3. lekce Školy Tarotu Zdarma - Symboly, Archetypy v Tarotu, symbol lilie a růže, doporučená liteteratura

Treba si uvedomiť, že tí z nás, ktorí Tarot berieme naozaj vážne ako studnicu hlbokých vedomostí, ako prostriedok rozvoja svojej tvorivosti, ako psychoterapeutický a poradenský nástroj, ako cestu k vlastnému rozvoju a posunu, ako nekonečnú a bezodnú knihu rozsiahlych poznatkov, študujeme Tarot (nehovorím teraz o knihách o Tarote) nie roky, ale desaťročia a stále a znovu nachádzame nové a nové a nové jeho rozmery, hĺbky i výšky – a stále sa máme čomu učiť, stále nás má Tarot čím prekvapiť. Veď napríklad aj druidovia či príslušníčky Wiccy sa museli kedysi najprv učiť dlhé, dlhé roky, kým ich učitelia mali pocit, že aspoň ako tak ovládajú fragment toho, čo si budú musieť neskôr aj tak sami neustále rozširovať...   Dnes je, žiaľ, móda „instantného“ spôsobu učenia sa a získavania rôznych druhov kvalifikácií, ale tí, ktorí chcú byť čestní k sebe, k druhým, k téme svojho štúdia, vedia, že štúdium čohokoľvek je nekončiaci a večný proces a žiaden víkendový kurz, ani ich séria nenahradí celoživotné štúdium a predovšetkým – prax, prax, prax.. A že k tomu treba najmä trpezlivosť, trpezlivosť, trpezlivosť a výdrž, výdrž, výdrž a dôslednosť, dôslednosť, dôslednosť...

O symboloch

V súčasnej dobe prežívame  zaujímavé premeny. Pretože veľa ľudí vykročilo v posledných 25-30 rokoch novými cestami  psychológie a jazyka symbolov, sú naporúdzi nové skúsenosti, ktoré samy osebe menia psychológiu a oblasť symbolov. Jeden z najdôležitejších znakov tohto nového vývoja spočíva v tom, že dnes môžeme pri každom symbole vychádzať z jeho dvojakého či až viac významového obsahu. Časy formálnej interpretácie symbolov sa pominuli. Platí to pre obrazy tarotových kariet rovnako, ako pre obsah ktoréhokoľvek iného jazyka symbolov.  Ako príklad môžeme uviesť napríklad symbol bielej holubice.  Už od staroveku je znakom Božského (Duch Svätý alebo Posol Boží) a múdrosti (Sophia), rovnako ako atribútom gréckych božstiev Afrodity a Eróta, a je teda prejavom božskej moci a lásky. V duchu tejto tradície sa biela holubica vyvinula vo všeobecne známy symbol mieru. Na druhej strane však väčšina ľudí už iste videla Hitchcocov  film "Vtáci", v ktorom sa vtáky viacerých druhov, medzi nimi práve aj holuby, stali zosobnením strachu,  hystérie zanedbanej prírody a zdivočeného ducha. Tak sa biely holub stal predmetom číreho obdivu - a obyčajný holub symbolom hrôzy, zdesenia, prázdnoty, jalovosti a (duchovnej) otupenosti, omámenia, ako v obľúbenom príbehu Patricka Süskinda "Holub". Vezmime napríklad aj šansón Georga Kreislera "Poďme otráviť holuby do parku...", čím sa nám postupne začne objasňovať, že v dnešnej kultúre je symbol bielej holubice živý - čo treba brať do úvahy - v novom spektre významov, ak sa objaví v snoch, rozprávkach či Tarote. 

Ďalším príkladom premeny symbolu je obraz vlka. Počas stáročí si "upevnil" svoje postavenie v predstavách ľudí ako "zlý vlk". Táto predstava bola všeobecná, nevystupovala na povrch len v rozprávkach, ale napríklad aj v známom výroku Thomasa Hobbesa, ktorý vyhlásil: "Človek človeku vlkom". Vlk sa však stal aj symbolom pustovníka, pútnika,  hľadajúceho a sprievodcu na cestách, ako v románe Hermanna Hesseho "Stepný vlk". Autor ho napísal v roku 1927, populárnym sa však stal až koncom šesťdesiatych rokov, keď sa stal kultovou knihou hnutia hippies. Dnes milióny ľudí buď videli, alebo aspoň počuli o filme, prípadne o knihe "Tanec s vlkmi". Tu vlk ako náprotivok a spoločník hlavného hrdinu vstupuje do procesu dozrievania, ktorý vedie k nastúpeniu vlastnej cesty

