ÚNOR, MĚSÍC ŽEN: TRADICE A ZVYKY
Únor tvoří jakýsi most mezi zimou a jarním obdobím v pomyslné polovině mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Začíná nádherným svátkem Imbolc 1. února a Hromnicemi hned 2. února. Imbolc je krom mnoha jiného i oslavou světla a naděje. Naděje v život a jeho probuzení, vlastně již probouzení, neboť země se již kdesi v hloubce, často pod příkrovem sněhu probouzí, semínka zasetá na podzim se začínají již teď opatrně, pomaloučku otevírat. Naděje, že těžké zimní období už velice brzo skončí a s prodlužujícími se dny ohlašuje svůj vítězný příchod jaro a jeho mladé bohyně.
Únor je měsícem přechodu, zvratu, změny, bodu obratu, proto měl a dodnes má zvláštní mytologický význam.
U Starých Římanů byl únor měsícem čištění, odtud název februario, který se dodnes zachoval v mnoha jazycích. Imbolc, keltský svátek Kola roku, je rovněž svátkem čištění, a též požehnání světla.
České slovo „únor“ má kořeny v dění v přírodě: led se v tomto měsíci obvykle „nořil“, lámal a pukal.
V některých krajích se objevuje od 18. století označení „měsíc oblevy“.
V jiných oblastech mu dávali přívlatek „rohatý“, kvůli mrazům, které nechali všechno ztvrdnout „jako roh“.
Jinde jej zase nazývali „kočičí měsíc“, protože v této sezoně roku se pářili kočky.
V určitých částech Evropy se mu říkalo (podle záznamů ze 16. století) „dřevěný měsíc“, neboť právě tehdy se v čase ubývající Luny káceli stromy; získané dřevo mělo mít lepší kvalitu a být odolnější různým vlivům.
V lokalitách, kde přetrvávaly keltské tradice, byl občas označován jako „Brigitin měsíc“.
U Starých Slovanů se únor zahrnoval do období, které se označovalo slovanskou runou GejLet („Tvrdá doba“) a trvalo čtyřicet dní od 23. ledna do 3. března. Pro Slovany to byla část roku, která se vyznačovala vánicemi, mrazy, tedy „tvrdostí“, pevností, ale též odolností, ztuhlostí, zpomalením, zastavením všeho (zejména však v přírodě). GejLet byl zasvěcen rozjímání, ztišení, zastavení se, přípravě na další roční plodné období.
Proč 41 dní? Slovanský Kruh Let (druh kalendáře) tvoří 16 Let. Z nich se prvním 15 letům říká Prostá Léta, mají 365 dní se střídajícími se měsíci v délce 41 a 40 dnů. V Posvátném, tedy šestnáctém a posledním Letě jednoho Kruhu Let má každý měsíc 41 dní, čím se vyrovnají všechny odchylky. Kruh Života tvoří 144 let, čili 9 krát 16 let a 9 cyklů Kruhu Let. Pak tady máme ještě větší cyklus, Kruh (Den) Svaroga trvá 25 920 let a 180 Kruhů Života. Poslední Kruh Svaroga končil na přelomu roku 2011 a 2012, kdy začal nový Kruh Svaroga (jaká to náhoda!? V roce, kdy měl údajně nastat konec světa!). Den Svaroga je rozdělen na 16 Čertogů, souhvězdí. ČeRToG byl v pojímání Starých Slovanů částí vesmíru, v níž jsou shromážděny Slunce, hvězdy i shluky hvězd. Doba setrvání v jednom Čertogu je 1620 Let. Každý Čertog je pod ochranou některého ze slovanských Bohů a má svůj vlastní název. Jeden slovanský rok měl 9 (nikoli 12) měsíců po 41 nebo 40 dní. Týden neměl 7, nýbrž 9 dnů, den neměl 24, ale 16 hodin. Rok nezačínal v čase současného ledna, nýbrž přibližně v době dnešního podzimu.
V germánských částech Evropy proslul únor jako „Spörkel“, „Sporkel“, „Spürkel“ nebo „Spirkel“ podle prastaré bohyně počasí a Země jménem Spurke.
Z pradávných dob se zachovalo pojmenování února „ženský měsíc“. S únorem byly totiž kdysi dávno spojeny větší práva a svoboda žen. Únor znamenal začátek pomalého probouzení jara, a tím i plodnosti a v cyklu roku také nového, počínajícího vzniku života, co bylo kdysi přirozeně doménou žen a Bohyně. Podle přesvědčení germánských kmenů vládly v únoru ženy dokonce i nad počasím. V křesťanství se snaha potlačit tyto tradice projevila velkou únorovou kumulací různých ženských světic.
