SLUNCE, ŽÁDNÉ SENO A JAHODY - SE ŠAMPUSEM

Když chtějí Maďaři říct, že se mají báječně, jsou obdaření hojností, pohodou, potěšeními a veselými zábavami, říkávají, že mají „bublinkový život“. Život s víc jak dostatkem kaviáru, jahod a šampaňského a vysokým modrým nebem nad hlavou. Hlavní roli v tom hraje samozřejmě sekt, který perlí bublinkami. A výsluní, na kterém se osoby popíjející zlatý mok vyhřívají. Slunce a jahody by obstáli, seno nikoliv. To jaksi ke komfortnímu životu „za vodou“ jaksi nepatří.

Slunce není pouze ústředním bodem života těch, kteří si chtějí vybojovat své prominentní místo – právě pod sluncem. Je rovněž zdrojem života, síly, zdraví a inspirace. Když už jsme u inspirace, jedním z nevětších pražských mystérií je proslulé mystérium letního slunovratu. Můžete jej sledovat od staroměstské věže Karlova mostu, který byl postaven z popudu a na základě inspirace výtečného panovníka a státníka, jedenáctého českého krále Karla IV. Stejné mystérium, s trochu jinak posunutým západem slunce bylo možné vidět v čase západu slunce z věže mostu Juditina.

Karel IV. často plánoval své významné kroky na dobu východu Slunce. Říká se, že jeho mimořádná inteligence, učenlivost a výřečnost měla kořeny v jeho horoskopu, ve Slunci ve dvanáctém domě ve znamení Blíženců.

Nejenom pro Karla IV. byla inspirace Sluncem tak zásadní. Albert Einstein, který nějakou dobu v Praze pobýval a měl tady údajně dokončit druhou verzi zákona relativity, se nechal sluncem inspirovat u vzniku teorie fotoelektrického jevu. Nikola Tesla, jenž studoval na Karlově univerzitě v Praze a dokončil zde pouze jeden semestr, přišel na jeden ze svých geniálních nápadů, na ideu elektro­motoru se střídavým proudem, kterého podstatou byl jev zvaný rotační magnetické pole, když sledoval západ slunce. V roce 1936 byl Teslovi udělen čestný titul doktora věd ČVUT v Praze.

Když se budete pozorně dívat, v ulicích Prahy narazíte na staleté sluneční symboly v průčelích starobylých domů.

Přirozeně slunce nepatří pouze mezi témata luxusního života nebo k historii, záhadám, alchymii a architektuře Prahy. To nikoli.

Bez slunce by nemohl existovat život na Zemi. Všechno, co kdysi v představách lidí souviselo se sluncem, uctíval a znázorňoval člověk již v pravěku a pak i v každé ze známých starých civilizací. Slunce ztělesňovalo světlo, teplo, životodární energii i život sám, stvoření světa i člověka.

Žijeme v heliocentrickém planetárním systému, v sluneční soustavě, na planetě, která obíhá okolo slunce, kolem něhož se vše točí a kterému je vše podřízeno. Snad i proto je symbol zosobňující slunce nejstarším na Zemi.

Z nejniternějšího nitra, skrze které byli dávní lidé starých kultur propojeni se vším a všemi, a také z touhy toto propojení udržet a posílit, vyvěrala nejenom touha po slunečním světle a jeho požehnání, nýbrž i schopnost zobrazit slunce, měsíc i hvězdy lehce rozeznatelnými a jasnými symboly.

Potkáváme se s nimi v různých končinách světa a v různých variacích. Rozdíly mohou být způsobeny buďto snahou ztělesnit „hmotnou“ podstatu slunce, která je zářící, poskytuje světlo, dává život, anebo na druhé straně vyjádřit jeho duchovní kvintesenci a vyšší rozměr, vystihnout jej jako znamení Loga. Logo znamená slovo, něco, co není hmatatelné, ale co dává všemu řád a všechno označuje, vyjadřuje, a proto též tomu všemu.

V asijských jeskyních byste nalezli malby lidských postav se znakem kruhu s tečkou uprostřed namísto hlavy, což vyjadřuje jak hmotný tak spirituální rozměr slunce.

Na pravěkých malbách severní Afriky najdete znázornění býků a beranů, které připomínají mladší kultovní egyptská zobrazení, na nichž mají býci mezi rohy umístěný kulatý solární disk. V egyptologii jsou obdobná spodobení označována jako "solární beran" a "solární býk". Souhvězdí Býka sehrávalo důležitou úlohu v mystériích zrození slunce u mnoha národů. Kupříkladu helénský a římský sluneční bůh Mitra zabíjí svým mečem o zimním slunovratu kosmického býka na znak vítězství slunce a světla. Stejný mystický základ se ukrývá v příběhu solárního archanděla Michaela, který svým mečem zahání temnotu v podobě padlého anděla Lucifera.

Egyptský posvátný brouk Skarabeus válí před sebou sluneční kouli. Nejvyšší bůh Staré egyptské říše Ra, řídil v podobě muže se sokolí hlavou, na níž byl umístěn sluneční kotouč, plynutí času a ročních období. Amon-Rea, jedno z nedůležitějších božstev Nové egyptské říše, se po splynutí s RA stal rovněž solárním bohem. Před pery jeho vysoké koruny byl znázorněn solární kotouč. Jedním ze symbolů Amon-Rea bylo opět solární zvíře, beran. Součástí hieroglyfického znaku jeho jména je stejně jako u boha RA kruh s tečkou uprostřed, který není nepodobný těm z asijských jeskynních maleb.

V okřídleném kruhu byl zobrazován také mezopotámský bůh Šamaš.

Ve védách najdeme celou řadu slunečních bohů a bohyň. Podle těchto textů celé Stvoření vstoupilo do hmotné existence právě ze slunce. Védský bůh slunce Surja jezdí po obloze na voze tahaném sedmi koni. Zářivé slunce symbolizuje jáství, respektive naše skutečné Já, naši duši. Vůz je tělem, koně sedmi základními energetickými centry, čakrami člověka.

Popisem dalších solárních bohů, bohyň i slunečních symbolů, ať již amerických, australských, asijských, afrických či evropských, bychom mohli pokračovat ještě velice dlouho. Včetně zmínek o Kristu, který byl taktéž často spojován se symbolem slunce či o křesťanských svatých, jejichž svatozář není ničím jiným jako zapomenutou vzpomínkou na starobylý symbol zářícího slunce.

Slunce zosobňuje střed bytí, kosmickou inteligenci, nadčasovost, oko světa i dne, vědomí, osobní identitu a vnitřní i vnější sílu, bez níž nemůžeme nastoupit cestu hledání sebe sama. Představuje život, slávu, královský majestát, univerzálního otce a otcovskou autoritu, hojnost, požehnání, štěstí, zdraví, kreativitu, vitalitu a životní energii jedince i větších celků, aktivitu a současně i nejvyšší formu spirituality, osvícení, koloběh znovuzrození a únik z času.

Jako důležitý symbol se slunce objevuje v kosmologii různých kultur, kupříkladu jako sluneční kámen Aztéků, v symbolice pravěkých maleb, v nesčetných podobách posvátného kruhu, v Tarotu, v runovém písmu, alchymii, sefirotech kabalistického stromu života, v astrologii, angelologii, dokonce i na státních vlajkách, nikoli pouze japonské, nýbrž i čínské, tibetské, nepálské, malajské, argentinské, makedonské, kazachstánské, filipínské a dalších.

Solární kruh, v němž časem přibyli kromě tečky uprostřed i vnitřní loukotě jako znak slunečních paprsků, přetrvává dodnes jako šťastné znamení. Stalo se dokonce jedním ze symbolů Štěstěny, v římském pojetí Fortuny. Je také součástí kolovrátku Velké přadleny, slovanské bohyně osudu Mokoš, s níž spřádali nitky osudu její dvě dcery, Dolja a Nedolja. Kolovrátek je však rovněž atributem jiných přadlen osudu, západoslovanských a jihoslovanských Sudiček, východoslovanských Rožanic, řeckých Moir, severských Norn a též irsko-keltských sudiček, podobných těm našim.   

U Slovanů má solární kruh podobu tzv. Kolovratu, jedné z obdob svastiky, kruhu s osmi paprsky radiálně vycházejícími z jeho středu. Ztělesňoval i nekonečnost vesmíru, věčnost života, nekončící a neustálý pohyb. Sloužil jako osobní ochranný amulet. Ostatně, většina slovanských talismanů používaných na ochranné účely byla solární.

Speciální sluneční amulet určený pouze mužům nosili Slované už od raného dětství; ženy měli zase svůj vlastní specifický solární obereg, ochranný znak. Kruh mohl mít různý počet loukotí, od kmene ke kmeni a podle svého účelu, a byl zdoben odlišnými způsoby.  

Pro Slovany mělo posvátné a božské slunce i jeho kult nesmírný význam. Arabští cestovatelé a obchodníci se o nich zmiňovali jako o uctívačích slunce. Šiřitelé křesťanství zas hřměli ze svých kazatelen, že se ustavičně vracejí k pohanským obřadům na jeho počest. Staročeši vzývali jak slunce, tak i jiná nebeská tělesa. 