Dnes by sa dal porovnateľným spôsobom doložiť pri  každom symbole nesmierny prírastok významových obsahov i spôsobov výkladu a v dôsledku toho zároveň aj rozmanitosť významov a výkladov. Doterajšia jednostrannosť v určovaní zmyslu symbolov ustúpila pozorovaniu z mnohých, často protichodných perspektív.  Pritom skutočne vznikli a vznikajú nové obsahy, významy a výklady a priraďujú sa k starším predstavám. Dnešná šírka významových obsahov a výkladov v oblasti  symboliky však iba znovuobjavuje rôznorodosť a komplexnosť, ktorá bola pôvodne v časoch antiky so symbolmi spojená.

Upadla len do zabudnutia:  Vtáky, niekedy aj tie najmierumilovnejšie a najneškodnejšie, boli známe už v  antických mýtoch ako nositelia zlých správ alebo dokonca osudu. Ako príklad môžeme uviesť Sirény. Mýtus ich popisuje ako panny s vtáčím telom, ako vtákov - duše, ktoré sú doma rovnako v Hádovom panstve (ríša tieňov) ako na nebeských pláňach, doslova "očarujúce zvodkyne". Obdarené nadprirodzenými schopnosťami a sladkým, vábivým spevom,  lákali na breh skalnatého ostrova námorníkov, kde ich  usmrtili. Až keď im odolal nebojácny Odyseus, vrhli sa vraj do morských vĺn... 

Symboliku vlka môžeme spätne sledovať až k Plutovi (paralela medzi rozprávkou o Červenej Čiapočke a antickým mýtom o Koré a Deméter). Pluto vystupuje v antickom mýte ako dvojité božstvo. Jestvuje teda v dvoch podobách: raz jako Plutón (Hádes), boh podsvetia,  ktoré je plné tieňov; inokedy zasa ako Plutos, zobrazovaný v podobe malého chlapca s rohom hojnosti - čiže boh dobrého osudu, dobrého zdaru a prechodu s dobrým koncom (cez rieku, more, jazero...). Ak sa teda s pohľadu vývoja našej kultúry stretneme s vlkom aj ako so symbolickým priateľom a pomocníkom, je to skutočne novinka v porovnaní so stáročnou tradíciou. Tým sa však  v novej forme vytvárajú len také súvislosti, aké už kedysi v priebehu histórie symboliky raz jestvovali.

Archetypy:  nové významy a postavenie

Aktuálne vývojové fázy v symbolike zdôrazňujú trvalú platnosť prínosu C. G. Junga v oblasti skúmania archetypov, pravzorov a "od nepamäti prítomných všeobecných obrazov". Načrtnutý vývoj potvrdzuje, ako veľmi sú práve v dnešných časoch tieto pravzory živé. "Archetypy" však  dnes získali ďalšie, dodatočné významy, ktoré C.G.Jung ešte nepoznal.  Slovo archetyp neoznačuje v starogréckom jazyku len pravzor alebo praobraz. Je súčasne vyjadrením podstaty a sily priebojnej, uplatnenia schopnej tvorivosti. Ak sa teda spýtame na význam archetypov, odpoveď nás povedie dvoma smermi. Vzory zdedené a uplatňujúce sa prostredníctvom kolektívneho nevedomia pôsobia ako archetypy. Ako archetyp je v nás činná však aj sila, umožňujúca byť sám svojou podstatou, svojím tvorcom. Archetypy charakterizujú aj pravzory, ktoré vzhľadom na našu individualitu aktivizujeme prvé. Sú to  tie činy, skutky, danosti a talenty, prostredníctvom ktorých osobne nechávame za sebou trvalú stopu, akoby sa prejavili len po prvý raz, pretože predtým tu nebolo ničoho.  V starogréckom jazyku malo slovo archetyp vždy dva významy (používanie tohto výrazu nezaviedol C. G. Jung, ale prevzal ho z neskorej antiky od Philóna a Plotina). Až dnes, keď sa masová spoločnosť indivíduí stala realitou, vychádza dvojaký zmysel výrazu archetyp na povrch a  stáva sa výraznejším. Každý výklad symbolu je súčasne tvorivým aktom, každý vnem je predmetom vnemu, každé uskutočnenie je predmetom uskutočnenia. Ak v tejto súvislosti vytvárame nové výrazy či nové hodnoty, stávame sa sami archetypmi. Sme potom sami silou, ktorá skutočnosť pretvára vždy na čosi nové. Táto schopnosť dať vlastnú  tvár vlastným životným podmienkam, vtlačiť im vlastnú pečať a pretvárať ich z určitých stránok i bez akéhokoľvek predobrazu ako iniciátora, je bezpodmienečne potrebná, ak chceme nájsť a rozvinúť svoju vlastnú, osobnú cestu v rámci veľkého kolektívu iných svojských indivíduí, a pritom zostať jeho súčasťou.  

