JAK VYLÉČIT SVÉ VNITŘNÍ DÍTĚ V NĚKOLIKA KROCÍCH

VYBUDUJTE SI ŽIVOT, JAKÝ SI ZASLOUŽÍTE

V každém z nás, ať už si to uvědomujeme nebo nikoli, je skryto, nebo spíš odjakživa „zabydleno“ vnitřní dítě, se všemi emocemi a také zranitelností i zraněními našeho mnohem mladšího já. Vnitřní dítě představuje schopnost žasnout a divit se všemu kolem, prociťovat čirou, nefalšovanou radost, být neskrytě nevinní, citlivý a čistí, nesmírně hravý, otevření, upřímní, tvořivý, nekonvenční a bezelstní. Vnitřní dítě je však také nositelem nahromaděné dětské bolesti, traumat a zranění, rovněž strachů a hněvu.

Shrnuto do jedné kratší věty: Vnitřní dítě je součástí vaší osobnosti, která reaguje a cítí se jako dítě.

Jako děti se učíme poznávat svět kolem nás, navazovat kontakty s ostatními, počínaje našimi rodiči nebo pečovateli. To, co zažíváme během těchto formativních let, s námi zůstane navždy a utváří způsoby, jakými se později orientujeme v životě a ve vztazích, jaké kompasy používáme na našich životních cestách a stezkách, jak rychle nebo pomalu po nich postupujeme tam, kam se chceme dostat a jak reagujeme na různé situace, podmínky, okolí, lidi.

ROLE TRAUMAT U FORMOVÁNÍ VNITŘNÍHO DÍTĚTE

Všichni si do dospělého života přenášíme něco z dětství, směs pozitivních a negativních otisků a vzpomínek. U mnoha mladých lidí je trauma z období raného dětství příčinou různých příznaků, které je mohou dokonce přivést k psychoterapeutovi nebo jinému specialistovi na duševní trable. Mohou se projevovat různými způsoby, například úzkostmi, depresemi, zneužíváním návykových látek nebo něčím zcela jiným. Trauma často vzniká již v prvních letech života narušením vazby mezi rodičem a dítětem nebo s osobou, která měla být důvěryhodná a vytvářet pro dítě bezpečný prostor. Takovéto narušení může zanechat dlouhotrvající psychologická zranění. Děti, které byly jakýmkoli způsobem a do jakékoli míry zanedbávány nebo odmítány, nebylo s nimi laskavě a patřičně zacházeno, se naučí otupit bolest a otupět, odpojit se od svých emocí, aby přežily to, co prociťují jako nesnesitelnou bolest. Potlačují pocity hněvu nebo zármutku, velkého osamocení a „exkomunikování“. Vnitřní dítě potom zůstává někdy na velice dlouhou dobu v zajetí tíživých emocí.

Jedinec, který zažil v dětství trauma, se více nebo méně úspěšně naučí v období adolescence a mladosti zorientovat ve svém vnitřním a vnějším prostředí pomocí různých zvládacích mechanismů. Jenomže to pranic nezmění na tom, že vnitřní dítě je nadále ponořeno a drženo ve spárech bolestných zážitků.

Dítě vůbec nemusí zažít nějaké výrazně velké trauma, aby mu zbyl pocit, že není dost dobré. Mnoho z nás si z dětství přináší do dospělosti přesvědčení, že pokud chceme byt přijímáni, milováni, musíme být „dobří“; hodní, poslušní, produktivní, nápomocní ostatním apod. Koncept naší vlastní hodnoty je založen na očekávání někoho jiného, nejdůležitějších osob v našich nejzranitelnějších letech, v našem dětství.

Vytvoříme-li zcela vědomě svému vlastnímu vnitřnímu dítěti útulný a všeobjímající prostor, vyhradíme-li si pro něj čas, tak spíše než budeme nadále vnímat svět jako zdroj potenciálních hrozeb, vyloučení a osamocení, začneme jej zažívat jako místo plné zázraků a skutečně neomezených možností.

