JAK PŘEŽÍT KRITIKU

„Nejvyšším důkazem velikosti je schopnost snášet kritiku bez rozhořčení.“ Elbert Hubbard, americký spisovatel, nakladatel, výtvarník a filozof

Kritice jsou občas vystavěni snad všichni lidé. Jedni více, druzí méně; jedni už od dětství, jiní až když se vzdálí od svého milujícího domova a příbuzných; jedni krutě a zlomyslně, další mírně a shovívavěji. K těm, kteří bývají kritice vystaveni víc, patří obvykle umělci. Možná proto, že mnozí z kritizujících se domnívají, že by jejich povolání vykonávali lépe, ačkoli nikdy nesebrali odvahu zkusit v něm uspět a jsou jenom konzumenty jejich výsledků. V posledních desetiletích se tento trend neustále šíří a stává se téměř celosvětovým sportem. Zejména na sociálních sítích, na kterých jsme více méně skryti v anonymitě, dovedou být v kritizování někteří jedinci, ale i skupiny až brutální a velice nešetrní.  

Tyto sklony, které bychom mohli nazvat i zákeřnými, tak trochu vystihl americký dramatik Edward Albee, když pronesl: „Pokud by Attila žil dnes, byl by divadelní kritik.“ Pro ty, kteří toho o Attilovi moc neslyšeli, křesťany byl nazván „bič boží“, což mělo dokumentovat jeho krvelačnost a ukrutnost.

Na druhé straně také platí poznámka autora, moderátora a podnikatele Dave Ramseye: „Existuje pouze jeden způsob, jak se vyhnout kritice: nedělat nic, neříkat nic, být nic.“ Což jednoduše znamená, že se kritikou nemáme nechat odradit od svého snažení nebo dokonce nechat zviklat ještě předtím, než vyvineme jakékoli úsilí zaměřené na dosažení svých snů a vizí.     

Patříte k těm, kteří jsou téměř paralyzováni myšlenkou, že by své dílo, román, novelu, poezii, malby, ilustrace, art fotografie, sochy, písně, klavírní sonáty, kytarová sóla či umělecká díla jakéhokoli druhu měli ukázat nebo předvést někomu jinému? Možná byste i moc, moc chtěli, ale zrovna kvůli kritice se neodvážíte? A pokud ano, začnete chřadnout jako květina po prvních mrazech? Při prvních kritických komentářích přestanete psát, kreslit, tesat do kamene či dřeva, hrát na housle nebo zpívat, nacvičovat Hamleta? A možná také ne. Život tvořivých lidí je přece plný výzev.

Protože nejen tvorba vyžaduje sebevědomí, nýbrž též zveřejnění svých tvořivých výtvorů, jejich publikování a - přijímání kritiky. Ať již konstruktivní nebo takové, která má za cíl vás srazit na kolena.

Jak zvýšit své sebevědomí jako tvůrce

„Pokud strčíte hlavu do písku, nebudete muset poslouchat špatné zprávy a nebudete muset měnit to, co děláte.“ Stephen King, americký spisovatel

Pamatujete si, když vás jako děti či už dospělé nutili, potažmo vás laskavě vedli k počítání do 10, než zareagujete v hněvu a rozrušení?

Je to považováno za dobu, která obvykle poskytuje dostatek prostoru na uklidnění, abychom neudělali nebo neřekli něco, čeho bychom později litovali.

Pokud jako tvůrčí osoba dostanete kritickou ránu na solar, nepočítejte pouze do deseti.

Počkejte alespoň den, tedy 24 hodin.