Nárast počtu všetkých možných výkladov každého symbolu niektorí oplakávali a dodnes oplakávajú ako stratu jednoznačnosti. Je pravdou, že doterajšie výkladové formuly a recepty sú nenávratne stratené. Zo súčasného stanoviska a hľadiska sa jednoznačnosť často považuje za  príliš jednostranný pohľad. Jednoznačnosť interpretácie symbolov, ktorá nespočíva práve na jednostrannosti je možná až dnes: symbol samotný je stále ten istý, bez ohľadu na to, koľko významov doň vkladáme. Osobnú jednoznačnosť dosiahneme i my sami, keď sa meníme súčasne so symbolom! Ak napríklad vnímame kartu "Dva kalichy" výlučne pozitívne či kartu "Desať mečov" len negatívne, musíme sa zmeniť, aby sme naplnili druhú, odvrátenú stránku obsiahnutú v obraze karty, prejavujúcu sa práve v tomto okamihu. V tomto zmysle je dnešný významový obsah a výklad symbolov porovnateľný s priebehom deja v rozprávke. Ešte pred záverečným šťastným koncom zahŕňa takmer každá ľudová rozprávka dosiahnutie premeny každej zo zúčastnených postáv, ku  ktorej dochádza rôznymi spôsobmi.  Dnešný výklad symbolov predpokladá vlastnú, osobnú vnímavosť, intuíciu a presadenie sa. Tým sa symbolom súčasne priznáva dôležitosť i vážnosť a nie sú znižované len na úroveň akéhosi našepkávača hesiel, ktorý si v skutočnosti vystačí sám bez akéhokoľvek obrazu, symbolu či príbehu. Každý obraz, každý symbol, a tiež každý pojem obsahuje vždy viac, ako sa dá vyjadriť slovami. Preto nám symboly poskytujú nielen možnosť premeny, ale aj duchovného rastu a duševnej bezprostrednosti.  Ak prijmeme práve takéto chápanie významu symbolov  a silu, ktorá sa v nich a cez ne týmto spôsobom prejavuje, ak sa stanú súčasťou nášho života, ak sa naučíme pracovať s nimi v takomto duchu, odlíšime nový, súčasný spôsob výkladu Tarotu (a tiež spôsob práce s inými symbolickými jazykmi) od oddávna známeho veštenia a klasickej ezoteriky, pri ktorých obrazy a symboly často slúžili a slúžia iba ako ilustrácia už predtým pevne stanoveného spôsobu výkladu.  Istý známy odborník v oblasti Tarotu vysvetľoval v jednom zo svojich interview: "Vo chvíľach, v ktorých si prezerám frekventantov svojich kurzov krátko na to, ako si vytiahli dve tarotové karty, si občas pripadám veľmi indiskrétny: Vidím ich prakticky nahých." Čosi podobné nevyhnutne predpokladá zo strany lektora či vedúceho kurzu dôkladné a hlboké vedomosti o kartách. Každý, kto si vytiahne kartu sa - chtiac či nechtiac – potom obnaží pred jeho zrakom. Predsa však je aj takáto predstava výstižná a zmysluplná len do tej miery, do akej platí napríklad domnienka, že vlk musí byť za každých okolností zlým vlkom. V skutočnosti sú symboly vystavené ustavičným premenám a vývoju. Sú živé, a práve preto ich môžeme držať pred sebou ako zrkadlo. Nie je nevyhnutné ani potrebné pritom duchovne zmeravieť a stať sa zajatcami nech  už ako dôkladne prepracovaného systému.  Úlohou lektora na kurzoch (ale i priateľa či známeho pri spoločnom výklade Tarotu) je oveľa viac, ako  len poskytnúť svoje vedomosti a skúsenosti či podporovať  samostatný rozvoj osobnosti človeka, ktorého sa výklad týka. Patrí k nej veľká dávka zvedavosti a venovanie značnej pozornosti tomu, aké myšlienky, pocity, asociácie a poznatky spája s konkrétnym symbolom dotyčná osoba samostatne i v rámci daných podmienok novým, teda individuálnym spôsobom. Nič proti nahote v pravý čas - ale kým budeme symboly chápať ako živé výrazové formy a nie ako mŕtve znaky, dovtedy bude so vzrastajúcim poznaním nevyhnutne rásť aj chápanie nevyčerpateľného, priam jedinečného tajomstva, obsiahnutého v každom symbole a každom človeku. So vzrastajúcim poznaním a zručnosťou rastie súčasne aj rešpekt k tomu, čo je na tých druhých natoľko odlišné, že sa to doteraz vymykalo nášmu chápaniu.  Pravým a najlepším učiteľom i majstrom sú symboly samotné. Pod cudzím vedením, pri spolupráci a vzájomnej výmene sa učíme len rýchlejšie alebo lepšie rozvinúť vlastné, osobné kritériá pre vnímanie symbolov. Úloha či šanca nájsť najvhodnejšie a sebe najviac prispôsobené osobné významové obsahy a výklad symbolov je nepodeliteľná. Nemožno ju presunúť na iných či od iných odkopírovať. Hľadanie vlastného vhodného významu symbolov je zároveň zrkadlom hľadania vlastného významu, t. j. významu vlastnej osoby vo svete. Až keď ideme svetom a so svetom vlastnou cestou, máme - a aj užívame - naozaj právo človeka na život, slobodu a  rozvoj šťastia.

Úloha:

Umění pracovat s Tarotem vyžaduje hluboké sebepoznání a zbavení se sebeklamů. Můžete rovněž začít třeba s individuální psychoterapií, anebo pomocnými terapeutickými skupinami, které nejsou určeni jenom k léčení, ale především a právě k sebepoznání. Je to však časově i finančně náročné a nikoli nevyhnutelné. Za předpokladu, že dokážete být k sobě tvrdě a nekompromisně upřímní a otevření (což je ovšem zpočátku málokdo), dá se na tomto – často symbolicky „zaminovaném“ – poli podniknout i osobní, individuální cesta bez výše zmíněné pomoci někoho jiného. Měli byste si ale být naprosto vědomi toho, že to, co Vás na cestě potká, nemusí být vždy nevyhnutně krásné, světlé, oblažující a povzbudivé - ale také může.

Cvičení

V čase, ve kterém nás určitě nebude nikdo a nic rušit, si pustíme příjemnou hudbu, postavíme židli před co největší zrcadlo, zapálíme svíci a v úplném tichu, za pokojného dýchání se klidně – bez posuzování či všímání si vzhledu – pozorujeme na ploše zrcadla. Pocity, které přicházejí, neodsouváme, nelekáme se jich, necháváme je doznít, i kdyby byly sebenegativnější. Destruktivní jsou jenom emoce, které vytěsníme a zaženeme, ne však ty, které si umožníme procítit, přijmout a následně nenásilně, bez přispění požadavků Ega transformovat. Stejně zacházíme s mimovolnými myšlenkami, které v nás snad vyvstanou. Cvičení provádíme podle možnosti každý den. Po každém „ zrcadlovém sezení“ si vytáhneme jednu kartu a snažíme se pochopit poselství jejího obrazu (neustále opakuji: bez použití různých návodů, publikací a knížek, pouze se spolehnutím se na svou intuici a představivost!) v souvislosti se vším, co k nám v průběhu sezení přišlo a oslovilo nás. V tomto případě slouží tarotová karta jako doplňkové zrcadlo, které Vás může naučit vidět svou pravou podobu i bez jakýchkoli zrcadel…

Výsledky sezení, tedy cvičení, mi v kopii (velice stručně a heslovitě, bez zbytečných detailů a ohrožujícího sebe odhalování) zapisujte pravidelně do svého "sešitu úkolů" i s uvedením jednotlivých tažených tarotových karet, abyste mohli postupně sledovat své pokroky a vývoj. 