Jak bude proces uzdravování pokračovat, naučíme se vážit a respektovat naše vnitřní dítě a mít soucit s tím, co zažilo. Navážeme s ním tak moc potřebný a trvalý dialog a budeme s ním vědomě komunikovat i tehdy, když budeme čelit starým bolestem a nenaplněným potřebám.

Dospělá část naší osobnosti se nakonec naučí vztahovat k vnitřnímu dítěti, stejně jako se dobrý a milující rodič vztahuje ke svému dítěti – stanoví mu zdravé limity, hranice a struktury. Tento vědomý a vyvážený vztah umožní vnitřnímu dítěti - a současně i sobě již jako dospělému jedinci - získat přístup k radosti a hravosti. Dodá mu rovněž sílu a poskytne příležitost ukončit toxické vztahy, protože si vědomým kontaktem s vnitřním dítětem vybuduje dostatečnou sebeúctu a pozná, že si za všech okolností zaslouží bezpodmínečnou lásku. Jednoduše se tak vytvoří nový, vzájemně prospěšný, kooperativní, symbiotický vztah mezi dospělým a jeho vnitřním dítětem, ve kterém lze uspokojit naléhavé potřeby jak dospělého, tak i vnitřního dítěte.

Pokud ale pro své vnitřní dítě neuděláte vůbec nic, výsledná bolest všech bolestných zážitků z dětství vás bude provázet po zbytek vašeho života a může se kdykoli a zcela neočekávaně připomenout i po sebemenším podnětu. A pak se budete divit, proč jste dostali tak nevysvětlitelný a velký záchvat vzteku, poté, co jste přinesli mamince velikánskou drahou kytici jejích oblíbených květů, potají ji dali do vázy, potom se jí zeptali, kdo asi květiny pro ni přinesl, a odpověď zněla: „Tvůj bratr. Asi?“. No jo, ten bratr (případně sestra), kterého celý život protežovala a teď se u ní objeví nanejvýš jednou ročně… A ten malý ublížený, zraněný človíček vybouchne a jeho bolest z vás vystřelí jako výbuch zlostného vulkánu, protože jeho potřeba uznání a lásky byla opět nenaplněna.

KDY POTŘEBUJE VAŠE VNITŘNÍ DÍTĚ VAŠÍ POZORNOST

Pokud se cítíte frustrovaní nebo jste se zasekli v některých aspektech svého života, je pravděpodobné, že vaše vnitřní dítě potřebuje určitou dávku vaší bdělé pozornosti. „Zaseknutí“ se může projevit jako potíže v práci, ve vztazích, v neschopnosti ochránit své osobní hranice, při hledání lásky atd. Anebo můžete zažívat různé strachy, úzkosti, podléhat perfekcionismu, vyhýbat se určitým lidem, místům nebo zkušenostem, anebo naopak často střídat práci, partnery či místa pobytu a stále cestovat nahoru dolů, jenom proboha nebýt „tady a teď“ s tou bolestí a nemuset ji řešit.

To všechno jsou nejenom projevy vnitřního dítěte, nýbrž i způsoby, jak se pokouší cítit v bezpečí a v pohodě. Když vnitřní dítě „hraje své show“, vybírá si tak chování, volby, emoce a myšlenky na základě nevědomých přesvědčení nebo vzpomínek z minulosti a na základě toho, co by zdánlivě potřebovalo, aby se cítilo v bezpečí. Často je však výsledek nakonec úplně opačný. Vnitřní dítě mívá zřídka přístup k realitě „sebe sama“ jako dospělého a nemusí vědět o tom, jak je nyní, v dospělosti, život jiný, nebo jak moc se věci změnily.

Citová zranění z dětství vám mohou připadat, jako byste chodili s obrovskou hromadou kusů skal na zádech. A pokud vaše vnitřní dítě nosí padesát, sedmdesát, sto kil bolesti, můžete mít jakožto dospělý pocit, že nosíte na svých bedrech celou váhu světa. Pokud vaše vnitřní dítě žilo v nestabilitě, v nejistotě nebo dokonce v jistém druhu ohrožení (kterým nemusí být život ohrožující týrání, může to být i taková „maličkost“, že není dostatečně a správně živeno, nebo se nedodržuje správný denní režim, a ono se nemá šanci zdravě vyspat), může vám svým vlastním způsobem bránit v provádění změn. Budete pak vidět pouze odrazující překážky, mít strach ze změn, bát se zkoušet nové věci. Jelikož se však s takovýmto nastavením váš život nemění v takový, jaký byste chtěli, budete se cítit rozervaní a frustrovaní.

