KOLEKTIVNÍ I OSOBNÍ TRAUMATA A ESENCE NA JEJICH LÉČENÍ

KOLEKTIVNÍ I OSOBNÍ TRAUMATA A ESENCE NA JEJICH LÉČENÍ

Pokud se mluví o traumatech, většinou první, co většinu z nás napadne, jsou osobní traumata související kupříkladu se zážitky z dětství, s různými tragickými událostmi odehrávajícími se v pozdějším nežli mladistvém věku, většími nebo i menšími zraněními jak fyzickými, tak psychickými či emočními. Ano, my lidé často, někdy bez toho, abychom si to dokonce všimli, zažíváme malá i větší traumata po celý svůj život. Všem z nás se někdy přihodí něco, co v nás, zejména v našem nevědomí, zanechá stopy. Mohou to být neradostné podmínky v dětství, zneužívání, zanedbávání, násilí, ztráta milované osoby, práce, příjmů, statusu, domova, nehody s trvalými následky, fyzická zranění, závažná onemocnění, únosy, vražda nebo samovražda blízké osoby, atd.

Kromě osobních traumat menšího či většího rázu se však někdy potkáváme i s kolektivními traumaty. Ty se mohou doslova „dědit“ u jednotlivců, kteří se příčiny traumatu účastnili přímo, též jako svědci, příbuzní apod., což bylo dokázáno i vědci. Může to znít neuvěřitelně, ale dle vědeckých výzkumů se mohou tzv. velká traumata zakódovat do naší DNA a být přenášena na naše děti případně i vnoučata, která se vůbec nemusela události, která trauma způsobila, účastnit či ji zažít. Týká se to však někdy i těch, kteří ani nebyli této situace, řetězce situací, dramat, pohrom, válek, atd. přítomni, ani nejsou blízkými osobami traumatizovaných osob. Ozvěna traumatizujícího dění se však šíří stále dál buďto sekundárně vyvolanými následky, častým a déle trvajícím verbálním opakováním, potažmo i obrazovým reprodukováním spouštěče traumatu.     

K takovýmto podnětům mohou patřit přírodní katastrofy, třeba velkoplošné ničivé požáry, záplavy, zemětřesení, sopečné výbuchy; také však místní ozbrojené konflikty, války, bombové útoky, genocidy, dlouhodobější pronásledování jistých skupin, komunit, etnik.

Možná si to mnozí z nás neuvědomují, ale holokaust, který se v masivním rozsahu odehrával v průběhu II. světové války, a na který se výše zmíněný vědecký výzkum vztahoval nejvíc, má dodnes traumatizující účinky. V době, kdy se odehrával, vtahoval do kruhu lidí, u nichž mohl spustit traumatickou reakci i ty, kteří byli „pouhými“ svědky, civilními zaměstnanci, kteří například byli nuceni pracovat v koncentračních táborech nebo jiných institucích, v nichž přišli jakkoli do styku s pronásledovanými, týranými, vězněnými, perzekuovanými. K traumatizovaným obětem II. světové války patří též účastníci odboje, partyzáni, jejich rodiny, všichni, kdo jim pomáhali, anebo leckdy s nimi pouze promluvili.

 

Traumata tak velkého rozsahu změní všechno a všechny. Jsou jako obří meteorit, který nejdřív proletí atmosférou a pak se celý rozžhavený zřítí do oceánu. Co následuje? Gigantické vlny, které smetou polovinu, pokud ne větší část existujících kontinentů, vypaření vod moří, roztečení všeho tuhého na žhavou tekutinu, titánské otřesy, „zatmění nebe“ na dlouhatánskou dobu… Asi není nutno pokračovat, je toho mnohem víc. Jednoduše se změní život na celé planetě a snad i v jejím bezprostředním okolí.

Že nějaké trauma, byť jakkoli velké, nemůže mít tak strašné následky? Může.

