UZDRAVUJÍCÍ SÍLA ARCHANDĚLA RAFAELA A JEHO VIBRAČNÍ ESENCE V DOBĚ EPIDEMIE
V předchozím článku jsem mluvila o archandělovi Michaelovi, který zahání morovou pandemii. Jak zjistíte, není z andělů jediný.
Rafael (Rapha = doktor, uzdravitel, el = bůh) je považován za vládce druhého nebe ze sedmi; rovněž za anděla, který Střeží strom života v ráji; dále za jednoho ze sedmi andělů u Božího trůnu. To on obdaroval Noema knihou s pokyny na stavbu archy a byl to opět on, kdo Noemovi odhalil léčebné účinky rostlin. V knize Henochově je zmiňován jako jeden ze čtyř pomocníků v nouzi, který zbavuje lidi jakýchkoli nemocí a zranění. V židovské knize Zohar z 2. stol. p. n. l. se uvádí, že archanděl Rafael byl pověřen léčením Země, aby mohla lidem poskytovat vhodný a zdravý prostor k životu. Podle rabínského učení oznamuje Rafael příchod očekávaného Mesiáše.
Rafael není pouze archandělem, nýbrž rovněž serafem, andělem se šesti křídly. Zároveň patří také k cherubům. Je též „prototypem“ strážného anděla. Obecně se považuje za nejpřátelštějšího, nejveselejšího a nejzábavnějšího z archandělů. Řídí pátý paprsek pravdy, vědy, uzdravování, naplněného života, hudby a matematiky.
Na fyzické rovině, z hlediska lidského těla, vládne – teď zbystřete pozornost – plícím a srdci. Též elementu vzduchu, z ročních období jaru a ze světových stran východu.
Z květů se k Rafaelovi přiřazuje jedna z mých nejoblíbenějších, vybrala jsem si ji dokonce kdysi dávno do své svatební kytice. Je to konvalinka, v podstatě velice skromný, ale překrásně vonící kvítek. Někdy se mu říká perlokvět, a věru, jeho kvítky mohou působit jako nádherné bílé perly rozeseté po lesních lukách a pod stromy našich hvozdů. Legendy praví, že vznikla ze slz Panny Marie, které ji stékali po tvářích pod křížem, na kterém byl ukřižován její syn Ježíš. Jiná pověst mluví o sv. Leonardovi, který vedl dlouhý boj s drakem. Než se mu podařilo saň konečně přemoci, kapky jeho vlastní krve se rozstříkli po celém okolním lese. Kam dopadali, všude okamžitě vyrůstali konvalinky jako památka na jeho boj se ztělesněním zlem. Andělé také zápasí se zlem, aby před ním ochránili své chráněnce, příslušníky lidského pokolení, a Rafael samozřejmě není výjimkou.
Andělé se snaží, co to jen jde, abychom žili šťastně, a o konvalince se traduje, že štěstí nejen představuje, nýbrž i přináší.
Druhovým jménem konvalinky je „majalis“, čili „májová“, „květnová“. Její květy ohlašují a zároveň oslavují návrat tepla, léta a hojnosti. Zápas sv. Leonarda je vlastně symbolem každoroční bitvy zimy a léta.
Jelikož se konvalinka vztahuje k andělovi uzdravování a vládci všech andělů léčení, má i ona sama léčivé účinky. Podobně jako náprstník léči srdeční poruchy, byť o něco mírněji. No a srdce je přece tou pravou branou ke světu andělů…
K Rafaelovi nepatří pouze křehká konvalinka, nýbrž také jilm. Je to strom, který měl podle antických bájí vyrůst u Orfeových nohou ve chvíli, kdy ze žalu nad smrtí své manželky Eurydiky hrál na své lyře truchlivé písně. Dle některých zmínek se pod jilmy rády potkávaly čarodějnice, rovněž však lesní duchové. Tento strom podporuje věštecké sny a má i léčivé vlastnosti. Odvar z listů se používal u kožních nemocí, odvar z kůry na zklidnění žaludku, na hojení žaludečního kataru, vředů a zánětu tlustého střeva a na zastavení průjmu.
V současnosti už může být překvapivé, že kovem přisuzovaným Rafaelovi je rtuť, protože víme o její vysoké toxicitě a nedomníváme se, že by mohla mít cokoli společného s uzdravováním. Avšak kdysi tomu bylo zcela jinak. Dokonce ještě do poloviny osmdesátých let se novorozencům po porodu ošetřoval pupík dezinfekčním prostředkem obsahujícím rtuť. Ve středověku se označovala výrazem „královna kovů, „zlato alchymistů“, „kapalné stříbro“ (hydrargyrum) či „živé stříbro“. Arabský učenci ji společně se sírou nazývali semeny kovů. Proslavený alchymista Paracelsus, který se do velké míry zabýval alchymií z hlediska možností léčení, tvrdil, že nejenom kovy, nýbrž i člověk mají počátek ve rtuti, v síře a soli. Rtuti se připisovali božské síly, měla široké uplatnění jako často předepisovaný lék. Používala se jak vnitřně, tak zevně. Vládlo přesvědčení, že dovede měnit neušlechtilé kovy v čiré zlato, léčit různé nemoci a zabezpečit coby součást „velkého elixíru“ věčný život. Využívali se taktéž jejích baktericidních a fungicidních účinků. Údajné léčivé vlastnosti rtuťové (šedivé) masti, popsal v Kánonu medicíny arabský filosof, polyhistor a lékař Avicenna. Kánon medicíny patřil k základním dílům západního lékařství až do novověku. Rtutí se kdysi léčil syfilis, a donedávna byl důležitou součástí teploměrů.