Proč se zaseknete, proč budete nevyrovnaní a rozháraní? Protože jedna vaše část bude hledat bezpečí, klid, tradice, odpovědný přístup a zázemí a ta druhá nové možnosti, šance, pružnost, proměnlivost, nekonvenčnost  a - dobrodružství.

Abyste našli zlatou střední cestu a směle po ní vykročili, smysluplně propojili tvořivost a řád, hravost a důslednost, flexibilitu a pevnost, musíte se zbavit vnitřních bloků a vytvořit podmínky pro to, aby se vaše dospělé Já a dětské Já setkaly, poznaly a nakonec i respektovaly a kooperovaly. Toto je první krok k vytvoření fungujícího týmu, který skvěle spolupracuje a který splňuje potřeby vašeho vnitřního dospělého i vnitřního dítěte.

ZNAKY ZRANĚNÉHO VNITŘNÍHO DÍTĚTE

Pokud se naše vnitřní dítě cítí bezpečně a poskytneme-li mu pocit stability, umožní nám to rozkvétat. Je to cosi jako kotva. Když se vnitřní dítě cítí nejistě, rozháraně, bude se i jeho dospělý „nositel“ cítit nejistý, dezorientovaný a dezorganizovaný. Naopak, když se naše vnitřní dítě cítí v bezpečí, přijímané a milované, jeho kotva je hluboce ponořena v stabilním dně a pevná a my se cítíme mnohem sebejistěji, sebevědoměji, radostněji a pohodověji.

Jak tedy poznáme zraněné vnitřní dítě:

Prožíváme častěji pocit studu, viny a/nebo bolesti.

Nezřídka inklinujeme k chronickému přepracování a máme potřebu dosáhnout či získat souhlas, pochvalu, uznání jiných lidí, případně nevyhnutelně patřit do jistých kruhů.

Naše schopnost být přítomen v daném okamžiku je snížená nebo téměř žádná.

Objevuje se u nás častější výskyt úzkostí a obav.

Je pro nás typická snaha být „dokonalí“, dělat věci „dokonale“ (potíže se zvládáním případného selhání).

Máme potíže všímat si a oslavit životní úspěchy a „vítězství“ (žádná výhra není nikdy dostačující).

Navazujeme a žijeme v nezdravých nebo disfunkčních vztazích a/nebo se vyhýbáme vztahům a lásce (občas to může být paradoxně spojeno s častým střídáním partnerů).

Sebesabotáž a obsedantní/návykové chování znáte až moc dobře.

Provází vás problémy s disciplínou, nebo naopak, přílišnou a nezřídka svazující sebedisciplínou.

Nedaří se vám často nebo někdy dotahovat věci do konce.

Ustavičně vám v hlavě krouží myšlenky, točí se vám v ní myšlenkový kolotoč, ve v sobě donekonečna rozebíráte, jste plni negativních přesvědčení a očekávání, v krajním případě si vytváříte předem katastrofické scénáře.

Je toho ještě víc, ale možná jste se v některých bodech poznali.

KROKY K UZDRAVENÍ VNITŘNÍHO DÍTĚTE

Práce na uzdravování vnitřního dítěte je „evoluční“ a postupný proces. Těmito zásadními kroky není možné procházet rychle, pouhým lusknutím prstu. Naučit se čelit minulosti, aniž bychom ji nechali ovládat naši současnost a budoucnost, může být náročným krokem, nikoli však neuskutečnitelným.

Jak však začít budovat nový život, život jaký si v každém případě zasloužíte? Jak postupovat, když jsou vaše obavy, traumata a zranění intenzivnější a palčivější než aktuální události, které prožíváte? Jak zahájit uzdravení, když vaše vnitřní dítě zoufale volá po lásce, přijetí a útěše různými způsobu, které jste možná ani nerozklíčovali a zaměňujete si je za něco zcela jiného, třeba za čistě fyzické potíže?