 

Mystický význam symbolů lilie a růže na tarotových kartách

 

Lilie a růže jsou dva významné květinové symboly, které se v západní ezoterice používají již celá staletí. V obecní symbolice je pak lidstvo zná od pradávných dob. Potkáme se s nimi přímo nebo i zprostředkovaně také v mýtech, legendách, různých starých příbězích a v pohádkách.

 

Výběr symbolů není nikdy otázkou náhody (ta ostatně v mém pojetí vůbec neexistuje). Symboly ztělesňují jisté základní principy Stvoření, které mají vnímavému pozorovateli něco sdělit. Žádný detail na tarotové kartě není bez kontextu a souvislostí. Každý z nich může být smysluplnou pomocí na cestě k hlubšímu pochopení. V neposlední řadě se může kterýkoli symbol z tarotové karty objevit v našich snech jako poselství z našeho nitra. Někdy nám mají něco připomenout, na něco upozornit, anebo občas nás, naše myšlení a naše cítění také v něčem důležitém usměrnit.

Lilie i růže jsou symboly zosobňující protikladné principy, které mají být lidským úsilím sjednoceny, sloučeny v nerozlučnou jednotu. Růže se na originálu (původních barevných) tarotových karet objevuje v různých barvách (karty Blázen, Mág, Císařovna, Velekněz, Síla, Smrt), především v bílé a červené. Lilie jenom v jedné: bílé (karty Mág, Velekněz).

Bílá a červená jsou základními barvami Stvoření a polarit. V hinduismu k Šivovi a k Šaktí – mužskému a ženskému principu – přirazeny taktéž bílá a červená.

Bílá je barvou klidu, ticha, potenciálu všech energií a sil, pravdy a kosmické moudrosti. Bílá je zářivá a světlá, reflektující – bez toho aby byla sama něčím dotčena (Albedo ve fyzikálním smyslu, v chápání alchymie). Je čistá, čirá, nerozdělitelná, chladná a nezměnitelná.

Červená má v podstatně odlišné vlastnosti. Již její označení (zkuste nahlas vyslovit slova „bílá“ a pak za chvíli „červená“) – ať už v kterémkoli jazyce – je naplněné energií, sílou, činem, akcí a zahrnuje změnu. Červená pohání vpřed, je to barva obsahující agresivitu, která nenechá nikoho nezainteresovaného a nedotčeného. Je impulsivní, vášnivá. Něco požaduje, rozvíjí, dává směr, přituhuje pozornost, stojí v centru a je výrazně dominantní. Nemůžeme ji přehlédnout. Vyzařuje intenzivní teplo, někdy až žár (léčivá rudá). Znamená život a krev.

Mohli bychom říct, že rudá růže a bílá lilie představují zjevní protiklady, polarity jedné síly. V Tarotu symbolizuje lilie čistotu, jednotu, moudrost, nepopiratelnou pravdu a zákon, nejvyšší abstrakci a neosobnost.

Rudá růže zosobňuje náš osobní charakter s jeho žádostmi, v jistém ohledu také libido, svět našich smyslů a všech „procesorů“ umožňujících zcela individuální vnímání. Symbol růže je znakem aktivních, velmi osobně zbarvených přání či tužeb, které nás odlišují od jiných lidí (přinejmenším se nám to tak může jevit). Ve skutečnosti se za každým přáním a touhou anebo jejich manifestací skrývají tytéž kosmické impulsy. U bližšího zkoumání nám můžou naše různorodá přání dovést až k prastarým, původním principům. To, co nás od jiných osob odlišuje, není samotné přání, ale způsob, jakým jej projevujeme a jakým jej naplňujeme. Právě v tom se zrcadlí čistě osobní pohnutky, zvyklosti a specifické aspekty.

Lilie jsou tedy symbolem jednoty, růže různorodosti a odlišení, a také neustále se měnící povahy našich tužeb a vášní. Pokud mluvíme o lilii, vždy si představujme jejího jediného zástupce, botanicky bílou Lilium candidum. Je takříkajíc prototypem všech ostatních druhů lilií. V tarotových kartách se právě tato lilie v neproměněné podobě objevuje už od nejstarších dob. Také Bible, asyrské, krétské, řecké, byzantské a římské prameny mluví či zobrazují pouze tuto lilii.

