ZRANĚNÉ VNITŘNÍ DÍTĚ, ROZZUŘENÁ VNITŘNÍ MATKA A KRÁLOVNA BOUDICA

Znáte příběh britské keltské královny a bojovnice jménem Boudica? Nikoli? Stala se sice na relativně krátkou dobu obávanou vůdkyní vedoucí svůj lid proti uzurpátorskému, agresivnímu, svobodu ostatních evropských etnik surově potlačujícímu a domýšlivému Římu. Kdyby byla zvítězila, naše dějiny se mohly odvíjet zcela jinak a předpokládám, že mnohem lépe, mírumilovněji a – svobodněji. Jak to souvisí s vnitřním dítětem a rozzuřenou matkou? 

Když se Boudica odmítla pokořit zpupnému Římu, znásilnili římští vojáci její nezletilé dcerky! No ano, stálo za tím i Boudičino odvážné tažení za svobodu jejího národa proti egomanskému římskému kolosu, který je však pro královny tím samým, jako její dítě, ale prvním impulsem bylo neodpustitelné a hrubé násilí na neviňátkách ze strany expanzivního národa, který ostatní označoval za barbarské pohany a sebe za vzdělaný a ušlechtilý národ. Zdá se vám takováto reakce přehnaná? Proč? Správná a skutečně milující matka se zásadně a vždy bije za své děti jako lvice. Někdy dokonce i jako řádně naštvaná a lítá saň…

Odvážné a líté slepičí matky

Vyrůstala jsem na vesnici. Jedním z mých oblíbených míst byl rozlehlý dvůr vyhrazený pro velké hejno slepic, mezi nimiž jsem si ráda hrála. Už i věda přišla na to, že slepice nejsou ani trochu hloupé, naopak, na základě výzkumů dospěli badatelé k tomu, co jsem já věděla už jako předškolní dítě. Že i vzhledem k malému mozku jsou slepice dost inteligentní.

Kdyby jenom to! Jednou, když jsem za slunného dne seděla mezi malými kuřátky a jejich slepičími maminkami, jsem zaregistrovala nad sebou podivný a dosti velký stín. Zvedla jsem svou malou hlavinku a ke svému úžasu jsem nad sebou zahlédla velkého ptáka. Jak se velice záhy ukázalo dravého. Ne, orel to nebyl, pravděpodobně šlo o trošinku menšího ptačího agresora. V té chvíli se všechny mateřské slepice doslova nasupily, jejich peří naježilo a všechny zvedly křídla. Pokud se domníváte, že kvůli tomu, aby pod ně skryly své malinkaté žluté potomky a čekali na krutý osud, tak vás musím vyvést z omylu. Dravec se snesl na dvůr a – nastala mela! Slepice se do něj pustili, klovali mu do hlavy, zobáky se snažili trhat mu peří a vyklovat oči! Dravec byl sice možná víc překvapen něčím, s čím nepočítal, než významně zraněn a poražen, ale jakž takž se zmátořil a rychle odletěl. Od té doby se na náš dvůr nejenom nesnesl, ale ani nad ním neplachtil žádný ptačí predátor. Ono příběhy o odvaze se šíří mnohem rychleji než o zbabělosti.

Moment „slepičí vzpoury“ a obrany svých pípajících potomků si budu pamatovat do konce svých dní. Ano, draví ptáci by řekli, že se kdákající slepice změnily ve fúrie nebo dnes spíš v hysterky. To tak již bývá, když se agresoru dostane adekvátní a spravedlivé, holt někdy i hlasité odezvy. Dle mého se však zachovaly přesně tak, jak mají jednat opravdové matky plné lásky ke svým dětem. Bohužel, mnohým z nás lidí, kteří na slepice pohlížíme jako na mentálně omezenou drůbež, se takovéhoto zastání nikdy nedostalo.      

