OSOBNÍ HRANICE A OSOBNÍ PROSTOR

"Ach, bylo by možné, abys...“  „Buď tak hodná a udělej...“ „Můžeš mi pomoct...“ „Nemám nikoho, kdo by mi pomohl, nemohla bys ...".  Na takovéto otázky, prosby, někdy velice dobře skrytý nátlak či sofistikované emoční vydírání, bychom vlastně nejraději a často odpověděli „Ne“ - ale zřídka tak učiníme. Dovolujeme ostatním, aby nás přiměli dělat věci, které dělat nechceme, protože si neumíme stanovit zdravou osobní hranici.

Nedostatečné vymezení hranic souvisí také s „vpádem“ jiných lidí do našeho soukromí neustálým poskytováním nevyžádaných rad. Lidé, kteří si neumějí stanovit hranice a nedokáží říci „Ne!“, případně „Stop!“, jsou vystaveni překračování jejich osobních i nejintimnějších hranic. Jednoduše se těmto „ilegálním přechodům“ skrze vlastní hranice stěží dokážou bránit. Diferenciace je však velice důležitá v jakýchkoli vztazích, v rodině, v práci i v rámci přátelství.

Co vlastně znamená vymezit si hranice? Je to jakási forma „vyměření“ a stanovení „správné“ vzdálenosti mezi námi a těmi druhými; vzdálenosti, díky které cítíme lépe a komfortně.

Vymezení osobní hranice vyžaduje, aby bylo druhé osobě řečeno nebo ukázáno, že hranici překročila, dovolila si přiblížit se k nám až příliš a nedodržela dostatečný a zdravý odstup. Také je však zapotřebí naučit se „cítit“, kde by naše zdravá hranice měla být, a poté získat dovednost za tuto hranici už nikoho nepouštět. Samozřejmě, pokud chcete skutečně zůstat zdraví, klidní, vyrovnaní, spokojení, šťastní, při své síle a ve své vlastní energii, nedotčení vnějšími negativními a rušivými vlivy, produktivní a zacíleni přesně na to, co si přejete, co je vaším skutečným posláním a je zároveň součástí vašich životních plánů a vizí.  

Vytyčení hranic předpokládá, že víme, co chceme, že jsme si vědomi sebe sama, svých potřeb, například nutnosti mít svůj vlastní, bezpečný, intimní až „posvátný“ prostor.

Problémy s hranicemi jsou velmi citlivou záležitostí. Zejména u žen, protože jsou obvykle emotivnější, a tudíž citlivější obecně i ve vztahu ke svým hranicím a jejich narušování.

Proč je pro většinu z nás stanovení hranice a vymezení svého osobního prostoru tak obtížné a náročné? Kdysi byli lidé doslova existenčně závislí na příslušnosti ke kmeni. Chránil je před vyhladověním, chladem, nebezpečím napadení zvířaty či příslušníky jiných kmenů apod. Pro přežití bylo nezbytné držet se tlupy, adaptovat se plně v jejím kruhu a zdržet se přílišných projevů své vlastní individuality.

I když jsme dnes z hlediska historického vývoje někde „úplně jinde“, děti jsou přece jenom stále závislé na péči a lásce svých rodičů. Aby si ji udržely, většinou se podřizují, poslouchají, přizpůsobují se a většinou se až tak moc nebouří. Avšak i opačné projevy ze strany dětí mohou být projevem touhy být rodiči bezpodmínečně milováni a přijímáni.

Uvedu některé z mnoha způsobů, kterými rodiče potažmo jiné vychovávající osoby překročují osobní hranice dítěte:

·       dávají dítěti pocit, že není úplně „v pořádku“

·       častěji nebo příliš nahlas je peskují, něco jim vyčítají, připomínají jim minulá opomenutí, „chyby“, nebo jim dokonce nadávají

·       snaží se mít nad dítětem absolutní moc, jak v důležitých, tak dokonce i v „drobných“ věcech, například: „Sněz všechno, co máš na talíři!“ (ačkoli je dítě najezené a necítí vůbec hlad)

Pro každého, kdo okusil nerespektování vlastních hranic, je náročné si je vymezit. Takovýto lidé si pak nezřídka stanovují své vlastní limity, která se rychle mění na vlastní vnitřní omezení a bloky. Ztrácí kontakt sami se sebou, nevnímají a nevědí, co ve skutečnosti chtějí, jaké jsou jejich potřeby. Potlačují své vlastní přání a sny.

K čemu je vlastně dobré stanovit si hranice a vymezit svůj vlastní osobní prostor? V tomto směru dochází často k mylnému chápání osobní i intimní hranice. Mnozí je pojímají jako projev sobectví a sebestřednosti. To je však velice nesprávný a dokonce škodlivý názor. Být schopen vymezit si hranice, dokázat v případě potřeby říci „Ne!“ a uhájit svůj osobní prostor, neznamená být egoistou. Důsledkem projevení vaší vůle (nebo naopak zdravé nevole) bude vaše osobní kompaktnost, soustředění, také však čistá upřímnost a láska i sebeláska. Budete-li po stanovení své hranice říkat „Ano!“, protože budete mít na mysli ano, vytvoříte tím větší blízkost a důvěru. Když vyjádříte své touhy a potřeby, jak v soukromí, tak v práci, v byznysu atd., budete i vy sami schopni plně přijmout ty druhé s jejich vlastními potřebami. Nebudete si už dál muset stavět nepřirozené a umělé zdi kolem sebe, vyjadřovat výrazem obličeje a držením těla „drž se ode mě dál“, případně naopak, nebudete se muset dělat neviditelnými, aby se k vám ostatní příliš nepřibližovali. Budete si moci dovolit skutečnou blízkost s jinými lidmi. Pokud totiž dovolíte lidem hranice překračovat, nevytváří se tím blízkost, nýbrž prohlubující se vzdálenost. Vytváření hranic ve skutečnosti nikomu neublíží. Přirozeně, ti, kterým jste dosud dovolovali vaše hranice nabourávat, se budou ze začátku bránit, mohou být dokonce až agresivní, neboť jim bude chybět vaše energie, kterou se sytili, protože jste jim to vy sami umožňovali. Vytrváte-li a nenecháte se odradit, bude to přínos pro všechny, nejenom pro vás samotné.

Jak si tedy vybudovat zmiňovanou zdravou a pevnou hranici a ochránit tak svůj vlastní osobní a intimní prostor:

-       Nechte si čas na zvážení, zda chcete někomu skutečně vyhovět nebo nikoli a proč to vlastně druhá strana od vás vyžaduje.

-       Bude-li po vás někdo chtít okamžitou odpověď, nenechte se zatlačit do kouta. Neochvějně trvejte na tom, že si chcete odpověď promyslet. Pokud bude nátlak pro vás přece jenom nesnesitelný, zásadně a bez skrupulí řekněte „Ne!“. Můžete pak „Ne“ kdykoli změnit později na „Ano!“, pouze však na základě vlastního úsudku a svobodné vůle, bez toho, aby vás to stálo víc, než jste ochotni či schopni dát.

-       Za předpokladu, že si nejste zcela jisti, anebo jste svolní pouze k dílčímu souhlasu, řekněte jenom „částečné ano“. Například: „Ano, ale nikoli teď.“; „Ano, ale pouze pokud...“; „Ano, ale jenom tuto část, ostatní ne“; atd.

-       Když říkáte „Ne!“, naučte se toto „Ne!“(alespoň do doby, než si zvyknete být rozhodní a vaše hranice bude zpevněna) neomlouvat a nevysvětlovat. Odůvodňování ukazuje, že si svým „Ne!“ nejste jistí a vaše odvaha stát si sami za sebou není bůhvíjak velká. Objasňování příčin vašeho nesouhlasu se stane vaší pastí.

-        Cítíte-li potřebu říci „Ne!“, udělejte tak okamžitě, aniž byste nad tím déle přemýšleli. Čím déle budete váhat, tím to bude pro vás těžší a tím víc prostoru dáte protistraně k překročení vaší hranice a k vydírající argumentaci.

-       Oceňte potřeby druhých, ale stejně řekněte své „Ne!“. Kupříkladu:  „Chápu, že to chceš. Ale nemohu/nebudu to udělat.“; „ Je mi líto, že vám s tím nemůžu pomoci.“ apod.

-       Neodsuzujte sami sebe, jakmile řeknete „Ano!“, ačkoli jste chtěli vyslovit své nové kouzelné slovíčko „Ne!“. Jenom zvažte, kolik let jste žili s tímto vzorcem chování? Je v pořádku, že vaše proměna nenastane lusknutím prstu. Je také v pořádku, budete-li zpočátku cítit strach. Jsme „návykové bytosti“ a nervové dráhy, které vám dosud bránily vymezení hranic, jsou jako dálnice. Nové demarkační linie jsou jako stezky, které se rozšiřují, pouze když po nich chodíte často. Říká se, že nový zvyk se ustálí a zakoření, pokud jej provozujeme kontinuálně a plynule 21 dní. Porušíte-li své „hraniční“, „demarkační“ snahy, začněte nanovo. Mějte sami se sebou trpělivost.

-       Nepředstavujte si svou hranici jako vysokou, kompaktní zeď. Spíš si vizualizujte nějaký hezký plot, ohradu. „Demarkační technika“ prostřednictvím představy plotu je vhodnější než zeď, protože skrze plot můžete vidět, co se děje venku. Přesto že není tak vysoký, široký, mohutný jako obranná zeď nebo dokonce hradby, je plot spolehlivou hranicí. Lze jej navíc snadněji přesouvat, blíž nebo dál. Tuto představu byste měli „pěstovat“ několikrát denně po dobu několika týdnů, i když není nikdo přítomen a nemusíte se vůči nikomu zrovna vymezovat.

-       Vyzkoušejte energetizované vibrační esence, kterých užívání je velice jednoduché, avšak rovněž velice efektivní.

Například Magenta paprsek Stvoření nejenom posiluje naše hranice a vede k vyšší schopnosti si je uchránit, nýbrž dává také sílu překračovat ty hranice, které nám brání posunout se dál a omezují nás. Díky ní lépe poznáme, co vlastně skutečně chceme a co si nepřejeme, nenecháme se druhými ovlivňovat, samostatně se rozhodujeme o své budoucnosti, kariéře a životních plánech, dovedeme sladit své osobní zájmy s vyššími ideály.  

 

Mistrovská esence Maha Chohan podporuje v jednoznačném stanovování zdravých a pevných hranic, spojuje s vnitřní moudrostí, je vynikající pro poradce, terapeuty a nadmíru citlivé osoby, pomáhá jim uchránit své hranice a držet si potřebný odstup i nadhled.

 

Esence Modrý Elohim s nádhernou vůní po éterických olejíčcích poskytuje účinnou ochranu prostřednictvím stanovování si pevných hranic, zvyšuje vědomí vlastní síly, která umožňuje být v klidu za jakýchkoli okolností.

 

Takže, buďte vstřícní, pokud to tak cítíte, ale laskavě a bez agrese odmítněte vpustit za svou hranici ty, které nechcete mít ve svém soukromém prostoru.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka rodinných konstelací a terapeutka andělské terapie, hlavní terapeutka a lektorka projektu Lichtwesen pro ČR i SR