Růže se naproti tomu objevuje v tisících podobách. Pokud budeme hovořit o růžích, které se objevují v Tarotu, nenajdeme v botanice žádný odpovídající jediný druh růží, o kterém by se tarotoví autoři zmiňovali. Každý má na mysli obraz své červené růže, který se nemusí shodovat s obrazem v představách jiných lidí. Růže jsou produktem lidského pěstění a zušlechťování, „šlechtění přírody“. Přirozeně, existují i divé formy růží, kupříkladu rosa canina, v doslovním překladu z latiny „psí růže“. V Tarotu se však divoké druhy růží nezvyknou v obrazech aplikovat. Jinak je tomu kupříkladu v symbolu rosekruciánů, kdy se v centru kříže nachází právě divoce rostoucí odrůda růže. Stejně jako v znaku Martina Luthera anebo J.V.Andreae.

V jazyce symbolů bychom mohli lilii přirovnat ke kočce, která je častým námětem zobrazování starých Egypťanů. V tomto smyslu by pak růže odpovídala psu, který se „zušlechťováním“ přizpůsobil potřebám a požadavkům lidí, a tak prošel a ještě dodnes prochází dlouhodobými a různými proměnami (viditelné na kartě Měsíc!) a často skutečně násilným a zákonům přírody neodpovídajícím „šlechtěním“. Tyto proměny však někdy vedou do slepé uličky.

Zásadní rozdíl mezi lilií a růži je znatelný i v jejich číselných hodnotách. Lilii odpovídá číslo 6, makrokosmos, růži pak číslo 5, mikrokosmos.

Šestka je číslem spravedlnosti a úplnosti. Princip šestky objevíme v krystalických strukturách, anebo ve sněhové vločce. „Živá“ příroda také užívá princip šestky jako principu řádu (včelí plásty).

V Bibli se uvádí, že Bůh stvořil svět v průběhu šesti dnů a v sedmém odpočíval a pozoroval své hotové dílo (kochal se). Zjevně byl jeho výtvor krásný, harmonický, vyvážený, dokonalý a úplný. Vyváženost znamená symetrii, rovnováhu protikladů, tak jak ji můžeme vidět v geometrickém symbolu makrokosmu (hexagram), složeném z dvou trojúhelníků. Životní síla (0, Blázen) v absolutním sebepoznání (1, Mág) a v poznání svého nejintimnějšího Já (2, Velekněžka) vyjádřila své schopnosti v tvořivém aktu (3, Císařovna), přičemž zohlednila všechny nevyhnutelné detaily (4, Císař). Došlo k tomu v souladu se Zákonem (5, Velekněz). Výsledkem (6, Zamilovaní) je dokonalá krása, harmonie a láska.

Jestli byste teď soustředěně pozorovali květ bílé lilie, dojdete k poznání, že jejích 6 okvětních lístků je složeno do podoby hexagramu. Proto je lilie rovněž symbolem zprostředkovaného působené inteligence – inteligence, kterou spojuje oddělené vyzařování (dvojice trojúhelníků).

Vzhledem k výše uvedenému a ještě k dalším jejím vlastnostem je lilie považována za posvátný květ a znak královského majestátu. Král byl totiž nejvyšším garantem práva a jeho posláním bylo udržovat v harmonii a rovnováze všechny aktuální společenské síly.

Lilie je obecně známým symbolem Zvěstování – archanděl Gabriel drží v ruce květ lilie v průběhu zvěstování radostné zprávy o nadcházejícím příchodu Ježíše Krista jako syna Božího na Zemi. Z toho hlediska je lilie symbolem božího zákona, který se měl ve své nejdokonalejší formě personifikovat na Zemi v podobě Ježíše z Nazaretu.

V pozdějších dobách se pak lilie stala jedním ze základních symbolů Panny Marie.

Růže je vázána na číslo pět. Divoká růže má 5 okvětních lístků, její zušlechtěná forma násobek pěti. Její květ připomíná pentagram (jinak zobrazen i v jablku, když jej rozřízneme, objeví se pentagram složený z jadérek).