Já stála pár centimetrů od paní z Jamajky, která se celá roztřásla, a tekly jí slzy proudem pár minut poté, co vešla do první hromadné cely v Terezíně! Ne, nebyla nikdy předtím v Evropě, ani ve Svaté Zemi, neznala žádného Žida, nepotkala se nikdy se žádným fašistou, ani se žádným násilím. Žije v poklidném, čistém, bezpečném malém městečku v USA se svým relativně bohatým manželem, který jí splní, co jí na očích vidí. Jenomže…  Pochází z krajiny, v níž byli prakticky vyvražděni všichni mírumilovní Arawakové a zemi pak tři sta let ovládali nejdřív Španělé, poté Británie, byla jednou z lokalit s importem otroků. Ještě v roce 2001 nemělo cca 65% obyvatel doma pitnou vodu, jediná toaleta byla společná pro víc rodin. Nezaměstnanost je dodnes nesmírně vysoká, dochází tady k obrovskému množství vražd a vládne zde beztrestnost policejních zabití. Takže podmínky v terezínském vězení, v Malé pevnosti, a v tranzitním koncentračním táboře by se jí z hlediska situace v její původní vlasti nemuseli zdát nijak výjimečné, žel. Ačkoli je nijak moc neznala, stěhovala se s matkou do Spojených států jako dítě. Víc jak třistaleté kolektivní „národní“ trauma se v jejím nevědomí okamžitě „probudilo“ a její duše ihned zareagovala. Sice na kolektivní trauma jiného národa, ale podobný rozdíl v kolektivním nevědomí lidstva nemá žádnou váhu. I takovéto mohou být „cesty traumat“.

Někdo by mohl namítat, že jde jednoduše o citlivost na vskutku příšerné zacházení s tisíci až milióny lidí a empatii k obětem hrůzných činů. Ano, to je součást toho všeho. Nezapomínejme však, že dějiny lidstva jsou dějinami válek a každý národ, skupina, komunita, lid, kmen se někdy utkal s bezprávím, pokusy o ovládnutí, nebo i zotročení, útlakem apod. Dávné vzpomínky nosíme v sobě, ve své DNA, jak se ukázalo i ve výsledcích vědeckého zkoumání, a ty se mohou kdykoli probudit, zejména když jsme vystaveni podobným zážitkům, jakým bylo původní trauma.

Obrovské utrpení přeživších v koncentračních táborech a dalších krutostí, což je snad nejextrémnější příklad toho, z čeho může trauma vzniknout, vedlo k průkopnickému výzkumu dlouhodobých účinků masivního psychického traumatu. Historie a informace o těch, kteří přežili holocaust, ilustrují složitost, etická dilemata a vědecké výzvy spojené s porozuměním a dokumentováním úlohy jak pachatelů, tak i kolemjdoucích, záchranářů, lékařů nebo - kolaborantů.

Já sama musím někdy z pracovních důvodů pobývat v prostorách Malé i Velké pevnosti a nebývá to pro mě emočně jednoduché. Nosívám však sebou vynikajícího pomocníka, esenci „Uvolnění traumat“. Od doby, co ji aplikuji před vstupem do Terezína nebo i v průběhu mého pobytu v něm, mi už netluče po celou dobu srdce jako splašené, nebolí mě žaludek, netisknou se mi do očí slzy, ato navzdory tomu, že jsem tam byla mnoho krát. Naopak, cítím odpuštění, smíření, tichou pietu, klid.                 

Traumata, až již vědomá nebo skrytá či nezpracovaná, kromě jiného ovlivňují celý náš energetický systém a fyzické tělo. Když se ukotví v našem nervovém systému, u setkání s docela jiným či dokonce cizím traumatem mohou vyvolat pouze napohled neadekvátní emoční reakce.

Vibrační esence „Uvolnění traumat“ kromě mnoha jiných věcí rozpouští silné ukotvení traumatu v našem energetickém systému i v těle. Používá se jako energetická podpora při řešení jakýchkoli traumat, také však případech fyzického nepohodlí nebo zranění, které může způsobit šok a později též posttraumatickou reakci. Energetický systém, emoce, mysl, tělo se působením tohoto spreje vrací do rovnováhy a stabilizují se.

Esence je hluboce léčivá, což je přirozené, obsahuje totiž mimo jiného vibrace esencí archanděla Rafaela, andělského lékaře a léčitele; archanděla Chamuela, anděla lidských srdcí, lásky a míru mezi lidmi, národy a všemi bytostmi; archanděla Haniela, přinášejícího odpuštění, léčení a schopnost sebeléčení, duševní rovnováhu a radost ze života;  nanebevzaté mistryně Marie, která nás zahrnuje svou mateřskou, vyživující láskou a umožňuje nám cítit se vyživováni a milováni; také Kwan Yin, jež pomáhá uvolňovat potlačené emoce, odevzdat se zdravému proudu života, být soucitní a rozvíjet toleranci.

Zkuste sami a uvidíte…

Judita Katona Peschlová, terapeutka a oficiální lektor projektu Lichtwesen, judita.andele@gmail.com

Objednávka esence

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: