TROJNÁ BOHYNĚ PORODU A VĚŠTEB CARMENTA A ARCHAI GABRIEL
Zapomenutá, nebo spíš dnes neprávem opomíjená starořímská bohyně Carmenta, původně jarní božstvo, ochránkyně žen při porodu, patronka porodních asistentek, která pomáhala novorozenci na cestě za světlem a odpovídala za jeho zdárné narození, byla uctívána dávno před tím, než kdo tušil, že nějaký Řím bude existovat. Společně s dalšími bohyněmi podporovala v růstu Slunce narozené už o zimním slunovratu.
Dle mýtů doputovala Carmenta i se svým synem Evanderem a dalšími Arkáďany na Apeninský poloostrov z Arkádie (ano, té Arkádie, která se zmiňuje v hypotézách spojených s tajemstvím Máří Magdaleny). Tam však Carmenta slula ještě jako Nikostrate, anebo spíš bohyně Themis. Arkádie byla zemí pastýřů, vládl zde antický bůh Pan, dle jiných však jeho otec Hermes (takže Evander byl Panovým nevlastním sourozencem), bůh poutníků, cest, hranic, obchodníků (též však zlodějů), pastvin a stád, průvodce mrtvých (psychopompos) a posel bohů.
Hermes, kterému Carmenta povila Evandera, se narodil v Arkádii, resp. na hranicích Arkádie a Achaie, v jeskyni v pohoří Kyllini.
Obyvatelům své nové vlasti přinesla Carmenta písmo, které je v současnosti světově nejrozšířenější: latinku, samozřejmě archaickou. Snad proto najdete na internetu pod heslem Carmenta i moc hezký font písma. Ostatně jeden z čistě českých fontů nese zase Hermovo jméno.
Jméno Carmentis má původ v „carmen“, což byly ve verších zpívané věštby, které snovala Carmentis, prorokyně a současně bohyně písní, a pak pronášela v doprovodu své loutny. Zpívala také během obřadů konaných v jejím posvátném háji pod Palatinem, kde zazněla i její vize a proroctví příchodu přeživších Trojanů na Apeninský poloostrov a vzniku budoucího města Řím, jeho slávy, velikosti a moci (snad inspirace k věštbě kněžny Libuše o slávě Prahy pro kronikáře Kosmase, který do značné míry čerpal z antických mýtů?).
Dodnes jsou k vidění majestátní ruiny starověké městské římské brány pojmenované po Carmentě porta Carmentalis.
Jejímu zpěvu v podobě uspávanek naslouchala také dvojčata Romulus a Remus, která na Palatinském pahorku odkojila a odchovala v jeskyni Luperca vlčice (latinsky lupa, výraz, jenž znamená také nevěstku). Právě na Palatinu byla již dospělými dvojčaty vyorána brázda, která vymezila hranici budoucího města Řím.
Legenda však také tvrdí, že zrovna na Palatinu založil šedesát let před trojskou válkou Carmentin syn Evander (Euander, „dobrý, silný muž“) město Pallantium (Evander se měl narodit v Arkádii na místě stejného jména), z jehož lůna později vyrostl Řím.
Evander zavedl také Lupercalie, únorové oslavy konané na počest Luperca (pravděpodobně Pana, Hermova syna, v římském pojetí Fauna). Jejich součástí bylo šlehání přítomných osob kněžími, což velmi připomíná zvyky našich Velikonoc.
Evander byl po své smrti zbožštěn a na kopci Aventinus mu byl postaven oltář.
Rituály Carmentalie
Každým rokem probíhaly 11. a 13. ledna slavnosti, které oznamovaly blížící se konec chladného období roku. 11. leden byl věnován Postvertě a 13. leden Porrimě (jinak též Antevortě). Postverta znala minulost, Porimma budoucnost. Byly i s Carmentou nazývány společným označením Carmentae a považovány buďto za Carmentiny sestry nebo dcery. V každém případě tvořili společně s Carmentou jakýsi triumvirát, trojnou bohyni. Možná proto probíhali menší rituály na počest Carmenty, trojné bohyně, také před římskými Idami (převzatými jako mnoho věcí od Etrusků), spadajícími v březnu, květnu, červenci a říjnu na 15. den, v ostatních měsících na den třináctý. Idy původně označovaly úplněk a časově střed měsíce.
Postvorta měla dohlížet i s Carmentou na porod dítěte, které se rodilo hlavičkou napřed a Antevorta na porod miminka rodícího se v problematičtější poloze, napřed nožičkama.
Carmentu římské ženy v rámci obřadů, vzývání a modliteb prosily o otěhotnění, zdárný průběh gravidity i porodu, ochranu obecně, záštitu pro sebe i své děti. Obracely se na ni též se žádostmi o zvýšení svých vlastních jasnovidných schopností či účinků kouzel a rituálů zaměřených na nové začátky a dosažení harmonického života, především rodinného.
Podle všeho se zdá, že Carmentu a její svátek světily převážně ženy, jak se dalo očekávat. Ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že by muži měli její uctívání zapovězeno.
Vstup do Carmentiných svatyní
Do Carmentiných posvátných prostor se nesmělo vstupovat v oděvu nebo obuvi ze zvířecí kůže a z kožešin, bylo zakázáno přinášet immolationes (krevní oběti), což souviselo s její funkcí ochránkyně porodů, které jsou aktem udržování a pokračování života. Jednoduše řečeno, rituály prováděné v jejím jménu nesměly být poskvrněny smrtí ani ničím mrtvým, jenžto by mohly negativně ovlivňovat těhotenství i porod samotný.