Pětka je symbolem života, všeho živého a také člověka (Zlatý řez Leonarda da Vinci). Vyjadřuje aktivitu životní energie, všeho živého, představuje probíhající proces, vývoj, a vytváří neustále nové formy a tvary. Je prostředníkem mezi Nahoře a Dole, protože je ve středu v řadě čísel od 1 po 9 stejně, jako člověk stojí uprostřed mezi nebem a zemí a jeho posláním je spojovat obě tyto říše. Proto je také 5 neklidná, pohyblivá, proměnlivá. Představuje mikrokosmos, jak již bylo řečeno, ale také strach, obavy a neúprosnost či přísnost, magii a tajná umění, kterých pomocí se člověk pokoušel (a neustále v různých podobách a formách pokouší) ovládnout věčnost a vše věčné, aby je mohl mít pod kontrolu.

Pětka je zosobněním síly, zdroje, kořene působení a základní inteligence, které dostávají v každém lidském stvoření svou specifickou podobu a vyjádření.

Tajemství pětky spočívá v poznání, že člověk může sebe sama i podmínky a okolnosti svého života měnit a změnit, z nesvobody se dopracovat k absolutní svobodě.

V rozeznání mnohosti v jednotě.

Pětka je rovněž číslem náboženství a teologie (což nemusí – a někdy také může – vždy znamenat víru!).

Pro zopakování: červená růže je tedy ve své mnohoznačnosti symbolem tužeb a vášní, vášnivé lásky a požadavků, a v tomto smyslu se také objevuje na tarotových kartách (Mág, Císařovna, Velekněz a Síla). V římsko-katolické církvi se na růže obvykle pohlíží s nedůvěrou, protože je v těsném spojení s chtíčem a erotikou. Nejpozději v dobách římské říše se začali slavit tzv. slavnosti růží, které byly doprovázeny nanejvýš volnými mravy. V téměř každém parfému je obsažena růžová esence (mimochodem není žádnou náhodou, že jeden z nejproslulejších parfémů nese jméno Chanel Nr. 5!). Aby mohla kontrolovat Eróta, radost, vášeň a touhy, obrátila se katolická církev k zdůrazňování stinné stránky radosti (růže): k bolesti. Růže se stala důkazem, že cesta člověka žijícího na Zemi je plná pokušení a bolesti. Kdo se oddal jedné stránce symbolizované růží (žádostivost, touha, radost), musel počítat s tím, že jednou pocítí také její druhou, odvrácenou stránku, která byla a je – jak jinak, přirozeně – produktem Ďábla.

Růže však představuje rovněž Rosa mystica, symbol Panny Marie (růže bez trnů).

Význam růže však nebyl často interpretován v jeho úplné šíři: zapomíná se, že bez touhy a přání není vývoje a rozvoje žádného cíle. Proto je růže, což se někdy nebere v úvahu, též symbolem síly dřímající v člověku, která po svém úplném probuzení umožňuje pod vhodným vedením jeho osvobození. Je to znázornění procesu alchymické transformace, proměny energie štíra anebo probuzení a kultivování hadí síly Kundalíni.

Není udivující, že bílá růže, symbol přijetí, pochopení a osvobození od osobních tužeb a přání, se objevuje v tarotových kartách jenom ve dvou případech: na kartě Blázen a Smrt. Blázen reprezentuje životní sílu, která se dožaduje své manifestace. Jako symbol čistoty, původnosti a neosobnosti odpovídá bílá růže symbolu „bílého slunce“. „Vlastní“ vůle je v harmonii a v souzvuku s kosmickou vůlí. Okultní učení hovoří, že Universum povstalo z myšlenky a touhy Nejvyššího, jež chtěl sdílet svou lásku a radost se svým Stvořením (s tím, co sám stvořil). Tarotové karty pak tedy zobrazují cestu jediné energie či síly v jejích manifestacích a zároveň cestu návratu k jednotě.

Karta s číslem 13, Smrt, představuje proces proměny a změny, bez kterých není možný žádný vývoj ani návrat ke Zdroji. „Osvobození“ je tajemstvím Velkého díla“. Všechny detaily této karty svědčí o probíhajícím procesu proměny a pokroku na cestě „vzhůru“: řeka, jenž plyne vycházejícímu slunci vstříc, pootočená kostra, která se poddala novému směřování, hlavy reprezentující pochopení a moudrost (Binah a Chokmah) a nakonec bílá růže jako znamení vědomého opětovného sjednocení s Nejvyšším – symbol našeho cíle.