Příběhy s archandělem Rafaelem
Snad nejznámějším příběhem, ve kterém hraje Rafael podstatnou roli, je starozákonní příběh o Tobiášovi. Tobiáš byl synem spravedlivého izraelity Tóbita a jeho choti Chany, kteří se octli v asyrském zajetí v Ninive. Rafael se za ně přimlouval u Boha. Tóbit pečoval o své soukmenovce, ale když přišel o zrak poté, co se mu očí dostal vrabčí trus, musel se svými milosrdnými skutky přestat. Vyslal Tobiáše i s jeho oblíbeným psem na dalekou cestu za příbuznými, u kterých měl vyzvednout jeho stříbrné peníze. Na pouť do Médie se mu jako průvodce, ochránce a strážce nabídl právě Rafael. Proto je také považován za patrona poutníků a často zobrazován s cestovní láhví a poutní holí v ruce. U řeky Tigrid se z vody vymrštila dravá ryba a téměř ukousla Tobiášovi nohu. Chytli ji však, vykuchali a Rafael uschoval její srdce, játra a žluč. Když potkali v Médii židovskou dívku Sáru, spálil Rafael srdce a játra a takto připraveným lékem ji uzdravil, vyhnal z ní zlé duchy a spoutal démona, který jí škodil a zabíjel její ženichy o svatební noci. Nakonec Tobiáše a Sáru již jako novomanžele doprovodil zpět k Tobiášovým rodičům. Rybí žlučí potom potřel Tóbitovi oči a ten prozřel.
Obzvlášť uctíván je archanděl Rafael ve španělské Córdobě, kde se v roce 1578 zjevil knězi Roelasovi a ujistil ho, že město bude, resp. už je zachráněno před morovou epidemií. Jako upomínka na zázračné ukončení pandemie moru byla na starořímský most přes řeku Guadalquivir umístěna Rafaelova socha, údajně nejstarší památník ve městě vůbec. Jediná skulptura na mostě postaveném za vlády Julia Cesara o délce 311m a šířce 9 m byla zhotovena v r. 1651 sochařem Bernabé del Río. Pod sochou jsou umístěny dvě pamětní desky. Byť k zahnání epidemie archandělem Rafaelem došlo v 16. století, dodnes přichází na most množství lidí a zapalují u jeho sochy rudé svíce. Věří se, že každému, kdo projde kolem, archanděl požehná. Rafael se stal patronem celého města. Mimochodem, po mostě musel určitě mnoho krát projít Seneca, neboť právě v Córdobě se narodil.
Přibližně 800m od římského mostu byl v roce 1953 postaven druhý córdobský most. 29. dubna téhož roku jej slavnostně otevřel generál Franco. Most vybudovaný téměř přesně 1900 let po tom starořímském, byl nazván po archandělovi Rafaelovi. Žádnou jeho sochu byste však na něm neobjevili, ta zůstává na svém původním místě.
Mnohem starší zmínku o léčivé moci archanděla Rafaela najdete v jednom z evangelií Nového zákona, v Zjevení sv. Jana.
„Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.“ Jan, 5. kapitola, 4. verš
Tak zní úryvek, o kterém píši. Jedná se vodní nádrž v Bethesdě v Jeruzalémě. Tou zvířenou vodou byl ve skutečnosti přírodní pramen na dně vodní nádrže, z něhož v nepravidelných intervalech tryskala voda. Pokud znáte Bibli, budete vědět, že právě zde se odehrál jeden z Ježíšových zázraků. Z množství lidí, kteří tady čekali na zázrak uzdravení, si vybral muže, jenž čekal nejdéle, 38 let. Zeptal se ho, zda chce být vyléčen a - vyléčil jej. Avšak před Ježíšem zde léčivě působil archanděl Rafael, o kterém je patrně v Janově evangeliu řeč.
Zmínky o archanděly Rafaelovi se vyskytují také v některých apokryfních knihách, které nejsou součástí oficiální Bible. Všude se o něm píše jako o divotvůrci a patronu těch, kteří pečují o nemocné a zesláblé.
Esence archanděla Rafaela
Vibrační esence archanděla Rafaela nabitá jeho hojivou energií nejenom posiluje organizmus, aby byl schopnější bránit se vnějším škodlivým vlivům, ale také probouzí sebeléčivé schopnosti a spouští sebehojivé procesy. Pomáhá zbavit se všeho starého a nefunkčního a spojit se s energií nových začátků, regenerace a „znovuzrození“. Otevírá nás vlastním vnitřním zdrojům tvořivosti, o kterých jsme možná dosud neměli ani tušení. Mění staré emocionální a myšlenkové vzorce. Inspiruje nové myšlenky, podporuje v hledání nových cest, pomáhá provádět potřebné kroky, dělat správná rozhodnutí a uskutečnit ten nejlepší výběr ze všech. Podílí se na zhmotňování našich snů, byť by momentální stav nic podobného nenaznačuje. Vede k méně stresujícímu prožívání nastalých situací a podmínek. Rozveseluje mysl a umožňuje prožívat radost i z drobností. Vyvolává pocit opory v lidech, kteří pečují o jiné.
Tak, mnoho štěstí a zejména zdraví! Věřme, že než začnou kvést konvalinky, koruna lidstva zvítězí nad virem koronou a uzamkne jej stejně tak, jako korunovační klenoty na sedm zámků (ale ten nebudy už nikdy vystavovat na odiv :-) )
Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka; certifikovaná lektorka rodinných konstelací; certifikovaná terapeutka andělské terapie; hlavní terapeutka projektu Lichtwesen pro ČR a SR