Vnitřní děti a vnitřní rodičové

V transakční analýze, což je jak psychologický přístup tak jeden ze směrů psychoterapie, z něhož jsem dělala ročníkovou práci na psychoterapeutické fakultě, rozeznává tři (vnitřní) základní osobností roviny: Dítě, Rodiče a Dospělého. Je to však docela jiný princip, jako vnitřní Zraněné dítě a vnitřní Lítá (Rozzuřená) Matka Ochránkyně. Pokud je dítě v dětství zraňováno, zanedbáváno, týráno, šikanováno, neprávem obviňováno a trestáno za něco, co nespáchalo, anebo to spáchal třeba některý z jeho protežovaných sourozenců nebo kamarádů a navíc se mu nedostává od nikoho žádné ochrany, zastání či podpory, vytvoří si vlastní vnitřní svět, a občas i různé ochranné postavy v něm. Jednou z nich je i pečující a za každých okolností a jakýmkoli způsobem ochraňující Matka, která dokonce může mít črty rozhněvaného Boha (resp. Bohyně), která se potenciálním, ať již reálným nebo domnělým pachatelům, za vnitřní dítě mstí a trestá je za nepřátelské „prohřešky“. Že jste o mstivých bozích nebo bohyních neslyšeli ani nečetli? Ale že jich je! Dokonce i starozákonný, tím pádem vlastně i novozákonný Bůh se víc krát projevil jako Bůh mstivý a trestající, a to nejenom v případě celosvětové potopy, případně Sodomy a Gomory.

Některé ze zraňovaných a nikým nebráněných dětí natolik dusí v sobě frustraci, smutek a zároveň i vzdor a hněv, že se z nich může stát cosi podobného jako Carrie z tragického románu Stephena Kinga s prvky hororu a sci-fi. Ono to až taková utopie není, zraněné dítě (a vlastně i dospělý), které se stáhne do svého nitra, do místa, kde dlí jeho vnitřní Zraněné Dítě, vskutku může do jisté míry a více méně ničit svět, přinejmenším ve svém okolí. Co myslíte, jakým dětstvím prošli někteří krutí diktátoři? Domníváte se, že všichni z nich byli rozmazlení spratkové svých rádoby milujících rodičů? Ale kdepak!

Zraněné dítě si vytváří svůj vlastní, velice osobitý vnitřní svět. Touží například po čemsi takovém jako je rytíř ve zbroji bez bázně a hany, nesmiřitelný anděl spravedlnosti a vojevůdce bojových andělských šiků archanděl Michael s plamenným mečem, nebo po Batmanovi (Kočičí ženě), jež za něj provede spravedlivý rozsudek nad agresory a uzurpátory, kteří jej mučí, trýzní, zanedbávají, neprávem obviňují, šikanují, terorizují, nedostatečně ochraňují atd. Prahne pak rovněž po podobné matce, jakými jsou – nebojácné slepice! Po matce, která se nelekne ničeho, před ničím se nezastaví, nebude jej konejšit stylem: „Miláčku, to bude v pořádku, uvidíš!“, nebo: Ale víš, odpusť jim (nedej bože omluv se jim!) oni to dělají proto, že…“, anebo: „Nevzpouzej se, bude to ještě horší!“ atd. Ne, ne a ne. Přeje si matku, která vyrazí do boje v jeho zájmu stejně jako Boudica, a nepůjde se nejdřív poradit s psychiatrem, terapeutem, sociální pracovnicí, potažmo kartářkou, anebo také možná neudělá vůbec nic. Ještě tristnější přirozeně je, pokud je agresorem nebo zanedbávajícím a neochraňujícím rodičem právě matka. Také otec, nejbližší kamarád, učitel apod.

Společnost, která nesnáší a segreguje spravedlivě rozlícené matky i Matky  

V našem světě se otevřené vyjádření emocí, zejména těch domněle „negativních“, nenosí a je vlastně nepřípustné a nežádoucí. Je povolené a společensky přijatelné odhalovat různé, i intimnější části těla, ale proboha, jenom ne emoce! Hrajeme si většinou na diplomatické, chápající, usměvavé, vše přijímací, navenek „slušné“ lidi, a k tomu přece spravedlivý hněv, rozhořčení, rozčilování nad bezprávím a útiskem, otevřené domáhání se práva atd. nepatří! 

V tomto případě platí - nejenom pro děti, nýbrž i pro jejich rodiče, nebo pro kohokoli jiného - v již zmíněné transakční analýze podmíněná fráze typu: „Pokud nejsi poslušný (po-slušný), nestojíš za nic“. Věděli jste, že většinu masových vrahů považovalo jejich blízké i vzdálenější okolí za velice milé, slušné, poslušné, přizpůsobivé lidi?

Vnitřní Rozlícená Matka je však něco zcela jiného. Je svým způsobem součástí vnitřního Zraněného Dítěte. Pokud se člověk jakéhokoli věku dostane do situace, v níž se ho skutečně, aktivně a účinně nezastane nikdo z těch, kdo by to měl udělat, anebo to od něj dotyčný jedinec očekává, může to v něm probudit právě v tom momentu už nebezpečně rozhněvané Zraněné Dítě nebo Rozlícenou Matku, často obojí.