Pravidlo 24 hodin

„Čas je stále nejlepším kritikem a trpělivost nejlepším učitelem.“ Frédéric Chopin, skladatel

První reakce na negativní kritiku je téměř vždy instinktivně obranná. Velice plodný americký spisovatel Jerry Jenkins, nazývaný „velký starý muž“, se naučil oddalovat své reakce:

„Čekám 24 hodin a vrátím se ke komentářům svého redaktora s chladnější hlavou. Tak dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mi nechce ublížit, ale pomoci, že můj redaktor není můj nepřítel, ale přítel. Alespoň co se týče psaní. Že jsme na stejné straně. Oba chceme totéž a jeho kritika nemá za cíl poškodit mé sebevědomí, ale zlepšit mé psaní."

Čekejte den, až vás už nebudou ovládat emoce, když čtete recenzi nebo posloucháte kritiku. Máte to za sebou. Po druhém přečtení posuzujícího textu případně proslovu už budete moci věnovat pozornost obsahu kritiky – a tedy těžit z ní!

Pravidlo 24 hodin má ještě jednu výhodu, která ovlivňuje i vašeho vlastního editora uvnitř vás, váš mozek.

Vyberme si jednu z mnoha kreativních činností, například psaní. Když píšete, váš vnitřní korektor se občas nebo i častěji míchá do toku vašich právě psaných slov a vět: tohle nebude dobré, výběr slov je špatný, dialogy skřípou, oprav to!

Takhle ale ne a ne! Protože pokud okamžitě poslechnete svůj vnitřní kritický příkaz, přeruší to tok vašich kreativních myšlenek, vyhodí vás to z vašeho příběhu jako z vlaku vesele pádícího kouzelnou krajinou. Zpomalíte a nakonec úplně zastavíte.

Takže neposlouchejte svého vnitřního kritika a korektora, pokračujte přirozeně a v souladu se svým uměleckým tvůrcem a s vědomím, že své dílo pečlivě prozkoumáte a vylepšíte až během fáze úpravy, čili později.

Možná to zní hloupě, ale naučte se pracovat se svými obavami z tvoření a ovládat je. Nedovolte, aby ony ovládly vás. Nepředstírejte, že neexistují, ale také okamžitě nenaslouchejte jejich ďábelskému a z vaší tvůrčí cesty odvádějícímu našeptávání. Nedovolte jim, aby vás paralyzovaly.

Pokud se nenecháte nalákat do léčky a budete pokračovat v tvůrčí jízdě plnou parou vpřed, vaše sebevědomí se nesníží, naopak. Zvýší se, neboť neposlechnete jen své pocity, ale také svůj mozek, a to ve správný čas.

Esence tvořivosti, sebevědomí a vyrovnanosti s kritikou

„Nelze pochybovat, že kritika prospívá každému, lidem i institucím. Avšak výtky neztratí nic na své síle, když budou formulovány s humorem a především s taktem a porozuměním.“ Alžběta II. britská královna
 

Návodů a technik na „přežití“ kritiky a její využití ke svému uměleckému pokroku je přirozeně mnohem víc. Možná se k nim vrátíme v některém z dalších článků.

Máme tady však možnost sáhnout například po esenci Zlatého paprsku stvoření, která poskytuje podporu a povzbuzuje v uvědomění si toho, jak uvést to, co chceme do akce. Budeme si víc vědomi toho, jaké pochybnosti nás blokují, a oprávněné pochybnosti využijeme k revizi našeho plánu a k nápravě nedostatků. Dodá nám odvahu udělat navzdory pochybnostem to, co jsme si předtím umínili a naplánovali. Pokud si uvědomíme, že zvolený cíl nebo činnost není pro nás vhodná, budeme mí dost síly se jich vzdát bez pocitu selhání.

Se Zlatým paprsek je snazší přijmout jak úspěch, tak prosperitu a překonat falešná utvrzení, že chudoba je duchovní ctnost. S ním se hravě a s lehkostí vydáme za svými cíli, s důvěrou a pevným záměrem. A hlavně a především, dokážeme se vypořádat s jakoukoli kritikou.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka andělské terapie, hlavní konzultantka projektu Lichtwesen pro ČR i SR, žurnalistka a spisovatelka