KROK 1.

Abyste mohli své vnitřní dítě uzdravit a „vyživovat a“, musíte nejprve uznat jeho existenci. Čili je nutné se vůbec uvědomit, že vnitřní dítě je skutečně naší nedílnou součástí a má své potřeby, plně je uznat a verifikovat jeho jsoucnost.

To co zůstává utajeno, vytěsněno, nepřiznáno a skryto v nevědomí, je přesně to, čeho se „zmocní“ disociované vnitřní dítě, a tím ovlivňuje osobnost a vůli již dospělého jedince.

Proces uzdravování vnitřního dítěte zahrnuje noření se do zážitků z dětství (mimochodem, zkušenosti z dětství jsou ústředním bodem všech psychoterapeutických procesů) a do rodinné dynamiky, včetně v rodině „vtisknutých“ přesvědčení o tom, jaký byste měli být, abyste si zasloužili být milováni, přijímáni, respektováni, uznáváni, spravedlivě odměňováni a ohodnocováni, atd.

Jak ale identifikovat své vnitřní dítě?

Vnitřní dítě je ta část v nás, která je zdrcená a zrazená i v dospělosti, když se domnívá, že je opět zraňováno, zrazováno, ignorováno nebo obelháváno. Možná se vám to nezdá, ale vnitřní dítě v nás je ta část nás samých, která si pamatuje vůni babičky, když se naklonila, aby nás objala. To naše vnitřní dítě si pamatuje pocit radosti a lásky ve chvíli, kdy se na nás náš otec díval s leskem v očích, anebo pocit vděčnosti, když jsme sdíleli svou oblíbenou hračku s dítětem ze sousedství. Nikoli náš vnitřní dospělý nebo rodič, nýbrž naše vnitřní dítě si pamatuje, jak šťastně a sebevědomě se cítilo po obdržení pozvánky na narozeninovou oslavu svého kamaráda.

Vnitřní dítě spouští proud vašich slz při vzpomínce na chvíli, když vás maminka ve spěchu nechala samé doma a neřekla, kam jde. A nic na tom nezmění fakt, který jste se dozvěděli jako dospělí, že běžela za svým otcem po automobilové nehodě. Obdobnou reakci ve vás může spustit váš partner či partnerka, když jste měli předem domluvený krásný společný večer a najednou se stalo něco velice závažného v práci a nemohl/a se prostě uvolnit. Například požár, selhání počítačového systému v celé firmě, poruchy v elektrárně, díky níž zůstala bez proudu polovice města apod. I když víte, že by s vámi raději trávil/a čas, nemůžete si pomoci, navzdory všemu se cítíte odmítnuti. A vaše zdánlivě dětinské zklamání se projeví “dětským“ způsobem. Zvažování toho, co se stalo očima vašeho vnitřního dítěte, může v tomto scénáři nabídnout nějaký cenný vhled.

Anebo vám zvlhnou oči při vzpomínce na to, jak vám rodiče zrušili narozeninovou oslavu, když vám bylo pět. Dovolíte-li sami sobě vnímat pocity vašeho vnitřního dítěte, naslouchat jeho žalu a současně tyto emoce nepotlačit, nýbrž je prožít, pomůže vám to identifikovat bolest, kterou jste kdysi zažili.

Naše vnitřní dítě si rovněž pamatuje, jak bylo první den ve škole ignorováno nebo šikanováno v autobuse a jak hloupě se cítilo, když se mu učitel posmíval nebo když neznalo odpověď na „zdánlivě snadnou“ otázku. Našemu vnitřnímu dítěti je stále teskno při myšlence na pubertu, kdy tak strašně chtělo někam patřit a nikde jej nechtěli vzít mezi sebe. Dodnes cítí zranění při vzpomínce na odstěhování nejlepšího přítele do jiného města.

Naše vnitřní dítě je to, které se vydává na cestu hledání prví lásky a také to, které celý život neumí zapomenout, když je první láskou zklamáno, odvrženo, odmítnuto.

Naše vnitřní dítě si i dnes pamatuje bolný pocit a stud, když jste byli kritizováni na novém pracovišti dřív, než vám vůbec bylo umožněno ukázat vaše schopnosti a kvality. Vaše dítě probouzí pocit hlubokého zranění poté, co jste dosáhl velkého úspěchu, uspořádal oslavu a váš táta dal přednost rybaření s vaším bratrem anebo šel do hospody se svými přáteli.

Vnitřní dítě je však zároveň ta vaše část, která se cítí ve velké pohodě, klidu a v bezpečí, když jste obklopeni dobrými a věrnými přáteli, milujícími a hodnými lidmi. Pokud je totiž vnitřní dítě vyslyšeno a milováno, plně integrováno i v dospělé osobě, začnou se vynořovat radostné stránky dítěte a dětství. Usnadní se přístup k hravosti, tvořivosti, úctě, a zvědavosti a rozvine se schopnost vidět i nalézat magii a krásu všude kolem nás; a taktéž cítit ve vztazích teplo a empatii.

Takže, už poznáváte črty svého vnitřního dítěte? Uvědomili jste si, že dlí ve vás stejně jako v ostatních bez výjimky? Pokud můžete výše vyjmenované nepříjemné a zatěžující pocity vysledovat zpět ke konkrétním událostem ve vašem dětství, jejich vědomé sledování vám pomůže si uvědomit, že podobné situace ve vašem dospělém životě vyvolají stejné nebo velice podobné reakce.

KROK 2.

Zahajte dialog se svým vnitřním dítětem. Začněte jednoduše frázemi jako: „Vidím tě“, „Slyším tě“, “Naslouchám ti“, „Cítím tě“, „Cítím s tebou“, „Jsem s tebou“, „Stojím při tobě“. Začněte skutečně a pozorně naslouchat svému vnitřnímu dítěti, sledujte signály, které by mohly naznačovat, že vám něco říká, o něco prosí či žádá, chce pomoc z vaší strany. Zapisujte si své postřehy, pocity, vněmy.

Napište svému vnitřnímu dítěti dopis. Třeba i víc dopisů. Kolik jen bude třeba. Můžete psát o vzpomínkách z dětství z pohledu dospělého a nabízet vhled nebo vysvětlení pro tísnivé okolnosti, kterým jste tehdy nerozuměli.

Sdělte v dopise svému vnitřnímu dítěti,  že si ceníte jeho souhlas s komunikací mezi vámi jako dospělými a jím jako vnitřním dítětem. Že budete pečovat o jeho bezpečnost, že jste se rozhodli udělat vše pro naplnění jeho potřeb a budete jednat v jeho zájmu. Je důležité, aby vaše vnitřní dítě vědělo, že může přelomit neustále se opakující cykly z minulosti, a k tomu může dojít jen tehdy, když se bude cítit v naprostém bezpečí. Dejte prostě ve svých dopisech svému vnitřnímu dítěti vědět, že jste skončili s opakováním, nebo přehráváním minulosti a minulých zraňujících, srážejících zážitků.

Napište mu dopis se všemi těmi slovy, ubezpečeními, chlácholením, projevy lásky, příchylnosti, něhy, věrnosti, přátelství atd., které jste jako dítě potřebovali, chtěli, toužili slyšet. Poté jej svému vnitřnímu dítěti nahlas přečtěte jako jistou formu terapie a potvrzení.

A pokud se vám a vašemu vnitřnímu dítěti zalíbí psaní a čtení dopisů, zkuste si vést i deník z „práce s vnitřním dítětem“, na jehož stránkách s ním můžete rovněž vlídně a láskyplně „ vést hovory“.

Psaní deníku je skvělý způsob, jak si utřídit náročné nebo matoucí zážitky a emoční neklid. Pokud si vedete deník, budete mít z této „psací strategie“ zvládání emocí svého vnitřního dítěte velké výhody.

Stejně jako vám deníky mohou pomoci rozpoznat opakované vzorce vašeho dospělého Já, zejména ty, které byste rádi změnili, z pohledu vašeho vnitřního dítěte vám pomohou rozpoznat nevhodné a blokující vzorce, které si sebou nesete od dob dětství.