Únor byl stejně jako dnes časem nevázanosti (karnevaly, plesy a bály současnosti), oslav, rozpustilosti a – div se světe – lásky! Takže nejenom máj… Možná proto křesťanství stanovilo na únor svátek svatého Valentýna: aby překrylo původní oslavy probouzející se a mladé lásky…
Různé karnevalové zvyky se točili zejména kolem Bohyně a ženského principu, také však „komunitních“ oslav a setkání.
Kolem 22. až 24. února se obřadně slavil svátek „ptačích manželství“.
Další z názvů února „měsíc duší“ souvisel s dušemi předků. Jak u Slovanů, tak třeba u Germánů se vzdávala úcta zemřelým víc krát do roka, nejenom na konci října. Na hroby předků se nosilo jídlo, především koláče, co byl důvod, proč se únor někdy nazýval „koláčový měsíc“.
Pozůstatky únorového kultu mrtvých přežily místy až dodnes: ve Skandinávii se házejí do krbu či jiného otevřeného ohně koláče a pečivo. Pod ohništěm totiž měli dlít duchové rodu, proto měli být s láskou „nakrmeni“ a „nakloněni“ jejich potomkům. V německy mluvících zemích (Bavorsko) projevují na Hromnice úctu předkům dodnes pálením malých voskových svící, které mají svítit na cestu jejich duším.
Vzhledem k chladu a vlhku byl únor v lidovém léčitelství považován za velice zrádný a nebezpečný, a tudíž obávaný. Starý rukopis z 15. století je kupříkladu plný astrologických instrukcí, jak únor v zdravé přežít, ačkoli leden byl nahlížený jako ještě nebezpečnější.
Máte-li pocit, že potřebujete víc naděje (ať již kvůli čemukoli) zkuste užívat esenci archanděla naděje Gabriela, který přináší pozitivní vyhlídky i očekávání věcí budoucích, umožňuje snadnější vyrovnávání se změnami jakéhokoli druhu, i sezónními a udržuje nás ve světle naděje i v těch nejobtížnějších situacích. Otevírá naši duši i srdce k vidění světla „na konci tunelu“, kam patří i tmavé zimní měsíce.
Chcete-li se lépe připravit na únorová úskalí a soustředit se víc na probouzející se světlo, než na ustupující tmu, můžete si přidávat do koupele, sprchového gelu, masážního oleje, tělového mléka nebo do kosmetiky, případně stříkat na zápěstí esenci Zimní světlo. Na jaře je výskyt depresí častější než o podzimu, Zimní světlo udrží naději i v těžkých a temných dobách a umožní nám pochopit, že i takováto fáze života je součástí naší cesty. Dodává sílu překročit jak svůj vlastní stín, tak omezující hranice, v nichž jsme uvízli jako ve sněhových závějích. Podpoří nás ve chvílích, kdy máme pocit, že už nedokážeme pokračovat dál, vydržet, ustát vše, co se kolem i v nás samých děje.
Pokud máte tendenci se přejídat nebo propadat jinému „návykovému chování“ v těžších, krizovějších, možná i nudnějších, málo únosných časech, Zimní světlo vás podpoří a dovede vás odklonit od nadměrného konzumování nevhodných či nezdravých potravin, kávy, alkoholu, sladkostí, kouření atd. Posílí ve vás pocit bezpečí a naděje na brzkou pozitivní změnu. Udrží vaše vnitřní světlo a zvýší schopnost rozpoznat, co je v tom kterém okamžiku důležité a podstatné a co nikoli. Navzdory názvu esence, ji můžete užívat kdykoli, kdy se budete cítit „zamrzlí“, „bloudící v tmách“, „nevidoucí světlo“ nebo toužící po jakékoli formě tepla a bezpečí.
Udělejte si spolu se Zimním světlem malý přejemný rituál, zapalte co nejvíc svící, které evokují světlo a teplo, pusťte si povznášející hudbu a rozmazlujte se esencí, která by se možná měla označovat spíš „Světlo v tmách“.
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, lektorka ženských kruhů, certifikovaná lektorka rodinných konstelací, terapeutka andělské terapie, hlavní terapeutka a lektorka projektu Lichtwesen pro ČR i SR