že nezřídka máme tendenci udělat přesný opak. Stáhneme se do sebe, do své ulity a své „jeskyně“, kde se pak osamoceni užíráme anebo snažíme vyrovnat s tím, co se děje v nás či kolem nás. Pokud však s čímkoli bojujete, oslovte raději někoho, o kom víte, že se o vás zajímá, že bude na vaší straně, že vás podpoří. Žádat o pomoc není známkou slabosti, naopak, je to projev odvahy, který dokazuje, že chcete a můžete být ještě silnější.

12.  Pochopit, že osobní růst a pohodlí nemohou jezdit na stejném koni

Byť se nám děje něco vskutku strašného, bolestného, byť zažíváme bezpráví a příkoří, měli bychom mít na mysli, že to nemusí být to nejstrašnější, co mohlo nastat. To, že naše momentální zážitky a životní okolnosti jsou těžké a vyhlídky chmurné, neznamená, že jsou nevyhnutelně špatné. Mnozí z vás to pravděpodobně znají: občas to nejhorší, co se nám kdy stalo, se nakonec ukáže jako nejlepší, co se nám mohlo stát. Jenom chvíli trvá, než to pochopíme a než se pozitivní stránka negativních události ukáže a prokáže. Nebyli bychom ani z poloviny tím, čím jsme dnes, kdybychom dostali vše, po čem jsme kdy prahli, kdyby se stalo všechno tak, jak jsme si vysnili nebo požadovali. Pravděpodobně si většina z nás dobrovolně nevybrala svou stísněnou situaci. Nezřídka je však právě tato situace tichým pozváním, abychom vyrostli, abychom dali šanci všemu, co se v nás skrývá, aby se vše zatím nevyužité kultivovalo a dostalo prostor pro rozvoj a růst. Protivenství mají schopnost „vytáhnout“ z nás víc lidskosti, zvýšit naši vnitřní sílu, odhalit naše dosud nevyužité talenty i hlubší dimenze našeho Já. Za „ideálních“ podmínek, v mírových časech, v období klidu, pohody či pohodlí bychom se s nimi neměli šanci spojit a objevit je. Zkuste tedy brát těžké časy i své emoce s nimi spojené jako příležitost, prostřednictvím které se můžete mnohé naučit a skrze kterou můžete růst zcela novými způsoby a dosud nevychozenými cestami.

13. Sáhněte po esencích, které vám pomohou se ctí a úspěšně projít těžkými časy

Jak již bylo řečeno, nemusíte těžkým časům čelit sami. U zdolávání potíží můžete sáhnout po speciálních, terapeutických energetických esencích, které vás posílí, posunou dál, ukáží vám směr.

Například esence „Všímavost a ochrana“ způsobí, že budete ostražitější, všímavější a chráněni v nepřehledných, stresujících, náročných až nebezpečných nebo rizikových situacích, v situacích, kdy se bojíte; při cestování; na energeticky zatížených místech, třeba v nemocnicích, pečovatelských domovech, uprostřed davu. Pomůže i velmi citlivým lidem lépe se vyrovnat s každodenním životem a jeho úskalími. Zmirňuje stresující vlivy, umožňují zůstat ve své síle a přináší pochopení všeho, co se nám děje a proč se nám to děje. Navozuje klidný, vyrovnaný stav mysli, harmonizuje emoce během těžkých časů.

Vynikající kombinací pro nestabilní, nejisté a těžké časy je St. Germain, esence živlu ohně a výše zmiňovaný vibrační sprej Všímavost a ochrana.

St. Germain vás osvobodí od nereálných představ a očekávání, uklidní rozbouřené emoce, ztiší příliš aktivní mysl, naladí na úžasné nové začátky, které jsou možné po absolvování náročných výzev a určí tu nejsprávnější orientaci.

Esence živlu ohně dodá kuráž, dostatek energie, avšak i vášně potřebné pro růst a rozvoj nových aktivit anebo nacházení nových cest.

Speciální terapeutický sprej Všímavost a ochrana nasměřuje k nejvhodnějším východiskům a usměrní pozornost k nejužitečnějším a nejdosažitelnějším cílům.

Přirozeně, nemohla jsem uvést úplně všechny typy, triky, návody a rady, jak projít s co nejmenší úhonou, nebo dokonce úplně bez úhony těžkými časy. Věřím však, že alespoň těch pár vám bude ku prospěchu a ku pomoci.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektora rodinných konstelací a andělské terapie, hlavní terapeutka projektu Lichtwesen pro ČR a SR