U „deníkového cvičení“ odložte na stranu své současné Já a nasměrujte svou pozornost do dětského Já, jednoduše se jím staňte. Využijte u toho fotografie z dětství nebo krátké vizualizační cvičení, které vám připomene, jak jste se cítili v konkrétním věku, který právě hodláte prozkoumat.

Jakmile budete plně naladěni a vynoří se před vámi jakékoli vzpomínky, situace a emoce, které si těmito událostmi spojujete, začněte psát. Snažte se nemyslet příliš pečlivě na to, co píšete. Nechte na papír plynout myšlenky, jakmile se objeví a jak se sami objeví. Nekorigujte je, nezkrášlujte. Jejich nekontrolované a uměle neupravené vyjádření vám po může dostat se k jádru bolesti vašeho vnitřního dítěte.

KROK 3.

Pokud máte své fotografie z dětství, prohlížejte si je a pokuste si připomenout „emocionální zápisy“, „otisky“ nebo „kódy“, které byste chtěli přepsat, změnit. Pokud jste například zažili zanedbávání či nedostatek lásky a pokud se vám do toho bude chtít, dívejte se na fotografie, pohlaďte sami sebe, říkejte si povzbudivá slova, něžná slova lásky, přijetí a potvrzení, a také ochrany. Vystavte si ty fotky, které vás nejvíc osloví na viditelné místo v hezkém rámečku. Pociťujte hrdost a lásku po každé, když vám na ně padne zrak a věnujte svému malému Já něžnou a povzbuzující myšlenku.

Pokud by však pohled na vzpomínkové obrázky z dětství mohl ve vás vyvolat příliš nepříjemné pocity, výrazně negativní nebo znepokojující emoce a reakce, které by nevedli k uzdravení, nýbrž spíš k zhoršení stavu, nedělejte to! V takovém případě si raději znovu vytvořte „nové“ okamžiky svého dětství pomocí malování, kreslení, jiného typu umění nebo koláží. Stvořte takové dětství, po jakém jste vždy prahli. Bude to též jakýmsi potvrzením, že vaše identita byla vždy platná, i když vám nebyl dán prostor ji vyjádřit nebo prozkoumat.

KROK 4.

Děti se učí, rozvíjí a rostou hrou, právě hra je nesmírně důležitá součást vývoje. Pokud jste neměli v dětství dostatek prostoru na hraní obecně nebo na hraní v takové podobě, jakou jste si přáli, může být hra významnou součástí spojení s vaším vnitřním dítětem. Jak stárneme, často vnímáme hru jako cosi infantilního a z různých důvodů se dětských her nezúčastňujeme. Jenomže hra má schopnost léčit! Dovolte proto svému vnitřnímu dítěti si hrát. Nikdy nejste a nebude příliš staří na hraní!

Toužili jste v dětství po hračce nebo hře, kterou jste nesměli nebo nemohli mít? Kupříkladu po trampolíně, panence, případně po návštěvě zábavného parku? Pokud je to jenom trochu možné, investujte do této nové zkušenosti svého vnitřního dítěte. Kupte si trampolínu a skákejte na ní. Obstarejte si panenku, dejte si ji například na postel a občas si s ní hrajte, anebo jí češte vlasy. Zajděte si jen tak do zábavného parku, ZOO apod. Vytvářejte příležitosti, které jsou jednoduše zaměřeny na hru, uspokojte neuspokojené potřeby svého vnitřního dítěte. Já si tak kolem čtyřicítky koupila velikánského plyšového medvěda! Budete-li celý život očekávat, že to mají přece udělat vaši rodiče, ačkoli vám je 50 a jim 75 let, nikdy se nedočkáte. Jde o VAŠE vnitřní dítě, a vy jste jediný dospělý, pokud jste vskutku dospělý, který může naplnit jeho touhy a potřeby.

Přiveďte radost z dětství do své dospělosti. Dospělost je naplněná spoustou povinností, ale relaxace a hravost jsou základní součásti dobrého emocionálního zdraví.