V dospělosti často nejde pouze o zradu v rodině, ale i v různých sociálních skupinách, v nichž se osoba se Zraněným vnitřním Dítětem pohybuje, nebo k nim chtě či nechtě patří. Přátelé (i když asi nepraví), školní a pracovní kolektiv, sportovní tým, firma, nadřízení, dokonce i stát a společnost jako taková.

Když se v člověku se Zraněným vnitřním Dítětem nahromadí příliš mnoho frustrace, hněvu, bezmocnosti, žalu, pocitu vyčlenění, segregace, neumí si s nimi poradit. Žádné dítě k tomu totiž ještě nemá dostatečnou psychickou výbavu. A k tomu se cítí být i zcela bezbranné vůči vnějšímu světu. Takže se nakumulované emoce, zážitky a zranění vylejí ze břehů jako horká krupicová kaše v pohádce Hrnečku, vař, pohne se země, přižene se hurikán, Dítě zalarmuje soptící Matku Ochránkyni. Ta začne ve snaze Dítě ochránit dštít síru, seká hlava nehlava, zuřivě se zastane Zraněného Dítěte a v krajním případě vytáhne do soukromé války.

Prostě nechtějte ještě víc rozhněvat už beztak naštvanou Amazonku! Té je úplně lhostejné (podobná je jí francouzská ikonická Marianne, která symbolicky vedla lid během francouzské revoluce) zda stojí proti megalomanské nadnárodní společnosti, systému, opilému násilníkovi, mafiánovi, císaři, složkám šmírovací tajné policie a jejich udavačům, komunistům či kapitalistům, ničitelům přírody, učitelům tělocviku nebo přímo ředitelovi školy, šéfovi, zrádnému či chabému příteli, rozzuřenému býku, stádu splašených slonů, vetřelcům z vesmíru. Nebo proti samotnému ďáblu.     

Výjimky, kdy je dobré mlčet

Nenabádám vás mlčet, když je nutné a též velice léčivé promluvit, bránit sebe nebo jiné a za něco správného se bít, třeba i perem či klávesnicí na počítači. Naopak, to nikdy nedělejte, jednoduše mluvte, pište, braňte se a braňte ostatní. 

Ale jsou i situace, kdy je víc než dobré a záhodné zmlknout, minimálně v zájmu přežití a pozdější možnosti bojovat dál. Na konci jednoho z dílů seriálu říká Hercule Poirot: „Ptáky zpívají pouze do té doby, než je sestřelí nějaký hlupák v tvídovém obleku.“ Rada tedy zní: když si „hlupáci v tvídových oblecích“ vyjdou na lov zpěvavých opeřenců, zmlkněte, nehýbejte se a vydržte. Až se budou vracet z neúspěšné vražedné procházky pistolníci, kteří si namlouvají, že zabíjení drobných a zdánlivě bezbranných tvorů je bůhvíjaké hrdinství div ne hodné Herkula, (obrazně) potichu vyleťte vzhůru a pusťte na ně, víte co. A spusťte hlasitou vřavu, když už budou utíkat do čistírny. Vaše vnitřní Dítě a Matku Ochranitelku i takové malé vítězství povzbudí. K těm nepravým a namyšleným hrdinským lovcům mohou patřit kupříkladu novodobí profesionální a velice dobře placení slídilové, kteří berou mrzký Jidášův groš od velkých korporací a firem za neoprávněné špehování a udávaní jiných (ano, bez skrupulí i svých „přátel“) na internetu i jinde. Prostě zrádcové, kteří ve vás neprobudí vaši vnitřní Šípkovou Růženku polibkem, nýbrž řvoucího a oheň dštícího draka či dračici nepravdivým obviněním.       

„Já si myslím, že je lepší držet hubu a na konci měsíce dostat výplatu.“ To je také věta z jednoho z francouzských televizních seriálů. Rozumné krátkodobé mlčení ptáčků zpěváčků však do této kategorie zásadně nepatří! Lidé hájící takovéto přesvědčení jsou spíš mlčící a přetvařující se bázlivci, kariéristi, strýčkové Skrblíkové (jo, ten strýček Duck který má věčně dolary v očích) a šplhouni.