Doporučená literatura:

Kurt Tepperwein: Skrytý význam nemoci. S ohledem na téma druhé monografie můžu doporučit knížku, která se Vám na první pohled bude snad zdát v souvislosti s otázkou karmy irelevantní, ale její obsah skutečně úzce (a velice osobně) souvisí s vypořádáním se s úkoly tohoto našeho pozemského života. K některým pasážím bych mohla mít výhrady a nedoporučuji ji brát zase na 100% jakou bernou minci (všichni jsme originální a není možné ani naše onemocnění či zdravotní problémy svést na několik shodných důvodů nad svou reakcí u jednotlivých Vás konkrétně se týkajících pasáží: pokud je prudce odmítavá, často to znamená právě vnitřní odpor přiznat si, že přinejmenším v něčem souhlasí… (Úryvek: „Nadváha prozrazuje: odmítání vlastní nespokojenosti, strachu, zklamání, starostí, nejistoty, frustrace, samoty, napětí, deprese a nedostatku lásky. Život bez vnitřního míru, neboť chci být jiný, než jsem, Touhu získat to, co sám sobě nedávám: uznání, jistotu, něhu a lásku. Nespokojenost s naplněním „vnitřního obrazu“, protože toužím být jiný, jaký jsem, tedy nikoli sám sebou. Když totiž hledám „naplnění“, znamená to, že mi chybí mé vlastní já. Touhu být něčím více, než ve skutečnosti jsem, touhu být větší, silnější, působivější, chci být „závažná“ osobnost. Blokádu v toku života a neschopnost žít zcela volně…“)

 

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí. Hlubší poznání antické mytologie je smysluplnou pomocí u rozšíření vlastního obzoru a u prohlubování si vědomostí na úrovni tarotových tajemství. S mytologií se v souvislosti s Tarotem budete potkávat neustále, je to natolik široké spektrum znalostí, že nikdy není dostatečně skoro začít ji studovat… Ke které kartě jste na základě vlastního pocitu přiřadili nejvyšší řecké božství, pána Olympu, osvoboditele sebe sama i svých sourozenců, božského Díla, v starořímské verzi Jupitera?

 

Barbara de Angelis: kterákoli kniha, která u nás v překladu zatím vyšla. Jestliže by jste rádi prostřednictvím Tarotu řešili své partnerské problémy, přečtěte si nejdříve její knížky. Jsou podnětné, snadno pochopitelné a především: vše, co se v nich píše je ověřené praxí. Avšak pozor! Praxí v jiném prostředí a praxí jiného člověka, ne Vaší. Takže jako u všeho: s odstupem a střízlivě! Která karta je nedůležitějším bodem vztahujícím se k řešení partnerských vztahů? Najdete v jejím „kódu“ správnou odpověď?

 

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ. Poznání pohádek a významů jejich archetypálních postav patří ke znalostem člověka, který touží skutečně do hloubky poznat svět Tarotu. Malý princ však není pohádkou. Anebo – není pouze pohádkou. Doporučuji si ho přečíst, a to velice pozorně, velice pomalu a mezi řádky… Pokuste se v ní a v jejich větách najít smysl a význam všech karet Velkých arkán. (Jsou tam ukryty všechny.) Například: „Jestli si mne zkrotíš, můj život bude jako prozářený sluncem.“ Anebo: „Řeč je pramenem nedorozumění.“ Zkuste tyto výroky z knížky přiřadit k některé kartě!

 

Richard Bach: Iluze. Skvělá knížka pro všechny hledající. Mnohá moudra Tarotu na malé ploše -  bez toho, aby jste se v ní potkali vůbec s nějakou zmínkou o tarotovém médiu. „ Některý lidi jsou nešťastný, protože se rozhodli být nešťastný…“ Co myslíte, ke které kartě (podle obrázku) by jste vztáhli tento citát z uvedené knihy? Anebo následující: „Neexistuje takový problém, který by pro tebe ve svých rukou m¨neměl dar. Vyhledáváš problémy, neboť potřebuješ jejich dary.“

 

JUDITA PESCHLOVÁ, judita.peschlova@gmail.com, výklady, poradenství v oblasti osobního, profesního, vztahového života a zdraví, rozbory tarotové numerologie, Symbolon, automatické písmo a kresba, andělská terapie, konstelace, konzultace osobní, telefonické nebo po skypu...