Pokud ve vašem dětství chyběly pozitivní zkušenosti, opětovné kontaktování vaší hravé stránky a čas na zábavu vám pomůže uzdravit bolest z toho, že vám chybí to, co jste jako dítě potřebovali.

Je také důležité užít si i malé potěšení, například kopeček zmrzliny po procházce, hraní různých stolových nebo jiných podobných her s partnerem či s dětmi anebo upřímný smích s rodinou a přáteli.

Ať už to uděláte jakkoli, pravidelný čas na zábavu a bezstarostnost může oživit či zpětně vytvořit pozitivní emoce ve vašem dětství a ve vašem vnitřním dítěti.

P. S. A nezapomeňte svému vnitřnímu číst klasické pohádky, k nimž má vnitřní dítě i archetyp dítěte nejblíž. Nejlépe nahlas, pokud to zvládnete!

KROK 5.

Vytvořte potvrzení, prohlášení, věty, které jste chtěli jako dítě slyšet a které chce slyšet i vaše vnitřní dítě. Prohlášení, která jsou uzdravující. Napište je nebo jinak vytvořte velkým písmem a rozmístěte všude, kde si to můžete dovolit vzhledem k okolnostem a podmínkám. Nestyďte se za své vnitřní dítě a za svůj vztah k němu! Každé ráno si udělejte alespoň dvě, tři minuty času na své vnitřní dítě a čtěte mu nahlas tato svá prohlášení.

Několik návrhů pro vás, nejlepší a nejúčinnější je však vytvořit si vlastní :

"Miluji tě."

„Jsi hodno množství lásky, respektu a uznání.“

"Jak se cítíš?"

"Jak tě mohu podpořit?"

"Co ode mě potřebuješ?"

"Je mi líto, že jsi tím vším musel/a projíti."

"Máš právo na svou osobní hranici"

"Moje tělo je dobré místo k životu."

"Máš právo zkoumat svět a hrát si."

„Máš právo vyjadřovat své pocity.“

Jde-li o odpovědi na výše zmíněné otázky, může chvíli trvat, než se vaše vnitřní dítě bude cítit v bezpečí a způsobem blízkým jemu i vašemu vnitřnímu dospělému vám začne odpovídat.

KROK 6.

Meditujte, meditace může být skvělou metodou, jak se otevřít odpovědím od vašeho vnitřního dítěte.

Meditace má spoustu výhod jak pro fyzické, tak pro emocionální zdraví, benefity meditace však mají co do činění také přímo s prací s vnitřním dítětem. Meditace totiž zvyšuje sebeuvědomění a sebevědomí. Učí nás věnovat větší pozornost pocitům, které se objevují v každodenním životě a zvyšuje naši všímavost k vlastním emocím, zejména když konkrétní situace vyvolávají nečekané reakce. Meditace pomáhá s těmito reakcemi a emocemi zacházet tak, jak je to pro nás prospěšné.

Děti často obtížně pojmenovávají své vlastní nepříjemné emoce, zvláště když nejsou povzbuzovány k tomu, aby je dávaly otevřeně najevo a vyjadřovaly je. Proto pak tyto pocity potlačí nebo pohřbí někde velice hluboce do nevědomí, například aby se vyhnuli posměchu či trestu, nebo si od rodičů, učitelů, pečovatelů vysloužili pochvalu za to, že jsou „dobří“ nebo schopní se kontrolovat.

Emoce, ať již pozitivní nebo negativní, jsou tady proto, abychom je prožívali a vyjadřovali. Potlačené emoce se obvykle vynoří na povrch nezřídka kontraproduktivním, ba dokonce škodlivým způsobem.

Meditace vám potom pomůže přijímat emoce, jak přicházejí, a proto bude pro vás snazší je vyjádřit zdravě. To potom pomáhá uznat pocity vašeho vnitřního dítěte, neboť mu tak posíláte zprávu, že je v pořádku mít emoce, dát je najevo, nepotlačovat je a připustit si je.