I ve víře keltských sehrávalo slunce zásadní roli. Symbolika slunce byla u Keltů velmi rozšířena, neboť slunce považovali za dárce života, zdraví, síly a plodnosti.

Slunečních božstev měli hned několik, například Lugha, k němuž patřil kromě solárního kotouče také symbol kopí, neboť byl zároveň i bohem války. Lughovo kopí však nezosobňuje pouze vítěznou zbraň, nýbrž i sluneční paprsky. Dodnes nese jeho jméno svátek sklizně Lughnasad, obdoba našich dožínek. 

Božstvem jednoho z nejhezčích svátků keltského Kola roku, Beltainu, je zářný Belenos.

Navzdory tomu, že nebeský bůh Taranis, obdoba slovanského Peruna, nebyl vysloveně solárním bohem, protože měl na starosti spíš hromy a blesky, k jeho symbolům přináleží sluneční kolo s loukotěmi.  

Sulis, keltská bohyně studánek, léčivých vod a termálních pramenů byla snad kvůli hořkým pramenům, nad nimiž držela patronát, také považována za sluneční božstvo. Byla jasnozřivá, čili měla „světlo v očích“, což mohlo být dalším z důvodu, proč byla zároveň bohyní slunce. Konec konců, bez slunečního světla bychom ani my sami neviděli vůbec nic, nemohli bychom vnímat barvy, natož být „jasnozřivý“, čili viděti jasně jako za slunného dne. 

Ke keltským slunečním bohům patřilo několik dalších ženských bohyní, třeba Aine anebo jedna z nejstarších irských bohyní Ériu.

K atributům nejuniverzálnější keltské bohyně Brigit náležel oheň, znak sluneční energie.

Keltové házeli do léčivých pramenů malé sluneční kotouče jako symbol léčivé síly slunce.

Jak vidíte, význam slunce byl v minulosti obrovský pro všechny lidi, také však pro přírodu, zvířata, rostliny. A zůstal jím dodnes. Stále jej vnímáme jako zdroj energie, který nám pomáhá přežít, drží nás na nohou, vnáší do naší duše radost a naději. A také se dodnes říká, že kam chodí slunce, nemusí chodit lékař...

Důležitost slunce je pro nás vskutku nesmírná. Vyvolává na našem obličeji úsměv, dodává nám sílu, zvyšuje životní energii, pozitivně nás nalaďuje. Pokud se chcete spojit se solárním principem, se všemi jeho symbolickými významy, naladit se na jeho mystickou stránku, vyvolat vzpomínky na dávné časy, kdy mu byly věnovány mnohé rituály, můžete sáhnout po něčem, co je k dispozici i v temnějších dnech se zataženou oblohou. Můžete totiž kromě delšího a pravidelného pobytu na slunci udělat další věc: aplikovat esenci Slunce anebo nosit Sluneční přívěšek. Obojí dovede rozjasnit váš den stejně jako slunce, probudit váš vnitřní zdroj světla a lásky, nalít vám do žil velkou dávku optimismu a pozitivního pohledu na svět, zahnat chmury a negativní postoje k životu nebo k čemukoli jinému, dokonce oživit smysl pro humor. Bude na vás působit jako mocný zlatý paprsek, který odežene mraky z vaší mysli i života, určí jeho nový, optimálnější směr a ideálnější vývoj. Máte-li tendence malovat si všechno na černo, očekávat ty nejhorší konce a výsledky, vytváříte-li často katastrofické scénáře, esence nebo kulička Slunce je určena právě vám. Naučí vás nebrat nic smrtelně vážně a žít, být, pracovat, milovat, dýchat, tvořit s lehkostí a s jasnou vizí. Zmírňuje deprese, a to nikoli pouze jarní či podzimní. Tím rovněž blahodárně působí na naše zdraví. Trpíte-li solární alergií, lehce se na sluníčku spálíte, je vhodným a účinným doplňkem vašich léků.

Tam venku je teď léto. Neseďte doma, vyjděte ven na slunce, dejte si oblažující slunečnou koupel a popřípadě tuto solární terapii doplňte energetizovanou sprejovou esencí, která vás v parných dnech osvěží a vrátí vám vitalitu.

 

Judita Peschlová, hlavní terapeut projektu Lichtwesen, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka rodinných konstelací a andělské terapie, spisovatelka a žurnalistka 

Objednat esenci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: