PŘÍLIŠNÁ KONTROLA A OVLÁDÁNÍ A CO S NIMI POČÍT

Mít svůj život pod kontrolou zní jako cosi velice pozitivního a ve většině případů tomu tak může být. Nicméně u některých jedinců se stane potřeba mít vše pod kontrolou jakousi formou obsese a spíš jim škodí, než prospívá. Nemluvě o jejich nejbližším okolí. 

Potřebu ovládat všechny věci, lidi a události kolem sebe, neboli je mít pod kontrolou, bychom mohli označit za perfekcionismus. Ukazuje to zároveň na přehnané nároky jak na sebe sama, tak na ostatní lidi i na snahu udržet vše ve velmi vysokých standardech.

Když se něco nevyvíjí podle plánu nebo se neočekávaně změní, asi budou mít někteří z nás tendenci vyrovnat se s nekontrolovatelným vývojem a vyvinout úsilí zaměřené na opětovné získání a převzetí kontroly.

Jako většina aspektů duševního zdraví, i kontrolující chování se pohybuje v rozmezí jistého spektra. Většina lidí zažívá do určité míry či z času na čas potřebu mít nad něčím kontrolu. Avšak vytrvalé sklony ke kontrolování téměř úplně všeho, každou situaci, sebe sama a možná i ty ostatní, si mohou vybrat daň na našich vztazích a na vlastním duševním zdraví.

Pokud začneme z jakéhokoli důvodu pracovat na zvládání ustavičných snah o kontrolu, bude užitečné vědět, odkud se tato tendence vzala.

Proč vlastně potřebujeme kontrolu nebo na ní lpíme

Dlouho přetrvávající tužba po kontrole může být spojena s vnitřní nejistotou a neschopností přijímat věci, osoby, okolnosti a jejich vývoj tak, jak jsou a kam sami směřují. Tím, že se snažíme ovládat každý aspekt jakékoli situace, možná usilujeme o nabití pocitu bezpečí a předvídatelnosti.

Nutkavý pocit nezbytnosti nenarušitelného bezpečí, zaručených jistot, pevné kontroly a ovládání sebe sama i vnějších podmínek může vyplývat z následujících faktorů:

1. Traumatické události

Trauma může mít velký dopad na mnoho aspektů našeho života, a někdy vede právě ke zvýšené potřebě kontroly.

Traumatická událost je volně definovatelná jako jakýkoli incident, který člověku způsobuje zásadnější fyzickou, emocionální nebo psychickou bolest.

Žijeme-li dlouhodobě s traumatem, můžeme uvíznout ve vytváření katastrofických scénářů, čili vycházíme z toho nejhoršího v jakémkoli „scénáři“ a také to nejhorší očekáváme.

Anebo se můžeme stát přecitlivělí, což zvyšuje nejistotu a vyvolává časté znepokojení. Případně neustále skenujeme své okolí a jsme ve střehu před permanentně očekávaným nebezpečím.

Snaha trvale vše ovládat a kontrolovat může být nevědomou ochranou před dalším prožíváním traumatu. Jedná se o přirozenou a adaptivní reakci. Výzkumy naznačují, že pocit získané kontroly nad výsledky, postupy a okolnostmi může paradoxně zmírnit příznaky posttraumatické stresové poruchy. Přesto však nadměrná kontrola přetěžuje naši psyché a působí negativně na kvalitu našeho života.

2. Zážitky z dětství

Prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří náš pohled na svět.

Například rodina s nestabilní dynamikou, v níž bylo obtížné předvídat, co se bude dít v následující chvíli, se může podílet na vzniku kontrolního chování jako mechanismu ovládání situace, podmínek a budoucích dějů.

Život s rodiči či opatrovníky, kteří nadměrně užívali alkohol nebo návykové látky, může určovat podobu našich budoucích vztahů i chování. V obdobném prostředí musí děti často čelit nepředvídatelným, nevyzpytatelným situacím. Proto mohou být později ovládány intenzivní nutností mít vše pod kontrolou.

Vyrůstat s emocionálně odtažitými až nedostupnými, resp. citově vyprahlými pečovateli může vést ke strachu z opuštění a k potřebě kontrolovat interakce s ostatními lidmi kvůli předtím chybějícímu ujištění a potvrzení.

3. Naučené chování

Pocit potřeby mít věci pod kontrolou nemusí vždy souviset s námi samotnými, nýbrž s něčím, čeho jsme byli častými svědky v mladším věku. Rovněž však s praktikami rodičů, kteří nás bez přestání manažerovali či monitoroval vše, co jsme jedli nebo dělali. V takovém případě budeme tyto vzorce opakovat i v dospělosti. Pak možná najdeme zdánlivé ujištění v opakování tohoto chování, resp. budeme předpokládat, že přesně toto je cesta ke zvládání svého života, zejména ve své rodině. Potažmo můžeme spojovat kontrolu s péčí o druhé.

Kdy vyhledat pomoc

Pokud máte pocit, že vaše potřeba kontroly ovlivňuje vaše vztahy, pojetí sebe sama a další aspekty vašeho života, může být užitečným nástrojem pomoci psychoterapie, díky níž získáte vhled i nadhled nad svými myšlenkovými vzorci a odhalit, co všechno může způsobovat váš strach, nejistotu nebo potřebu kontroly a snahu věci za každou cenu ovládat.

Terapeut vás může také vést u prozkoumávání hlavní příčiny těchto tendencí a vzniku následných obranných mechanismů.

U „lehčích stavů“ kontrolní obsese, ať už se týká vás samých nebo života jiné osoby, se zkuste zastavit a všímat si svých pocitů a myšlenek. Objevila se úzkost, strach, hněv nebo smutek? Nehodnoťte však své emoce, které ve vás vyvolaly tužbu po kontrole. Když se to totiž naučíte, nebudete už vydáni na milost a nemilost svým pocitům.   

Potom své emoce a myšlenky uvolněte. Jakmile budete schopni rozeznat pocity, které spouští nutkání ke kontrole, zastavte se a vědomě ze sebe emoční zátěž „shoďte“. 

Zhluboka se nadechněte, představujte si, jak se každým výdechem zbavujete svého strachu a dalších spouštěcích emocí, a jak je nahrazujete něčím pozitivním, například představou levandulového pole, klidného moře, roztomilého domácího mazlíčka apod. Negativní myšlenky nechte odplout třeba v balonu a ty také zaměňte za cosi pozitivního, kupříkladu prohlášením: „Uvolňuji a nechávám odejít svou potřebu dělat všechno dokonale a být za všech okolností perfektní.“ Vytvořte si však raději svou vlastní, pro vás prospěšnou a přijatelnou „mantru“.

Nádech – výdech, laskavost a křest kontrolora

U zjištění, že jste se zase dostali do soukolí kontroly, můžete využít další variantu řešení. Opět se zastavte, klidně a pomalu dýchejte a v duchu promluvte sami se sebou laskavým a uklidňujícím způsobem (v žádném případě sami sobě nespílejte, nekritizujte se a neobviňujte!). Pamatujte, že potřeba kontroly nezřídka pramení ve strachu z neznámého a v touze vybudovat zeď jistoty a bezpečí. Pokud se například přistihnete, že se pokoušíte ovládat resp. kontrolovat svého partnera, děti, přátele atd., po fázi pokojného dýchání si s láskou a porozuměním řekněte: „Můj partner (dítě, matka, kolegyně, kamarádka) si prostě dělá věci po svém. Neuškodí mi to, takže se jenom usměju a nechám to být.“

U některých jedinců postižených syndromem kontroly mívá docela velký účinek pojmenování či spíš „pokřtění“ svého vnitřního kontrolora a diktátora. Tato technika v sobě obsahuje i špetku rozmaru a vtipu, působí trochu směšně a snad i neuvěřitelně, ale skutečně funguje.

Nejdřív najděte jméno pro svého vnitřního kontrolora puštěného z řetězu. Co já vím, Golem, Kyklop, X-men, Perinbaba, anebo zcela obyčejná až roztomilá jména jako Janek, Martin, Kája, Bára, případně smysluplnou přezdívku, Císařovna, Učitelka, Revizor. Je pravděpodobné, že se bude cítit lépe, silněji a vědoměji, když příště na scénu vstoupí vnitřní kontrolor a autokrat. Zmocní-li se vaší mysli a bude na vás tlačit, abyste znovu převzali kontrolu, která destruktivním způsobem podrývá vaše blaho, oslovte jej: „Hej, XY, vím, že jsi tady se mnou (ve mně). V této situaci mi vůbec nepomáháš ani neprospíváš, naopak, takže odejdi.“ Pak budete schopni si víc uvědomovat, že váš vnitřní kontrolor a despota je pouze vaší malou částí, kterou můžete vy sami ovládat a mít nad ní kontrolu.

V popisu postupů bychom mohli dlouho pokračovat, možná vám ty další vyjmenuju někdy jindy.

Abych však nezapomněla, velice efektivní pomoc vám může nabídnout i andělská terapie podpořená užíváním energetické esence Kwan Yin, která koriguje nadměrnou vnitřní i vnější kontrolu, uvolňuje zadržované a potlačené pocity i myšlenky a dává vám šanci na jejich zpracování. Doporučuje se rovněž u psychického a fyzického napětí.

Osvědčila se též u emočních a mentálních blocích a u křečovitého držení se lidí, kteří z našeho života odešli, opustili nás, nechali nás samotné.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka andělské terapie a hlavní konzultantka projektu Lichtwesen pro ČR a SR