Můžete také zkusit meditaci milující laskavosti a poslat pocity lásky svému vnitřnímu dítěti. Anebo si vizualizovat v rámci meditace v celkovém uvolnění, že vaše dospělé Já jde na návštěvu ke svému vnitřnímu dítěti, aby mu projevilo svou lásku, uznání, podporu, objalo jej apod.

KROK 7.

Možností je ještě víc, zkuste třeba i tyto:

Vytvořte pro sebe doma i na pracovišti příjemné, hezké, útulné a bezpečné prostředí.

Aktivně rozvíjejte zdravé vztahy, které vám umožní cítit se ve světě bezpečně a stabilně.

Vytvořte pevnou strukturu každého svého dne, zaveďte pravidelný čas na jídlo, spánek, hygienu, sport, práci, zábavu, relax i sex.

Najděte si koníčky, odhalte své skutečné záliby a vášně a udělejte je součástí svého života.

Přesuňte své zaměření a koncentraci od pouhého „dělání“ k čistému (v podstatě bychom mohli říct „dětskému“) bytí a k oslavě života.

KROK 8.

Promluvte si s terapeutem. Pracujte s ním nebo s ní na zmírňování svých úzkostí a obav tím, že zpracujete nepříjemné, smutné, těžké, ba až strašlivé vzpomínky nebo zážitky z dětství.

Terapie vám může pomoci i se změnou a posunem vašich vnitřních přesvědčení.

Traumata z minulosti mohou celoživotně způsobovat bolest a trápení, ovlivňovat negativně různé oblasti života, vaše vztahy i celkovou pohodu. Terapeuti dovedou pro vás vytvořit bezpečný prostor, abyste se mohli začít orientovat v emočním zmatku a naučili se užitečné strategie pro uzdravení vašeho vnitřního dítěte.

Pokud máte zájem prozkoumat svou minulost, poznat své vnitřní dítě a navázat s ním zdravý a laskavý kontakt, vyhledejte terapeuta, který má v této oblasti zkušenosti. Vhodná je například psychodynamicky zaměřená psychoterapie, ve které mám i já sama akreditovaný výcvik.

KROK 9.

Podpořte kterýkoliv z předchozích kroků, včetně pomoci terapeuta, užívám energetizované esence Pallas Athéna, která je speciálně určená na léčení bolestivých zážitků z dětství, zahojení vnitřního dítěte. S Pallas Athénou můžeme znovu pocítit a dokonce i využít jeho skutečnou sílu, spontánnost, radost a kreativitu. To nám umožní prožívat svět otevřeně, plni údivu, hravě a plni potěšení. Na druhé straně nás povede k používání logického myšlení i své intuice.

Esence Pallas Athény pomáhá vyjádřit navenek své vnitřní obrazy, vnitřní znalosti a pocity tak, aby jim ostatní lidé rozuměli. Uvolňuje bloky, které nám dosud bránily v projevení své kreativity a ve snadném učení se nových věcí.

KROK 10.

Nechte dveře otevřené! Nezavírejte portál ke svému vnitřnímu dítěti. Léčení nemusí vždy být u definitivního konce. Často jde spíše o otevřenou cestu. Proces léčení jste zahájili oslovením svého vnitřního dítěte. Nyní můžete kultivovat toto nově nalezené povědomí a při posuvu vpřed pokračovat v naslouchání vedení vnitřním dítětem.

Vaše dětské já může mít více informací o výzvách z minulosti. Můžete se od něj naučit být spontánnější a hravější a s větším úžasem uzřít, co vše vám život nabízí.

Zůstat v souladu se svým vnitřním dítětem může vést k úplnějšímu pocitu a prožívání sebe sama, zvýšit vaši sebehodnotu a motivovanost.

Vaše spojení s vnitřním dítětem, které jste vytvořili tím, že jste potvrdili svůj úmysl pokračovat v naslouchání jeho potřebám a jeho hlasu, je nabídkou lásky a soucitu vnitřnímu dítěti a bude nápomocno u léčení jakéhokoli vnitřního zranění.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka v psychodynamicky zaměřené psychoterapii, certifikovaná terapeutka rodinných konstelací a andělské terapie, oficiální lektor projektu Lichtwesen