Co s Rozzuřenou vnitřní Matkou

No, závisí od toho, na co jste zaměřeni. Pokud na budování kariéry za každou cenu, udržení jistých lidí ve svém „kruhu“ nebo naopak na udržení se v jistých kruzích za každou cenu, na materiální blaho a vyšší příjmy za každou cenu, tak jděte k odborníkovi, například psychoterapeutovi a v průběhu terapií doslova zabijte svou Lítou mateřskou Ochránkyni a umlčte definitivně své Zraněné vnitřní Dítě. Jenom počítejte s tím, že oba jednoho dne stejně znovu povstanou, dřív nebo později, silnější a rozzlobenější než předtím. Následná erupce bude mnohem ničivější a následky drastičtější.

Ono stejně je mnohem, mnohem víc těch, kteří se urputně ovládají, procvičují „poker face“, vřískají a buší raději do polštáře, možná se dokonce skvěle přetvařují, mermomocí tlumí své vlastní emoce a také své potřeby, křečovitě se usmívají ve chvílích, v nichž by nejraději řvali jako tur na lesy i na hory, tají a nedávají najevo své skutečné názory apod., než osob, které konají jako Boudica či moudrá a smělá slepice. Ta totiž jaksi intuitivně ví, že v jednotě, v odhodlání, nepodlézání falešným autoritám, v odvaze čelit mnohem mocnějšímu protivníkovi a v projevení spravedlivého hněvu je fakt SÍLA.

Čili většina potřebuje spíš podpořit a zahojit svého vnitřního smělého Bojovníka, svou neohroženou srdnatou Matku Ochránkyni, své odvážné vnitřní Dítě, které se neohlíží na zisky, profit, benefity, kariérní postup, uhlazený blazeovaný styl. Bez nich kloníme hlavy a záda stále níž a níž (o čem svědčí třeba tak často ztuhlá ramena a trapézy či zablokovaný krk), stáváme se hračkami v rukou tzv. mocných (mocnými se stávají naší slabostí a strachem zastat se sami sebe) a loutkami v prapodivném divadelním světě, na načančané scéně zbité z docela přesvědčivých kulis, avšak přece jenom - kulis.

Pokud potřebujete podpořit svého vnitřního Rytíře, svou Matku Ochranitelku, svého vnitřního Strážce a Obhájce a uzdravit své vnitřní Dítě - nechoďte do fitness klubu. Nabušené svaly ještě nikdy z nikoho odvážlivce neudělali. Vlastně jsem si právě vzpomněla, mezi našimi častými telefonáty s mou štíhlou a drobnou snachou byl nedávno jeden, který mě pobavil. Vybrala se vyvenčit své štěně, bílého pitbula s černým srdíčkem na čumáčku. Proti ní šli dva mladíci s kupou svalů, které napínali až do krajnosti jejich letní trika a kalhoty. Když postřehli jejího pejska, něco si špitali s pohledem na něj upřeným, a pak oba spěšně přešli velice frekventovanou ulicí na druhou stranu, mimo přechod pro chodce. Ona za nimi v údivu hleděla, takže si nestihla všimnout, že malé děvčátko, které šlo ve směru k ní z druhé strany i s maminkou, si dřeplo ke štěněti - které je mimochodem velice přítulné, milé, mírumilovné a přátelské - a začalo jej bezelstně hladit. Vzhledem ke svému věku, bylo jí kolem pěti, šesti let, nemělo žádné svaly, které by si vybudovalo bodybuildingem. Smělost nesídlí v uměle vypěstovaném svalstvu, nýbrž v duši a v srdci, které „ví“.     

Takže se jednoduše zhluboka nadechněte a pustě všechny své utiskované, zatajované, potlačované, neventilované emoce ven! Tam kam patří a komu patří. Promluvte! Braňte se! Braňte své děti, své blízké, třeba i celý svět, pokud chcete. Anebo se obraťte na psychoterapeuta, kouče či výše jmenovaného archanděla Michaela, ať vám pomůže stát se hrdinou, který je skryt ve vašem nitru společně s Dítětem a Matkou Ochránkyní. Odmítněte být posluhovači kohokoli, život máte jenom jeden jediný. 

A také můžete mezi tím užívat esenci nabitou Michaelovou energií, která podpoří vaše emocionální zdraví, případně noste šperk ze zlata, stříbra, perly a zirkonu Rychlý anděl, jenž vás podpoří v rychlých, efektivních a smělých krocích, kterými dojdete ke svobodnému a mnohem šťastnějšímu bytí s nefalšovanými a skutečnými emocemi i opravdovými, upřímnými a otevřenými lidmi kolem sebe.

Judita Peschlová, akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná terapeutka andělské terapie a rodinných konstelací, oficiální lektor projektu Lichtwesen