Carmentin obřad měl tedy určité rysy, které se lišily od jiných římských rituálů. Úlitbou pro Carmentis bylo spíše mléko (všimněte si, že její největší svátek v rámci kalendářního roku se téměř kryje s Imbolcem, našimi Hromnicemi, které rovněž souvisí s mlékem) než víno. Nabízela se jí taktéž čistá pramenitá voda na mytí, olivový olej, sůl, med, koláče polité tekutým medem a sladce vonící květiny. Vhodnou obětinou byly i léčivé byliny, zvláště spojené s římskými praktikami porodu a kojení, tedy vavřín, ruta, malva a šalvěj, a speciální pokrm ze sýra a bylinek nazývaný popana.
Jeden z patnácti flamenů (kněží státem podporovaných náboženství) byl zasvěcen pouze Carmentinu kultu. Úřady flamenů zřídil druhý z legendárních římských králů Numa (715–673 př.nl). Tento fakt svědčí o značné úctyhodnosti Carmenty.
Vzhled a zosobnění bohyně Carmenty
Carmenta ztělesňuje přítomnost a je její bohyní (na rozdíl od Postverty a Anteverty), je hlasem a vůní, a jelikož je předřímskou bohyní, stejně jako Vesta nebývá představována obrazem nebo sochou. Větvičky z cypřišového dřeva zahalené do barevné tkaniny, tudíž jakési panenky, však u rituálů mohly reprezentovat Carmentu (stejně jako jiné prastaré bohyně, mimochodem se to týká i bohyní staroslovanských).
Trojnou bohyni porodů může představovat i živý strom, připomínající její posvátný háj, přírodní svatyni.
Stejně jako u jiných raných římských božstev, a zejména božstev souvisejících se zemí a zemským živlem, by se měly její obřady provádět venku pod holým nebem, se zahalenou hlavou, v případě venkovní nepohody ve speciálně posvěceném prostoru, templu. V takovém případě musí být nejdřív vykonán rituál „vztyčení“ chrámu a „duchovní příprava“. Poté se provádí piakulum, požádání bohyně o odpuštění za jakékoli chyby, ke kterým by mohlo dojít během rituálu.
Bohyně Carmenta a archai Gabriel
Co má však Carmenta společné s archai Gabriel (archai je označení archanděla, jehož energie je víc ženská, než mužská)? Víc než dost! Andělé jsou utkáni ze stejné kosmické substance jako bohyně.
Gabriel zvěstuje narození Jana Křtitele i Ježíše a dohlíží na během Pannu Marii. Spojuje budoucí maminku s duší jejího miminka, které učí ještě v bříšku a zasvěcuje do mnoha tajemství. Avšak v okamžiku porodu, na který dohlíží, mu něžně klade prst na pusinku, čímž vzniká malá prohlubenina mezi nosíkem a rty. A zároveň novorozenec zapomíná všechno, co mu bylo Gabrielem během těhotenství maminky svěřeno. Gabriel umožňuje přizpůsobit se novým situacím, a to také v případě příchodu nového člena rodiny.
Gabriel nastoluje témata vlastního ženství a mateřství.
Gabriel je vládkyní Luny a řídí její cykly. Carmenta bývá (ano, díky bohu respektive bohyni, se její uctívání pomalu a nesměle opět vrací) vzývána i před Idami, které se původně řídili lunárními cykly. Tomu odpovídá i její hlavní svátek, zasvěcený jejím dalším dvěma podobám, Postvertě a Antevertě, s nimiž tvoří trojnou lunární bohyni, ona sama úplněk, její družky dorůstající a ubývající Lunu.
Ve starozákonní Danielově knize vykládá, neboli interpretuje zvláštní a nesnadno srozumitelné (pro běžné lidi, samozřejmě) vidění, tedy proroctví. Gabriel oznamuje nejvznešenější události.
Co se týká písma, jehož latinskou podobu měla Carmenta darovat lidu Apeninského poloostrova, Gabriel v Koránu diktuje proroku Mohamedovi jeho text. Přirozeně psaný písmem, ať již jde o písmo takové či makové, pardon, latinské či arabské. To je další z důvodů, proč má Gabriel přídomek „božský posel“.
Gabriel, jako všichni andělé, je poslem Božím stejně, jako otec Carmentina jediného syna. Hermes, o něhož jde, má křídla jak na přílbě, tak na sandálech.
Pokud byste se tedy chtěli spojit s prastarou bohyní Carmentou, nebo povít zdravé děťátko; být během těhotenství pod ochranou; mít někoho, kdo kromě vás samých pečlivě dohlíží na vaše ratolesti; vyřešit vnitřní témata ženství a mateřství; naladit se na lunární cykly a být s nimi v souladu; nastolit emoční rovnováhu; prohloubit svou jasnovidnost nebo jakékoli jiné věštecké či prorocké schopnosti, a vědět je také jasně formulovat a interpretovat; naučit se novému stylu psaní, získat inspiraci, přizývat Gabriel ke svým ženským rituálům a mít prospěch z jemné, femininní energie Gabriel; zesílit element vody nebo jej mít jako součást svého rituálu; klidně přizvěte Gabriel i Carmentu ke svým obřadům nebo do ženských kruhů.
Jste-li připraveni ještě víc znásobit výše zmíněné kvality, sáhněte po energetizované esenci archai Gabriel.
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka rodinných konstelací a andělské terapie, lektorka ženských kruhů, ceremonialistka rituálů různého typu, žurnalistka a spisovatelka, hlavní poradkyně projektu Lichtwesen v ČR a SR